Americký label 12k nepolevuje ve snaze objevovat pro své posluchače nové talenty na mikroelektronické nebo ambientní scéně. Tentokrát představuje veřejnosti letos třiadvacetiletého Poláka Tomasze Bednarczyka. Jeho silnou stránkou, o tom jsme se přesvědčili před třemi roky na volně stažitelném EP So Nice, je schopnost vytvořit zajímavou kompozici za použití několika tónů či atmosférických samplů. Jako základní materiál ambientních tracků využívá krátkých skic hraných na klavír nebo kytaru. Ty ale manipulací vždy rozpije do křehkých, ve větru vlajících ploch, které pak s lékařskou přesností proplete dohromady. Především první polovina jeho novinky LET’S MAKE BETTER MISTAKES TOMORROW (12k, 2009, 42:56), i díky absenci basových spodků, přináší průzračný ambient v duchu Vidny Obmany první poloviny 90. let. Změna přichází se skladbou The Sketch, ve které hostuje klavírista Adrian Klumpes z Triosk. Po jejím odehrání, s překvapivě konkrétní linkou piána, se zbytek alba nese ve znamení basovějších dumek, které i přes občasně hlukové výrazivo neztrácejí atmosférické pozitivní vyznění.
DVD COLORFIELD VARIATIONS (Line/12k, 2009, 80:33), se kterým sublabel Line vydavatelství 12k Taylora Deupreeho vyrukoval na jaře tohoto roku, přináší třináct audiovizuálních prací spojených jedním pojítkem a kurátorem Richardem Chartierem. Tou styčnou plochou je malířský proud ,chromatické abstrakce‘ padesátých let Marka Rothka, Clyfforda Stilla ad., kteří se před půlstoletím výtvarně snažili docítit podobných výsledků jako dnešní svěřenci amerického vydavatelství hudebním, konkrétně elektronickým způsobem. Najdeme zde multimediální přeborníky (Steve Roden, Sawako, Tez), zástupce scény progresivních beatů (Frank Bretschneider, Stephan Mathieu) i starší generaci hudebních experimentátorů (polovina Throbbing Gristle, Beequeen). Japonské příspěvky (Ryoichi Kurokawa, Sawako), jak se to dalo u technologického národa čekat, jsou organické, dalo by se říci, že s nejlépe prorostlou hudební i vizuální složkou. Vedle toho evropští a američtí umělci jsou v Rothkově stylu odměřenější, striktnější a ve výsledku i minimalističtější. Z abstrakcí, plných prolínání konkrétních barev a přesných tvarů, nejvíce vyčnívá práce rusko-americké dvojice Evelina Domnitch + Dmitry Gelfand, která ve snímku nazvaném Deset tisíc pavích per v pěnící kyselině skenuje laserem povrch mýdlových bublin s výsledkem někde mezi vesmírnou animací a záznamem polární záře. Vtipnou tečku na závěr poté připravila dvojice Ernest Edmonds + Mark Fell, která dovedla záměrně stylový minimalismus skladby Broadway One do tak absurd ní polohy, až spolehlivě vykouzlí úsměv na tváři. Jak si můžete na webu přečíst reakce návštěvníků Karlovarského fi lmového festivalu, kde bylo toto DVD promítáno, celé dílko je určeno především milovníkům americké výtvarné školy 50. let a hudebním nadšencům pro elektronický click’n’cut a hlukový minimalismus.
