Bez ohledu na komerční dopad je u nás asi jen sotva jiný interpret, jehož archivy by byly tak důkladně vymeteny, jako jsou u The Plastic People Of The Universe. Pouhých pár týdnů po vydání jejich zatím posledního řadového alba se tak hlásí s další deskou ze své historie, byť v tomto případě nedávné. Spolupráce s Agon Orchestra se datuje do let 2002–2003 a Agon v ní navázal na své další projekty s jinými hudebníky, ve kterých vždy došlo k úpravě a reinterpretaci jejich již existujícího materiálu. Album OBEŠEL JÁ POLÍ PĚT (Guerilla, 2010, 79:30) vychází z asi nejméně stravitelného i vstřícného a nejvíce syrového projektu skupiny Jak bude po smrti z konce 70. let, na texty Ladislava Klímy.
Nejtkova hudební úprava Hlavsova originálu a Kofroňova dirigentská taktovka tentokrát neodvedly posluchače tak daleko od původní verze jako tomu bylo například u Psích vojáků, ale spíš vše ,dotáhly‘, aranžérsky zpestřily a obohatily. Jasně se tu ukazuje to, co už naznačoval předchozí program Pašije (který Agon podobným způsobem oprášil v roce 2004), tedy skutečnost, jaký vliv měl autor libreta Vratislav Brabenec na hudební tvorbu Mejly Hlavsy, která se právě tady sedmimílovými skoky vzdaluje od původně rockového směřování skupiny někam mezi jazzem ovlivněnou moderní vážnou hudbu. Neuchopitelné a myšlenkově divoké pochody Ladislava Klímy s ní konvenují zcela ideálně. Záznam společného vystoupení je tak více než jindy určen hlavně skalním fanouškům Plastiků, kteří tu mají i celou řadu bonusů, včetně DVD, na kterém je kompletní provedení celého programu z Roxy, ale i několik dalších zajímavostí. Vlastně je otázkou, zda vše spíš nemělo být prezentováno jako DVD s přídavkem v podobě CD, protože to bez obrazu ze všeho nejvíc připomíná rozhlasovou verzi divadelního představení. Nejzajímavější je ale mezi bonusy původní studiová nahrávka klímovského pořadu z roku 1980, která se nepovedla a kterou se nakonec skupina rozhodla vůbec nepoužít a na deskách byl mate riál vydáván v koncertním provedení. Právě na jejím ,studeném‘ a ,suchém‘ vyznění je krásně slyšet, jak moc všemu prospěla spolupráce s Agonem. V celém kompletu se tak k posluchačům nedostává běžné hudební album, ale bohatý studijní materiál a konzerva pro nepamětníky. Jako u mnohých jiných podobných archivů se ovšem i tentokrát nabízí vtíravá otázka, jak velká bude asi množina, která to ocení.
