Turtle Island Quartet: A Love Supreme

8_trtle_islandJe to s podivem, ale i tak na hraně balancující nápad, jako předělat klasiku moderního jazzu pro smyčcové kvarteto, může dopadnout výborně. Je to případ novinky Turtle Island Quartetu (držitele Grammy za rok 2005 v kategorii ,classical crossover‘) s všeříkajícím názvem A LOVE SUPREME (Telarc/ Classic, 2007, 64:17). Snad ani není třeba dodávat, že se jedná o poctu Johnu Coltraneovi. Kvarteto, vedené houslistou Davidem Balakrishnanem, si vybralo ke zpracování převážně ,hity‘ a tím se vlastně pustilo ještě na tenčí led ve smyslu srovnání s originálem. Ale pakliže se nebudeme držet přežitých dogmat, musíme připustit, že výsledek je excelentní. Kvarteto dokáže skvěle zaswingovat jako v úvodní Moment’s Notice, stejně jako se naprosto uvolnit a melodicky improvizovat v překrásné Coltraneově baladě Naima nebo zvěčnělém veledíle Thelonia Monka ’Round Midnight, vystihnout členitost, náladu i dramatičnost titulní čtyřdílné skladby. Kromě skladeb, které Coltrane nahrál s vlastními sestavami či pod taktovkou Milese Davise (bonusová slavná So What z přelomového alba Kind Of Blue), tu najdeme i verze dvou poct, které mu složili po jeho smrti následovníci: Mc- Laughlinovu a Shankarovu La Danse du Bonheur a Clarkeův a Coreův Song To John. Specielně v prvně jmenované je udivující, jak smyčcový kvartet přímo navozuje barvy a rytmy, typické pro Shakti, kteří měli skladbu v repertoáru, a přitom neopomíjí vlastní vklad.
Vzájemná komunikace smyčcového kvarteta už od jeho podstaty nemůže být stejného druhu jako v rámci jazzové kapely. Turtle Island Quartet samozřejmě není ,jazzové kvarteto‘ v pravém slova smyslu. Našel ale polohu, ve které jazzové ,písničky‘ vyznívají soudržně s instrumentací i přístupem klasicky vzdělaných hudebníků. Neboli, jak praví Bob Blumenthal v bookletu: „Coltraneova hudba není pro tyhle muzikanty kuriozita; je to základ.“

Přidat komentář