Londýnské kabaretně-punkové trio The Tiger Lillies oslavilo letos své dvacátiny 20. září i u nás v Divadle Archa. K tomuto výročí byl vydán též záznam koncertu z 1. května LIVE AT THE NEW PLAYERS THEATRE LONDON 2009 (LNPT, 2009, 80:00), kde se organicky proplétají písně z veleúspěšného představení oceněného Olivierovou cenou a potažmo též alba Shockheaded Peter z roku 1998 a temného na Grammy nominovaného opusu The Gorey End, jenž vznikl ve spolupráci s Kronos Quartetem v roce 2003.
Obě jinak relativně rozdílná díla tu souzní v celkem rozverné pohodě, pokud si odmyslíme ty vesměs morbidní historky, které jako ostatně většinou tvoří jádro textů. Z vystoupení dýchá poměrně komorní atmosféra jakéhosi vystoupení pro kamarády.
Nejnovější počin ,Tygřích lilií‘, 2CD s všeříkajícím názvem FREAKSHOW (Tiger, 2009, 36:20 + 40:25), navazuje na jejich deset let staré album Circus Songs, kde sice najdeme také skladbu Freakshow, ale jinak je to spíš o smutných klaunech. Tady jde čistě o příšerkaření a hemží se to tu hadími ženami pijícími gin po litrech, bytostmi s třemi nohami, třemi páry paží, třemi srdci a dalšími deformacemi včetně nesmrtelného muže. Zpěvák a výhradní skladatel Martyn Jacques svůj jinak slavný kastrátský tenor tentokrát vyměnil převážně za značně hrubší, chraptivý až chroptivý projev. Kontrabasista Adrian Stout zde zase hojně využívá zpívající pily a thereminu, které dodávají jednotlivým kouskům na ještě větší tklivosti. Jacquesův rukopis je zde pochopitelně čitelný, ale přesto je Freakshow opět důkazem, že je schopen překračovat svůj vlastní stín a to mnohem víc, než je u něj obvyklé. Mottem je, kdo je tady vlastně zrůda, jestli jsou to oni postižení nebo naopak VY. Sarkasmus tu expanduje spíše v jakýsi kritický osten a rozhodně to není zrovna poslech k popukání. Mrtvolně mrazivá je pak téměř třináctiminutová poměrně minimalistická skladba Together Forever a ani katarze v závěrečném kousku Normo o lásce obludy a normálního člověka vás příliš optimisticky nenaladí. Ale za poslech to rozhodně stojí a můžete v sobě objevovat temné spodní proudy.
Už sám titul DVD THE EARLY YEARS (Tiger, 2009, 68 minut + bonusy) naznačuje, že se podíváme do minulosti, kdy The Tiger Lillies ještě nebyli světoznámou ikonou hrající často i ve velkých prostorách. Kolážovitý dokument režiséra Richarda Coldmana zachycuje jejich vystoupení z let 1990–1997 (tedy z valné části ještě za účasti původního kontrabasisty Phila Butchera) v nejrůznějších lokacích od londýnských klubů a lokálů přes výstavní síň až po plážovou narozeninovou party na břehu moře, na níž se ohromně baví především skupinka malých dětí. Škoda, že asi neexistuje nějaký videozáznam z Hospody U vystřelenýho oka, ten by tam náramně pasoval. Nejpůsobivější je bezesporu záznam písně Sheep, při níž bubeník Adrian Huge nafukuje plastikovou ovci a posléze s ní hraje na svou soupravu či koncert v mikročajovně, kde diváci poněkud kulí oči při textu Heroin And Cocaine. Celý fi lm je prošpikován rozhovorem s Martynem Jacquesem ležícím na posteli a hrajícím si s atrapou banánu. Režisér občas doplňuje jednotlivé situace komentářovými titulky a tady si neodpustí poznámku, že Martyn je skutečně značně problematická osobnost na interview. Charismatický frontman kapely se zde najednou propadá do role blábolícího prosťáčka, který není schopen zformulovat své neuspořádané myšlenky. Ale ve výsledku je to nakonec roztomilé, zvlášť díky tomu, že v druhé půlce snímku následují hrané scénky, kdy se Martyn učí, jak má správně odpovídat. Další rovinou jsou poetická promo videa Petera Marshe, která mají charakter klipů. Dokument není veden chronologicky a jednotlivá prostředí se střídají a opakují v pestré mozaice za občasného používání děleného obrazu. Ta má však svůj řád a drží neustále divákovu pozornost. Zkrátka a dobře opravdu zdařilé dílko.
Nenašel by se nějaký skalní fanoušek The Tiger Lillies, který by měl jejich nahrávky z úplných počátků na kazetách? (Little Death, A Bouquet of Vegetables, Custard Shoe, Bones)?