Severní Amerika, zvláště její jih a jemu blízké západní pobřeží, daly vzniknout jazzu pod zřejmým vlivem západoevropské hudebnosti, v převaze působení britských a francouzských etnik v součinnosti s kulturní a hudební mentalitou otroků dovezených jak ze západního, tak i východního pobřeží Afriky. Jižní Amerika patřila převážně Španělsku a Portugalsku, což jsou evropská území historicky pod přímým vlivem kultury arabské, a to platí silně též pro tak emotivní projev, jakým je hudba. Podíváme-li se na trasy dovozu otroků mezi patnáctým až devatenáctým stoletím, zjistíme, že sem si je vozili ze svých kolonií Gambie, Portugalské Guinei, Sierry Leone a Liberie, což je poměrně úzký a krátký úsek západoafrického pobřeží kousek nad rovníkem. Vznik jazzu v deltě Mississippi podnítilo fúzování pestřejšího etnického zastoupení afrického kontinentu. Hudební novotvary Nového světa zpětně působí do Evropy a my se můžeme ptát čím to, že latinskoamerické rytmy kořeněné jazzem se tak úspěšně zabydlují ve vídeňsko-bavorském muzikantsky vlivovém prostoru: nejspíše pro rytmickou dráždivost, která se rychle vytrácí se vzdáleností jak od karpatského oblouku, tak od Pyrenejí. Ve zdomácnění složitých rytmů své hraje globalizace, neboť pamětníci vědí, jak obtížně a tvrdě se hrávaly ,španělské rytmy‘ ještě před pár desítkami let.
Dnes jsou samby a bossa novy v našem jazzovém prostředí jako doma a nejčerstvějším dokladem toho je nahrávka ZEURÍTIA (Animal Music, 2008, 52:55) zpěvačky Venduly Šmoldasové, která nyní s tímto pseudonymem vystupuje. Její cesta ke vzniku desky vedla přes studia konzervatoře, VOŠ Jaroslava Ježka a působení se skupinou Bossa Nova Sensation, kterou založila v roce 2007 se svým mužem Liborem Šmoldasem, kytaristou Organiku Ondřeje Pivce, také vlastního tria. Rytmickou ,latinu‘ Šmoldasovi svěřili vynikajícímu, u nás dobře zavedeném polskému basistovi Michału Barańskému, bubeníku Tomáši Vokurkovi a svéráznému perkusistovi tuzemské scény Miloši Dvořáčkovi. Na klavír hraje neméně výtečný Barańského věčný souputník Michał Tokaj a v jedné skladbě si na ukulele zahraje sám producent vydavatelství Petr Ostrouchov. Na akustickou kytaru hraje Libor Šmoldas, jehož skladba Brazilian Impressions je jedinou instrumentálkou vprostřed převzatého repertoáru, v němž dominují témata klasika moderní brazilské populární hudby a jazzu Antonia Carlose Jobima. Šmoldasova skladba je v duchu brazilské kytarové klasiky a zní krásně. Sóla instrumentalistů jsou přiměřená písničkové formě skladeb, svoje umění miniatur představují Tokaj, Barański a Šmoldas.
Zeurítia zpívá kultivovaně s příjemnou barvou hlasu v duchu brazilských protějšků, k nimž vzhlíží s oprávněným obdivem. Její podání odpovídá tomu, jak charakterizuje trefně zpívání samby Yvonne Sanchez: je to jako když se dýchá. Nikoli jak zní v podání velkých černošských jazzových zpěvaček se silnými, sytými a soulovými hlasy. Písně jsou zpívány v ,brazilštině‘ neboli potrugalštině, z níž pochází i přezdívka Šmoldasové. Výjimku tvoří song úspěšného francouzského muzikálového a šansonového skladatele Charlese Treneta (1913– 2001) Que Reste-ll De Nos Amours, zde zpívaná v anglické verzi I Wish You Love. Dnešní hvězdy jako Christy Baron, Ana Caram, Carla Lother či Rosa Passos mají v Zeurítii rovnocennou partnerku.