Pojetí mnoha hudebních žánrů má na severoamerickém kontinentu, na rozdíl od Evropy posunutá, nebo jinak vnímaná témata a způsob, jakým jsou nakonec svými protagonisty na veřejnosti prezentována. Jasným příkladem jsou Američané Unto Ashes, kteří jsou ve Spojených státech nejjasnější hvězdou takzvaného apokalyptického folku. Prvním důvodem rozrůzněnosti je jistojistě absence kořenů, ke kterým se tento žánr vztahuje. Mácháním runovými znaky by na území, které bylo Evropany kolonizováno teprve v 16. století, vypadalo nedůvěryhodně. Ano, inspirace evropskými impulsy je zde jasně čitelná, vedle toho je ale častým leitmotivem takto orientovaných kapel vlastní severoamerická historie, střet evropské a původní indiánské mytologie (a z ní plynoucí odlišné chápání světa), ale především obrácení se k tématům niternějším, osobním, dalo by se v tomto případě říci „apolitickým“. A ještě jeden prvek dělá americké protagonisty odlišnými – v jejich hudbě se objevují odlehčené prvky, které naznačují, že odstup od myšlenkového epicentra dává možnost podívat se na objekt zájmu s odstupem, často i s lehkým úsměvem na rtech. U pětice vedené Michaelem Lairdem jsou odlehčením povedené coververze podané v delikátně akustickém podání. Na novince Burials Foretold se takového kabátku dočkala elektropopová balada Kathy’s Song Norů Apoptygma Berzerk, a také hardrocková hymna Running With The Devil veteránů Van Halen. Další 13 autorských kusů je stylovým tichým rozjímáním nad apokalyptickými texty často z velmi časově vzdálených období. V Pilzentanz najdeme verše z „Goliášovy apokalypsy“ z 12. století, zatímco Fire + Ice je postavena na básni Roberta Frosta z roku 1923 a Spring Magic na poezii Cicely Mary Baker ze stejného roku. Zásadním vkladem pro novou desku Unto Ashes bylo ale umění K. McLaina, které se obtisklo na albu hned několika texty a navíc akvarely tvořící jednoduchý digipack. Po hudební stránce máme co dočinění s velmi barevnou skládankou, která přinese říznější skladby s nekompromisními dudami Donalda Wysoski-Drakea, ale vedle toho se ztišíme v kompozicích postavených na principálově akustické kytaře nebo na klavíru Natalie Lincoln. Jako vždy nesmí v aranžích chybět lesní roh Williama Wiegarda nebo Michaelova oblíbená niněra plus celá plejáda mandolín. Na rozdíl od předchozích desek je celá kolekce tišší, zklidněnější, s důrazem na kapelní klenot – výborně sezpívané vícehlasy. Až by se nabízela otázka, má smysl v souvislosti s novou deskou hovořit o apokalyptickém folku? Ano. Když je třeba přitvrdit, Unto Ashes sáhnou po pochodových perkusích a díky jejich střídmému užití mají ony pasáže větší údernost. Burials Foretold je široce přístupné a zároveň historií poučené a barevné album.
I v tomto žánru se dá zrát s grácií. Pokud se někteří posluchači rozčilují nad ztrátou výrazných osobností v rockovém pelotonu, měli by zkusit tvorbu Lucase Lanthiera. Tohoto hudebníka můžeme pro neznalé charakterizovat jako křížence Antonyho Hagarthyho (Antony And The Johnsons), Davida Tibeta (Current 93) a Petera Murphyho (Bauhaus). Lucas se nejdříve proslavil se svou kapelou Cinema Strange, v současné době je ale mnohem více činný se svou druhou partou The Deadfly Ensemble. Právě této pětici právě vychází třetí album An Instructional Guide For Aspiring Arsonists. Na rozdíl od předchozích počinů se kolekce prezentuje ve dvou rovinách. Jako hlučná rocková sebranka, které není nic svaté, neboť do své hudby zamíchává vše od kabaretních vložek, přes postpunk až k tvrdé novovlnné elektronice. V mnoha skladbách se ale ústřední postava prezentuje mnohem střídměji, pouze s akustickou kytarou v ruce, dávající důraz na svůj andělský vokál plný emocí. Hudba The Deadfl y Ensemble znovu vychází nejvíce z tradic Výmarského kabaretu, přesto se dočkáme asi nejvíce odboček k seriózním rockovým vodám. V textech nás ale Lucas rozhodně nešetří. Jak už název napovídá, tentokrát budou příběhy plné ohně a bizarnost zkazek a tragédií se stále drží na nejvyšší úrovni. Spousta kapel útočí na posluchačovo vnímání tvrdostí své hudby, šokujícím outfi tem nebo explicitností za hranicí obecně přijímaného vkusu. Vedle nich je tu pan Lanthier, který využívá nevinné prostředky, přesto mírou hudební i lyrické imaginace a především rafi novanou, navíc přirozenou originalitou, dokáže mnoho těchto „tvrďáků“ hravě překonat. Nová deska není výjimkou.
Projekt, 2012, 45:30; Projekt, 2012, 56:40