Slavný sanfranciský koncert McLaughlina, de Lucii a DiMeoly z roku 1980 spáchali kytaristé spojeni s érou dospělého jazzrocku. Angličan se Španělem a Američanem stvořili na jazzovém základě syntézu, která je vlivem především latinoamerických a fl amenkových inspirací ve skladbách Corey, Gismontiho, a také aktérů koncertu, z hlediska dnešního ,škatulkování‘ žánrů, proudů, směrů, klidně přiřaditelná k world music. Už v druhé půli šedesátých let se však z iniciativy jazzových promotérů začal užívat pojem Jazz Meets the World. Pod tímto názvem také už dlouhá léta existuje řada koncertů, v níž se letos 2. listopadu v sále U hasičů v Praze představí další kytarové trio, generačně a žánrovými zkušenostmi různorodé, které nám nabízí vlastní verzi syntézy. Už dnes ji představuje debutním albem FROM A DREAM (Material Records/P&J Music, 2008, 49:07).
Nové kytarové konkláve založili Wolfgang Muthspiel se Slavou Grigoryanem v roce 2005, když k sobě vybrali třetího – Ralpha Townera. Slava Grigoryan je australský kytarista narozený v Kazachstánu (1976), odkud s rodiči emigroval do Melbourne v roce 1981. Je klasický kytarista, jemuž jsou blízké arabské vlivy. K nim se dostal přes klasiky kytarové literatury, s nimiž se také představil na úvodním albu v roce 1996 (Španělé Albeniz, De Falla, Brazilec VillaLobos). Na něm však také má dvě skladby od jazzmana Corey (Spain, La fiesta). Na jiném albu z roku 1999, které věnoval především tangu a Piazzollovi, se zase objeví skladba jazzového pianisty Buda Powella. Rakušan Wolfgang Muthspiel (1965) začínal jako dítě s housličkami, ve věku teenagera se chopil kytary. Po studiích klasické a jazzové kytary v Grazu pokračoval na New England Conservatory a Berklee College of Music. Získal bohaté zkušenosti na špičkové americké scéně, od roku 1987 mu vyšly dva tucty alb. Do Vídně se vrátil v roce 2002, posléze založil značku Material Records, na níž vedle svých nahrávek prezentuje nové talentované hudebníky. U Američana Ralpha Townera (1940) je vše zřejmé. Kytarista, pianista a trumpetista, výrazný podílník na zlaté éře fusion s citem pro vstřebávání vlivů jak klasické hudby (Winter Consort), tak hudby exotické (Oregon), patří k zasloužilým syntetikům jazzové scény.
Plodem setkání těchto tří skvělých kytaristů je hudba, která svým zvukem má nejblíže k moderní klasické kytarové hudbě, ale s významným podílem jazzového cítění a improvizace. Mluvit zde o vlivech etnických je nadbytečné, neboť kořeny kytarové hry spojené se západoevropským Středomořím už svou podstatou jsou nabité arabskými vlivy, a vším, co samu arabskou hudbu ovlivňovalo. To se dokonce projevuje i na jediné skladbě původem typicky jazzové – na Nardis Milese Davise: zní spíše jako kytarová skladba autora 20. století. Šest skladeb dodal Towner a tři Muthspiel. Dobře sejmutý zvuk dovoluje identifikovat hru jednotlivých muzikantů. Pokud hrají ve třech, Towner hraje na klasickou akustickou kytaru, Muthspiel na elektrickou a Grigoryan střídá akustickou kytaru s akustickou barytonovou. Navzájem se také prostřídají v duetech – Towner s Muthspielem (právě v Nardis), pak s Grigoryanem, a Muthspiel s Grigoryanem. Jejich hudba je nadžánrová a současná v tom nejlepším slova smyslu.
