Jednatřicetiletý jazzový pianista Yaron Herman náleží k řadě osobitých izraelských muzikantů obohacujících světovou scénu syntézou podnětů moderního jazzu a vlivů vlastních hudebních kořenů. Po studiích na Berklee College of Music v Bostonu odjel do Evropy a usadil se v Paříži, kde působí v mezinárodně pestré jazzové komunitě. Po úspěších svého tria s albem Follow the white Rabbit před dvěma lety sestavil kvinteto s novými spoluhráči a natočil s nimi desku pojmenovanou Alter Ego. V ní pokračuje v představování vlastních vizí jazzového sdělování v instrumentálně obohaceném zvuku. Přizval si k tomu tenorsaxofonistu a sopránsaxofonistu z lotyšské Rigy Emila Parisiena, altsaxofonistu z Kansas City Logana Richardsona, vystudovaného ekonoma z Paříže a současně kontrabasistu Stéphana Kereckého a bubeníka Ziva Ravitze, rodáka z Izraele. Se všemi se seznámil na pařížské scéně, s Parisienem se přátelí už přes deset let.
Herman pro album Alter Ego napsal až na dvě výjimky všechny skladby. Z citovaných výjimek je pro nás pozoruhodná Ukolébavka skladatele a pianisty Gideona Kleina, pocházejícího z židovské rodiny v Přerově a žijícího v letech 1919 až 1945. Ten se proslavil mimo jiné svou tvorbou během pobytu v terezínském ghettu, kam byl za války deportován. Ukolébavka byla napsána v roce 1940 pro klavír a vyšší hlas, na albu je uvedena pod českým i německým názvem (Wiegenlied). Yaron Herman hraje klavírní part a sopránový vokál je nahrazen Parisienovým sopránsaxofonem. Zpěv sopránky v části skladby nahradí sólo kontrabasu, v posledních čtyřech taktech závěru se nad klaviaturou zjeví také vyšší vokál Hermanův. Ukolébavka je nejen šperk Kleinovy tvorby, ale také této Hermanovy druhé desky. Druhou skladbou, která není z Hermanovapera, je Hatikva, motiv známý už od renesance pod názvem La Mantovana, který upravil Samuel Cohen a jeho adaptace se stala během 1. sionistického sjezdu v roce 1897 hymnou tohoto hnutí. V roce 1948 ji převzal stát Izrael za svou státní hymnu. Existuje oprávněná domněnka, že původní melodie inspirovala také Bedřicha Smetanu pro hlavní motiv Vltavy. Jiná verze se domnívá, že Smetanu inspirovala jistá švédská lidová melodie. Jazzové provedení je opět založeno na duetu klavíru a sopránky, které je dán menší prostor k improvizaci. Hatikva patří k dalším z lyricky krásných melodií světa. Naopak k „divočejším“ skladbám patří Mojo s rytmicky důrazným basovým podkladem. Herman si rád sólově pohraje s motivy v miniaturách, zde až v dětsky hravé melodii Your Eyes. Zajímavými dvouminutovými miniaturami jsou rovněž vášnivě tanečně s protikladným zpěvem saxofonu znějící From Afer nebo Kaos, v němž lze mluvit o jisté dávce free uvolněnosti, která je u Hermana výjimečná. Obdobnou autorskou a interpretační výjimkou je Mechanical Brothers se strojovým rytmem i soundem, nad nímž si prozpěvuje sopránsaxofon – skladba končí ve ztracenu (a z ticha se také vynořila). Hermanovo Alter Ego patří k deskám, jejichž každý další poslech obnažuje zajímavosti skladatelské i aranžérské, obecně řečeno muzikantské. Yaron Herman, a také Emile Parisien, se u nás už představili s vlastními skupinami na brněnských přehlídkách Jazzfest 2009 a 2010.
ACT Music/2HP, 2012, 50:07