Hráč světové třídy, stylotvorný, charismatický umělec a osobitý skladatel. Je to opravdový mistr a lídr evropského jazzu – to je tresť z pochvalných slov na adresu dnes sedmašedesátiletého polského trumpetisty z odůvodnění ceny European Jazz Prize 2002. Stańko je dnes kosmopolitním jazzmanem srozumitelným celému světu, protože dávky polského muzikantského srdce plné romantismu dramatického i tklivého, prolínaného impresemi prostoru od severního podhůří Tater až k pobřeží Skandinávie, kořeněné výrazivem hard bopu a ozvěnami free jazzu, tvoří jazzový most mezi americkým mainstreamem a evropským jazzem současnosti. Nové kvinteto představuje nahrávkou z dubna 2009 DARK EYES (CD, ECM/2HP, 2009, 61:44). Po někdejších skandinávských sestavách s bubeníkem Edwardem Vesalou či klavíristou Bobem Stensonem přichází s mladými fi nskými muzikanty – pianistou Alexim Tuomarilou a bubeníkem Olavim Louhivuorim, dále s dánskými muzikanty basistou Andersem Christensenem a kytaristickým objevem Jakobem Bro. Repertoár alba je pro Stańkovy nahrávky typický – převažují jeho témata doplněná skladbami Krzysztofa Komedy. Už první baladická skladba So Nice zasáhne svým melodickým nápadem každého posluchače, pokud mu pod okoralostí postmoderním balastem dosud bije srdce. Skladby Terminal 7 a May Sun Stańko napsal pro varšavské uvedení švédské hry dramatika Larse Noréna. První překvapí spirituální náladou podivně pojaté ,samby‘, v níž se poprvé představí Jakob Bro. Jeho doprovod trubky, úsporné vyjadřování a zacházení s dlouhými tóny připomene Stańkovu hru s kytaristou Markem O’Learem (Levitation, Leo Records, 2005) – v této souvislosti si dokážu dobře po boku Stańka představit Davida Dorůžku. Je to skladba rytmicky dráždivá na rozdíl od skladby Samba Nova inspirované brazilským turné kvinteta, při níž se k vlastnímu rytmu samby dopracujeme až po čtyřapůlminutové impresi, mající blíže k některým Gismontiho skladbám odkazujícím na pradávnou kulturu brazilských Indiánů. V May Sun pětice stvořila klidný impresionistický obraz, v němž buben, klavír i kytara naznačují, že krajina v rámu není jednoznačně místně zařaditelná. Hudební myšlení Tomasze Stańka se o obrazovost hodně opírá, rád píše skladby pro fi lm, divadlo, nebo se jimi nechává ovlivňovat. Titulní skladba alba The Dark Eyes Of Martha Hirsch je inspirována plátnem Oskara Kokoschky Dreaming Woman. Svižná skladba s klusajícím basem je jako vystřižená z bopové učebnice! Platí to též pro sólo Jakoba Bro. Rovněž skladby vybrané z Komedova repertoáru mají vztah k pódiovým performancím: Dirge For Europe společně hrávali v letech 1966–7 na tehdy (i u nás) oblíbených jam sessions jazzu a poezie, (LP Meine Süsse Europaische Heimat, Electrola/ Columbia, 1966). Etudy baletowe poprvé zazněly na Jazz Jamboree roku 1962 (LP Ballet Etudes/The Music Of Krzysztof Komeda, Metronom, 1963), z nich nejraději Stańko hraje zde zařazenou etudu č. 3. Stańkovými častými pobyty v New Yorku byly inspirovány písně Grand Central (s ,půlnoční‘ náladou sóla klavíru) a Amsterdam Avenue (nostalgickou jako probuzení po noci v jazzklubu).
Stańkova hudba se vyznačuje zpěvností témat, zvláštní něhou ve své melancholii a pečlivě dávkovaným hrubším výrazivem. Domnívám se, že kdyby se Miles Davis koncem šedesátých let rozdvojil a jeho druhé JÁ minulo křižovatku s černošskou populární hudbou, hrál by dnes hudbu obdobnou hře Tomasze Stańka.
