Folkrock manželů Kami Thompson a Jamese Walbournea nepřeslechnutelně čerpá z rodinných genů. Zkrátka pokud jste dcerou Lindy a Richarda Thompsonových, máte to v sobě. Kami občas frázuje jako táta, i na kytaru a mandolínu hraje úsporně, především se ale po něm upnula k anglickému folku, ačkoliv vyrostla na Nirvaně. Což nebrání tomu, aby v tom neměla jasno: „Nenávidím nu folk, kdy dospělé ženy s akustickou kytarou zpívají dětskými hlasy něco, co zní trochu jako folk, ale ve skutečnosti je to introvertní shoegazing.“
Kytaristovi a zpěvákovi Jamesi Walbourneovi se po woodyallenovsku přezdívá Zelig: protože hraje a hrál s Pretenders, Pogues, Rayem Daviesem nebo Jerrym Lee Lewisem.
Budoucí manželku mu dohodil spisovatel Nick Hornby: nazval ho „nadpozemskou křižovatkou mezi Jamesem Burtonem, Peterem Greenem a Richardem Thompsonem“, což zaujalo Lindu a v roce 2007 ho pozvala k natáčení alba Versatile Heart. Tehdy se s Kami viděli poprvé, pustili se ale po vlastních trasách: oba natočili debutová alba a Kami si budovala kariéru po boku rodinného klanu Wainwrightů, Seana Lennona a Bonnie Prince Billyho.
Nezapomněli na sebe: v roce 2011 založili společné duo Dead Flamingoes, zamilovali se, vzali a přejmenovali na The Rails. Se skladbami Panic Attack Blues, Send Her To Holloway nebo Breakneck Speed budou znít povědomě všem fanouškům Fairport Convention – to díky rytmice bubeníka Codyho Dickinsona (North Mississippi Allstars) a skvělého basisty Dannyho Williamse (Black Grape).
Většinu alba složili sami, z archivu si vybrali jen irský lament Bonnie Portmore a anglickou baladu William Taylor. Folk v nejpřirozenější akustické podobě je totiž láká: odpověď na otázku, proč s nimi hraje na housle Eliza Carthy a možná spojnice k závislosti na vražedných baladách i podlehnutí svůdnosti chytlavých folkpopových melodií, ingrediencí vlastních jí samotné i Lindě s Richardem.
Anglický folk představuje na albu nejdůležitější pramen: přeslazená country Younger s mandolínou a kytarou znějící jako steelka ale navozuje dojem, jako by Walbourne podlézal tchánovi, milovníkovi country. Hodně mládežníků se pokouší navázat na anglický folkrock 60. let: postrádají ovšem nadhled, odvaz a ke dnu zaměnitelnosti je stahuje křečovitá snaha začlenit ho do současnosti. Kami, James, Eliza a producent, indie rocker Edwyn Collins, se retru vyhýbají, nezaklínají se ovšem ani autenticitou. Setkání s folkrockem zprostředkovávají s vědomím, že je bude někdo srovnávat s Thompsonovými, nicméně jen chvíli, než pochopí, jak hodně odlišně – bez přepjaté ctižádosti – ho manželé tónují do aktuálních jazykových a zvukových barev.
Strategii srovnávání navozují také lidé z Island Records: po letech kvůli The Rails oživují slavnou Pink sérii, na níž vyšla většina alb Thompsonových, včetně toho posledního, nejslavnějšího Shoot Out the Lights z roku 1982, kdy už se Linda s Richardem k sobě nemohli ani přiblížit, protože by se podle svých slov asi zabili.
Nehezkou perspektivu manželství a hudební budoucnosti ale Kami humorně shazuje: „Naším dlouhodobým cílem je samozřejmě natočit podobně skvělé rozvodové album jako rodiče.“
Island Records, 2014, 41:33
