Steve MacLean je univerzální muzikant, který je schopen vytvářet romantická i existecialistická preludia na piano, pohodový letní jazz(rock) i elektronické kejkle.Od roku 2000 je profesorem na Berklee College of Music a často koncertuje a nahrává se svými studenty a nebrání se rozhodně žádným novým podnětům. S Chrisem Cutlerem si zahrál již mnohokrát, ale vždy šlo o divoké improvizace, kde hrály hlavní roli nejrůznější procesory. Rok draka je o úplně něčem jiném. V létě 2011 navštívil Chris Steva v jeho studiu jen tak nalehko bez svých elektronických hejblátek, a to se ukázalo jako veliká deviza. Cutler se sice snaží jít s dobou, což je bezpochyby v pořádku, ale jeho hlavní síla byla, je a bude v jeho kromobyčejných bubenických schopnostech, které překračují hranice samy o sobě a není potřeba je ničím nastavovat. Ostatně MacLean je na elektronický design specialistou na slovo vzatým, tudíž tahle stránka je na albu zastoupena zcela dostatečně. A Cutler si pro ozvláštnění našel řadu nejrůznějších objektů, které mu zrovna padly do oka. Základy vytvořili oba protagonisté během několika dnů, během nichž napsal Cutler také pět svých typicky útržkovitých emotivních textů, které posléze nazpívala brilantní vokalistka Julie Thompson. Výsledek má svým způsobem esprit někdejších Art Bears, ovšem v hávu nového tisíciletí a MacLean pochopitelně nikterak nekopíruje Freda Frithe, ale dodává svou vlastní hudební poetiku. Ve finále pak přizval MacLean ještě svého kolegu z Berklee Michaela Bieryla, který okořenil dvě instrumentálky svými osobitými samply a třešničkami na dortu jsou altsaxofon a basklarinet Tituse Abbotta a fagot Franka Grosse. Mac- Lean pak exceluje na kytaru, preparovanou kytaru uzpůsobenou do formy sticku, akustické piano a vše skvěle gejšlí pomocí počítačových programů. Každá skladba má tak jedinečnou atmosféru a vše má tah a překvapivost od začátku do konce. Úvodní The New Apotheracy se hrne ve svižném tempu, aby se zlomila v pateticky naléhavou démonickou kompozici Liquid Crystal, a nadále se střídají výbušné erupce se zádumčivými polohami. Zvláštní kapitolu pak představuje téměř desetiminutová skladba CityGrid, střípkovitá koláž, kde Julie místo procítěného zpěvu používá údernou modulovanou recitaci. V závěru najdeme i prvky jakéhosi paraambientu, který v Time Study zvýrazňuje laptop ve funkci smyčky a úplné finále v Small is Large se rozplývá ve štěbetání ptáčků. Každopádně se celý opus nese v tradici Rock In Opposition, ale neohlíží se prvoplánově do minulosti. Je plný tajemství a zároveň úderný a svěží.
ReR Megacorp, 2012, 57:20