Susheela Raman: Vel

5_susheelaCesta do srdce tamilské hudby. Post-rockové voodoo: tančí svatí mystici i prostitutky bohyně Yelamma. Máme se uvolnit, těšit z lásky  a nenechat se vyvést z míry, když na nás bude mířit vel, magický oštěp boha války Muruguna, patrona Tamilů. Vše bez ohledu na víru, kasty nebo sexuální zaměření. To je tak v kostce obsah a poselství nové desky v Londýně narozené Tamilky.
Kultura musí být neustále v procesu transformace. Držím se hudby svých předků, ale nejsem posedlá myšlenkou autenticity. Pracuji se starými poklady, ale používám nástroje a zvuky dnešní doby,“ řekla Susheela Raman.
V Indii na to měli kdysi jiný názor: je posedlá ďáblem a posvátné skladby zneuctila špinavou prodejnou komercí. V Evropě přesně opačný: za debut Salt Rain se jí v roce 2001 dostalo nominace na Mercury Prize a vyhrála v anketě BBC World Music Awards.
Na předchozích třech albech – poslední 33 1/3 naplnila covery Hendrixe, Dylana, Cpt.Beefhearta nebo Throbbing Gristle – pracovala s indickými podněty bez úmorné okázalosti, nicméně do kontextu své hudby je zasazovala slyšitelně. Vyvážený mix tamilských hudebních tradic s evropskými zkušenostmi, příchutí popsoulu a experimentálního přístupu manžela kytaristy Sama Millse riskantně doplňovala mručením skupiny Yat-Kha, západoafrickou korou, flamenkovým klavírem a bubnováním Tonyho Allena. Všemu přitom vládla expresivním hlasem jako divem světa.
Do Tamil Nadu, indického státu na jihovýchodě země, jezdí studovat zpěv, historii a klasickou hudbu už dlouho, tentokrát ale skoro dva roky strávila v chrámech, na ulicích a v soukromí s extatickými zpěváky a bubeníky mystického hinduismu bhakti. Nechala se unést qawwali z Rajasthanu i úchvatnou tradicí devadasis: v hudbě, tanci, rituálních obřadech a umění vzdělané a uctívané boží opatrovnice sloužily ve svatyních, na dvorech a v soukromí také jako prostitutky. Z rodin byly odebírány v útlém věku a nesměly se nikdy vdát. Indická vláda praktikování devadasis v roce 1988 oficiálně zakázala, ale ilegálně a v jiných formách existuje dodnes a tím i s nimi spojená kultura.
Na albu Vel – nejvíc vzdálena od popového davu – Susheela Raman všechny zkušenosti a nauky zúročila. Vyzývá k transu a osvobození od mysli rytmicky pohlcujícími skladbami. Sama přitom přiznává, že Daga Daga nebo Paal by i pro ni bylo před lety nepředstavitelné uvést na veřejnosti.
Doslova elektrizujícím nářezem je také skladba Raise Up, na níž lze demonstrovat (vyhledejte si na YouTube videoklip a pochopíte) intenzivní post-punkový vklad Sama Millse a basisty Johnnyho Turnbulla, bývalých členů kapely 23 Skidoo, nechávajících trhlinami prosakovat elektronické dozvuky a ambientní podkresy.
Slouží jim ke cti, že oba explodují v silném poutu s tamilskými bubeníky (Aref Durvesh na tabla a Sharavanan Agoaram na thavil) a nechávají prostor kvílivým houslím Kumara Raghunathana. Susheela zase fenomenálním hlasům Kartika Raghunathana a Kutle Khana (ten pochází z Rajasthanu). Ne všechno na albu bují do vířivých tanců: Vel Undu je blues na indický způsob, poetické Magdalene milostné vyznání, Fools zenové rozjímání a závěrečné Cargo liturgické rockové oratorium. Potíž je ale v tom, že se nakonec vždycky vrátíte ke skladbám paralyzujícím vaše tělo. Lepší totiž možná Sushee la Raman dosud nenatočila.

Outer India, 2011, 53:02

Přidat komentář