Už jsme doma: Jeskyně

6_ujdOčekávat od Už jsme doma velkou změnu se nedá. Miroslav Wanek je zralý autor s jasným rukopisem skladatelským i aranžérským. A ani výměna obligátního saxofonu za trubku na tom mnoho nemění, i když její táhlý tón nemůže zdůrazňovat typickou propracovanou rytmickou stavbu skladeb, kde se riffy a groovy mění a lichých rytmů je pomalu víc než sudých.
Přesto JESKYNĚ (Indies MG, 2010, 44:32) ukazují, že Už jsme doma v hledání neustávají. V duchu aktuálního obsazení, kdy po odchodu Jindry Dolanského začaly hrát větší roli kytary a kapela se přiklonila k rockovějšímu soundu, je na desce dost důraznějších písní postavených na riffu zkreslené kytary jako je Naviják nebo Úkryt s exaltovaným zpěvem a štěky trubky. Ještě zběsilejší je Fascinace se zboosterovanou kytarou a dokola vykřikovaným jedním slovem „fascinace“ a řezavou trubkou, přičemž až lyrický závěr přinese zklidnění. Na expresivitě staví i Puklinka; v jejím úvodu sice pasáž zkreslené kytary vystřídá prostý sbor, ale pak už ze skladby hnané kytarou a bicími energie prýští v nejlepších tradicích Už jsme doma. Divoká je také gradující Mariana s hutnou kytarou i přefouklou trubkou a agresivním vokálem, která představuje jeden z vrcholů desky, zachovává si propracovanou stavbu, ale přehřátá pára uniká všemi škvírami i v poklidnějších pasážích a ve sborovém závěru. Album však není celé zběsilé. Polovinu stopáže zabírají poklidnější, zato hodně propracované skladby, čerpající místy až z komorní hudby, ale také z art rocku. Příkladem je Propast s mezihrami piana a trubky, doplněnými sbory a decentními leč hybnými perkusemi. Připomíná tak ladění alba Pohádky ze Zapotřebí. V podobném duchu se nese uměřený Valounek a zejména Stropy s jazzovým úvodem a mohutným sborem v závěru.
Jeskyně potvrzuje, jak široce zakotvené jsou kořeny Už jsme doma. Skupina nečerpala jen z punku a alternativy, ale také z opovrhovaného a zavrhovaného art rocku. Přece jen je však vidět, že byvší naléhavost se trochu vytratila, občas je až moc patrná snaha o strukturu a o stavbu a vytrácí se primární energie, která je základem rocku. Chybí naléhavost, onen pocit, jako že právě tahle nahrávka je poslední a musí se do ní dát všechno.

Přidat komentář