Je muzika, která se hodí na párty a vedle ní jiná, stvořená výhradně pro soustředěný domácí poslech. Tím nemyslím, že by se nedala pustit s úspěchem někde jinde, ale právě ve zklidněných domácích prostorách vyzní její muzikálnost nejvíce. Ir Duncan Murphy alias Sunken Foal je studiová krysa.
Na svém MySpace profilu se svěřuje, že nejlíp se cítí zavřený hodiny ve svém domácím studiu, kde může neomezeně experimentovat se zvuky a melodiemi primárně vytvořenými na kytaru. Přitom ještě před pár roky to v roztančené dvojce Ambulance s akustickými sklony nevypadalo zas tak žhavě. Dnes je ale na kalendáři rok 2008 a na stole se válí deska FALLEN ARCHES (Planet Mu, 2008, 61:27). Ještě před vložením do přehrávače pečlivě prolistujte booklet alba, kde se na čelném místě ve výčtu užitých instrumentů skví všemožné strunné nástroje. Ano, dnes vousatý tatík, milující rybaření niterných nálad, jede na tradiční pohon. Teprve další proces s prvotními idejemi pomalu otvírá vrátka i pro dříve dominantní elektroniku. Výsledkem je konzistentní hybrid akustických a elektronických komponentů, který svou vyšinutou náladou přizná psychedelickou inspiraci zeleným listem, na druhou stranu se kategoricky vymezuje vůči všem lo-fi umělcům svým maximálně plným a krystalicky čistým zvukem, který prozradí hodiny a hodiny hodinářské zvukařské práce. V náladě nahrávek se schází Boards Of Canada s vizionářstvím KLF (myšlena tak deska Chill Out) a psychedelickým duchem zamyšlených Future Sound Of London. Desku Fallen Arches jsem si pustil snad desetkrát a vždy mi nejvíce sedla se sluchátky na uších, která na Dunkenovu hudbu prozradila nejvíce fíglů neustále proměnlivého světa Sunken Foal. Světa, který se pro svou neprvoplánovost a přitom v mnoha směrech záviděníhodnou přímočarost vyplatí znovu a znovu navštěvovat.