Americký minimalista Steve Reich se od počátků své tvorby v polovině šedesátých let, kdy ve skladbě Coming Out použil nahrávku výpovědi člověka zraněného při rasových bouřích, často věnuje palčivým politickým otázkám. Je tomu tak i u posledního díla DANIEL VARIATIONS (Nonesuch/Warner, 2008, 51:41), jež zpracovává téma smrti amerického novináře Daniela Pearla, kterého v Pákistánu v roce 2002 unesli a zavraždili islámští radikálové. Téma střetu západní křesťanské společnosti, islámu a judaismu, které zevrubně analyzoval na dvojalbu The Cave na základě vztahu k starozákonnímu Abrahámovi a jeho synům: zatímco pro křesťany je hlavní otázka vztah Abraháma a Izáka, pro muslimy je klíčovou postavou Ismail.
I na Daniel Variations Reich čerpá ze Starého zákona, tentokrát využil slova Knihy Danielovy. Vybrány jsou citace z jeho rozhovoru s pohanským králem Nabuchodonozorem o utrpení a hrůzách jako symbolu situace, kdy vzdělaný civilizovaný jedinec čelí bezohledným náboženským fanatikům s pokřiveným černobílým viděním světa.
I tentokrát Reich použil autentický projev z videozáznamu, který natočili únosci. Vybral z něj úvodní slova my name is Daniel Pearl (I’m Jewish American from Encino California). Ovšem nejsou v autentické podobě jako na Coming Out nebo v The Cave, ale zpívá je sbor, který má v závěru první věty I Saw A Dream až nebesky vznosný charakter, který se opět objevuje v závěru díla. Sbor hraje v celé skladbě klíčovou roli a přibližuje ji jinému Reichovu zpracování starozákonního textu na albu Tehilim, v němž se poprvé začal věnovat otázce judaismu.
Reich se sice nikdy nevzdal typických atributů minimalismu, především rytmus je postaven na opakování motivů, mnohem větší důraz než dříve klade na bohatou harmonii a místy i na výrazné melodie – v úvodu druhé věty, kde zní hlasy nad linkou piana.
V první a třetí větě použil dominantní mollové akordy a tercie, základem druhé a čtvrté jsou pak durové akordy G, B, E a Dis. V poslední větě I Sure Hope Gabriel Likes My Music, When The Day Is Done hrají významnou roli smyčce nad pianem, neboť chtěl připomenout, že zabitý novinář byl také muzikant, hrál na housle jazz a bluegrass. Současně ale ukázal i posun svého myšlení. Důraz na harmonickou bohatost je patrný i v druhé skladbě na albu Variations For Vibes, Pianos and Strings, i když se v ní Reich více drží postupů odvozených z minimalismu a pracuje s relativně krátkými motivy. Oproti raným dílům je však skladba mnohem dramatičtější, protože velký orchestr mu umožnil více pracovat s dynamikou. Odklonil se od pojetí, kdy každý nástroj či sekce hraje vlastní motiv a napětí vzniká jejich vzájemným posuvem. Nyní se celý orchestr podílí na jednom motivu a akcentuje ho. Odlišnější je Largo v druhé větě, v níž hraje velkou roli melodie, která by, nebýt jisté nervní rytmizace, plynula takřka poklidně.
Hudebně jsou Variations For Vibes, Pianos and Strings zajímavější než panychida za Pearla, ta však má mnohem hlubší myšlenkový náboj.
