Akustický projekt americké písničkářky Suzanne Vega se zaštiťujícím názvem Close-Up je logickým vyústěním její dlouhodobé snahy prezentovat svou tvorbu v komorním podání. To, co začalo jako z nouze ctnost (koncertování a nahrávání s kapelou bylo příliš drahé), se nakonec stalo příjemným dárkem, určeným především poučeným fanouškům, kteří už znají klasické verze Suzanniných hitů nazpaměť.
První album z této série, CLOSE-UP VOL. 1, LOVE SONGS (Amanuensis Productions / Cooking Vinyl, 2010, 45:54), věnovala autorka – jak je z názvu patrné – skladbám, jež považuje za milostné. Hlas, o jehož mladistvosti a sexy témbru toho bylo napsáno dost a dost, podmalovává kromě akustické kytary pouze baskytara Michaela Visceglii a ,elektrika‘ Gerryho Leonarda. Rytmus v rozhoupané písni Caramel zpěvačka raději svěřila izraelsko-americkému rockerovi Zaku Soulamovi.
Nahrávka jako tato musí zaznít ve správném prostředí a atmosféře (například po setmění v zaparkovaném autě). Suzanne Vega byla vždy pro velmi osobní a intimní sdělení, ale teprve nyní máme skutečně pocit, že nám takříkajíc zpívá do ouška. Což u vemlouvavých melodií typu Small Blue Thing nebo Harbor Song není vůbec k zahození. U jejího snad úplně prvního povedeného dílka Gypsy, které si v repertoáru uchovává už od teenagerovských dob, se takový výraz přímo nabízí.
Zajímavější je však skutečnost, že i v trvalkách jako Marlene On The Wall zní Vega stále na svých tehdejších pětadvacet let. Uhrančivá Marlene Dietrichová z plakátu sice dávno nehledí na mladou dívku, co mudruje o budoucnosti, ale jinak se v téhle písničce vážně zastavil čas. Zbývá dodat, že na dalším albu ze série Close-Up, jež právě doputovalo na předvánoční trh a které je věnováno lidem a místům (People & Places), přišly na řadu komorní verze šlágrů Luka a Tom’s Diner.
