Stylům představujícím souhrn prvků hudebních, tanečních i sociálních je potřeba při jejich návratech na scénu vždy přiřadit nové přízvisko. Mambo je jeden z nejstarších afro-kubánských tanců, jehož kořeny vycházejí z kubánské tradice son spadající až někam do konce 16. století. Stalo se součástí zrodu moderní populární hudby v prvních desetiletích dvacátého věku. Koncem třicátých let vzniklo mambo „moderní“ a nyní přichází saxofonista Stefan Zeniuk s hudbou označenou jako psycho- -mambo. Ona „psychotičnost“ spočívá však hlavně v postmoderní žánrové „nečistotě“, neboť v Zeniukově hudbě dochází k fúzování různých typů městské kubánské hudby a tanečních rytmů, včetně stylu son, cirkusové muziky a soundu moderního jazzu či soul jazzu. Základem tedy je kombinace struktur staré španělské hudby s rytmy afrických etnických národů, jak se vyvinula od časů, kdy se do karibské oblasti dováželi otroci z Afriky. Zeniukovu skupinu Gato Loco uslyšel na novinky citlivý mnichovský producent Stefan Winter v Bordeaux v létě 2010 a okamžitě jej nadchla. Stefan Zeniuk kapelu založil v roce 2006 v New Yorku a má dvě sestavy: jedna je komornější, kvintetní (Gato Loco de Bajo) a druhá je jedenáctičlenná (Gato Loco Coconino) – právě tu nové CD představuje, a právě v souvislosti s její muzikou vznikl pojem psycho-mambo. Vedle Zeniukova tenorsaxofonu (jinak hraje na všechny možné dechové nástroje) jsou v kapele zdvojené trubky a trombony, tuba, kytarista střídající lesní roh, basa a tři hráči na bicí a perkusní nástroje.
Nahrávka koncertu v Bordeaux začíná bouřlivým přivítáním kapely a hutnou rytmickou figurou hranou unisono všemi nástroji, z níž se zrodí „znělkové“ téma Zero podané v sugestivní monotónnosti. Hned v následující Another Dull Day se však noříme v plné kráse do podmanivého rytmu kubánské tanečnosti, se vším co k tomu patří: s melodií vedenou trubkami Jesse Selenguta a Jackieho Colemana, s prostorem pro krásné improvizace. Z rytmické masy vystupuje také akordická hra kytary Cliftona Hydea. Na této hudbě je obecně zajímavé, že přes veškerou rytmickou dráždivost z ní čiší posmutnělá touha a dojímavost. V tomto duchu se nese celá nahrávka, v níž mimo občas až metalových zvuků elektrické kytary baskytary se vše odehrává v estetice akustické hudby, bez syntetických doplňků. V Cat On The Town zažijete vývoj od pomalého baladického úvodu až k extatické pasáži před codou. Ve Splinter však kapela přesvědčí, že dokáže pěkně zdivočit až s punkovou energií a přímočarostí – kytara řádí a vazbí jak Pete Townshend nejslavnějších let. Pestře aranžovaná The Morning Of Ginger je balada, v níž se v krátkých sólech předvede celá řada sólistů, včetně baterie perkusí. Zeniuk si následně v Siboney zahraje tenorové sólo jen s bicími a perkusemi. Elektrické echo flamenca v úvodu Gunslinging Tuba navodí atmosféru pomalé skladby pro virtuózní sólo na tubu – aby bylo ještě temnější, je podkresleno basou. Vražedný výkřik je prologem The Mexicans, v níž snadno nacházíte příbuzenské vztahy s balkánskými dechovkami. Až psychedelickou náladu má rozloučení s nahrávkou v pomalé Rata Chaconne s melancholickým sólem kapelníka Zeniuka, tentokrát zcela oproštěná od pro Gato Loco typických dechových riffů, jen s jemnou hrou perkusí a kytarou v pozadí. Mimochodem, pojem mambo původně znamená konverzaci s Bohem. Poslouchejme, si jak si takový dialog představují současní obdivovatelé starých tančíren Kuby a Mexika.
Winter&Winter/2HP, 2011, 49:33