Terne Čhave alias Mladí kluci a starý rockový pes Petr Vyšohlíd (ex – I.R.A). Letité přátelství dosáhlo na albu MORE, LOVE! (Indies Scope Records, 2008, 48:23) tvůrčího vrcholu a my se vší pravděpodobností posloucháme jednu z nejlepších romských nahrávek co Čechy pamatují. Terne Čhave na ní opustili neúnosnou ideu hledání dřevních kořenů uprostřed české městské kultury. Nelapají po zdejších, do syntpopu zmutovaných písničkách, jedné od druhé málem k nerozeznání. Zalovili hlouběji v historii, v pamětech na slovenské osady a doby, kdy romská tulácká muzika ostrostí připomínala kudlu a nedotčeností prašné cesty. Romská muzika v Čechách je velký oříšek co se týká originality a původnosti, takže návrat do hliněných baráků prarodičů s odstupem světáků a pořádným přiložením pod rockový kotel je to jediné, jak se z toho vyhrabat. Dnešní Terne představují úctu k tradici a přitom nezávislost na ní. A také punk, prapodivné, ovšem fantastické tango, jazzové názvuky, balkánštinu, Děti z Pirea, elektronické samply, sbor popů v úvodu výtečné skladby Haleluja nebo arabské příměsi. Gejza Bendi, co akustickou kytaru vyměnil za elektrickou, zpívá jako Pánbůh, syrově jiště ný hlasy manželek v roli sboristek, střídaných ve vypalovačce More, love! hlásky školáků Children’s Choir.
Táta producenta Petra Vyšohlída, skladatel a herec Jiří z divadla Drak, je pověstný svým hledačstvím – „dokud nenajde, nepřestane“ – a smyslem pro nespoutanou barevnost, takže když k tomu přidáme Petrovo výrazné rockové údernictví a staletími prověřený romský přístup – „okolní hudbu vnímáme uchem, ale ven z nás už jde srdcem a zní to malinko jinak“ – není přece možné, aby More, Love! znělo fádně. Terne Čhave dosáhli svého rovněž vyváženě přínosným složením kapely: gadžovská rytmika a citlivý houslista Adam Pospíšil (také pražští Taliesyn) si nehrají na Rómy, nýbrž odhodlaně a po svém reagují na kolegy v plné jízdě, mezi nimiž do nebývalé krásy vykvétá mladý akordeonista Daniel Zeman.
Všem také konečně došlo, že katalánská rumba neboli latina po cikánsku, už není to pravé ořechové. Koneckonců nechat se celá léta spojovat s Gipsy Kings, koho by to bavilo. Na loučenou s klišé Terne Čhave hrají vydařenou skladbu E Drabarni se sympatickým refrénem: „Nedávej se cestou, kde všechno hoří bohatstvím.“
Zatímco v minulosti na koncertech Terne Čhave špendlili publikum na zdi, doma ho s deskami občas uspávali. Tomu je teď konec. To, co dříve nedokázali ve studiu prodat – spalující energii proslavenou dnes už po celé Evropě – tentokrát na album dostali bezezbytku. K jejich i našemu dobru.
