The Books: The Way Out

9_The_wayPoložte se na omyvatelnou meditativní podložku, vaši terapeuti přicházejí. Jsou to vyhlášení specialisté cestující celými Spojenými státy a po několika zakázkách pro Evropu jsou po delší době nazpět ve Státech. Před seancí se seznamte, ten menší je Nick Zammuto a vyšší brejloun se jmenuje Paul de Jong. Formality máme za sebou, pánové, kteří si nechají dohromady říkat The Books, si na ně moc nepotrpí. Přistupme tak rovnou k meritu věci. Kdo někdy podstoupil terapii hypnózou, ten ví, jak rozdílné stavy mohou při upadání do nevědomí nastat. Podobně je to i s novou deskou The Books, která je částečně postavená na výrocích vyřčených absolventy během hypnotických seancí. Během reprodukce tedy vpadají na scénu názory, které lidé normálně na veřejnosti neartikulují. Ty se na albu THE WAY OUT (Temporary Residence Limited, 2010, 50:02) míchají s nečekaně velkým počtem skladeb s klasickým vokálním projevem a nemůžeme vynechat ani tradiční obskurní citace z rozsáhlé kapelní databanky samplů. Dnešní seance je první po dlouhé době. Není divu, že má na začátku trochu divočejší průběh připomínající tak pionýrské pokusy debutu Thought for Food. Postupem času se ale hypnotizérům daří zjitřenou atmosféru uklidnit, dostávají hordu klientů cestující proti proudu času pod kontrolu, a ze zapomenutých koutů pamětí se začnou vynořovat vzpomínky, které se dobře mísí s archaickými samply, variabilní elektronikou a trochou ,živých‘ přihrávek. Barevnost celé desky pak stvrzuje takřka písničkový závěr kolekce v duchu usazenějších řadovek The Books s pořadovými čísly dvě a tři. I když koláž je znovu nedílnou součástí kreativního procesu dua, písničky na střihu nejsou tak závislé jako u prací podobných konceptualistů jakými jsou People Like Us nebo Negativland. The Books se tato metoda pouze dobře hodí do krámu, aby se nenápadně a systematicky nabourávali do vlastního dětství. Jako terapeuti ze začátku recenze už před lety našli cestu k vlastním vzpomínkám. Písničkami obnovují rozmazané spojnice jdoucí až do současnosti a abstraktně naznačují, jací jsme a proč se v přítomnosti chováme tak jak se chováme. Nick s Paulem k terapeutistické stránce The Way Out přidávají velmi rozmanitou porci muzikantského fortele navíc. Ta sice nepřekoná sílu dodnes nedostižné první desky, přesto v rámci dnešní experimentálně elektronické produkce vysoko převyšuje žánrový standard.

Přidat komentář