Rock míří do důchodu, pokud už není mrtvý. Tato slova zaznívají dost často a právem, žánr se v posledních letech nevyvíjí, jako by se už úplně vyčerpal. Ani belgičtí The Black Box Revelation nepřinášejí nic nového, na albu SET YOUR HEAD ON FIRE (Play It Again Sam, 2008, 50:45) se obracejí k Led Zeppelin, Rolling Stones, AC/DC a dalším velikánům z rockové historie, i když nepohrdnou ani modernějším přístupem à la Primal Scream z období alba Give Out But Don’t Give Up. Kapele je kromě řinčivého tvrdého rocku blízké i syrové rhythm’n’blues a soulové sbory. A přestože deska je studiová, oplývá vervou a nasazením, jaké se dneska na rockové scéně s výjimkou subžánrů typu hard core skoro neobjevuje. The Black Box Revelation však nejsou žádní radikálové, kteří by stavěli jen na důrazu. Dokáží si vyhrát s motivem a melodie jim rozhodně není cizí. I v tom navazují na klasiky žánru, základem je jim kytarový riff, jasná, ale nikoli podbízivá melodie, trochu přidrzlý pěvecký projev zpěváka sem tam podržený sbory – a důrazná rytmika, tedy bicí. Kapela si totiž vystačí ve dvou, multiinstrumentalistu, především však kytaristu a zpěváka Jana Paternostera doprovází už jen bubeník Dries Van Dijck, tedy model White Stripes. Oproti nim jsou ale Belgičané zemitější a méně alternativní, více se drží kořenů – u titulní skladby jsou Led Zeppelin více než inspirací. Vedle jízd jako je Love, Love Is On My Mind, nářezu We Never Wondered Why, úvodního Think I Like You nebo primalscreamovského r’n’b Love In Your Head hnaného smyčkou bicích nabízí duo i poklidnější polohu v propracovaném tempově uvolněném gradujícím Never Alone/Always Together, kde si Paternoster pěkně pohrává s motivem. A nejde o výjimku, podobně je postaveno i sžíravě ironické Dollars Are Sweet, They Say, kde se bicí skoro neobjeví a kytaru, která se v závěru pustí do sóla, doplňuje slide, nebo závěrečné Misery se stylově nakřáplým zpěvem přecházejícím až v sebeparodii. Škoda, že se nepíše půlka sedmdesátých let. Tehdy by to byla bomba.
