Nestačíme ani spočítat, kolik Zápaďáků v posledních letech odjelo do Západní Afriky v domnění, že stačí vystoupit z letadla, hned potkají někoho přinejmenším jako Ali Farka Toure a ten jim vyjeví „nejhlubší tajemství“ africké hudby, na kterou se stanou experty. Jak si někdy říkají, i když „nadosmrti zamilován do afrických rituálů“ nezní o nic blběji. Domů se pak vracejí s dřevěnými loutnami, na které se nikdy nenaučí hrát, jenom se s nimi prsí na koncertech nebo ve studiu.
Nekřivděme ale výjimkám: leader belgické indierockové skupiny Zita Swoon, zpěvák a kytarista Stef Kamil Carlens přijel do Burkina Faso na pozvání, bez úmyslu cokoliv tam natáčet; a hlavně s respektem ke kultuře, o které nic nevěděl. Pozvali ho, seznámili se zpěvačkou Awou Deme a hráčem na balafon Mamadouem Diabatém Kibicem. Večerní jamování ve stylu „co den přinesl“ se následně evoluční cestou během dvouletého evropského koncertování překlopilo v Antverpách do rockového písničkářského alba. Odlišného od jiných pouze silným vkladem Afričanů.
Zita Swoon zůstávají na svých pozicích – rockují a bluesují, jak měli vždycky v plánu –, před rytmy zvonivého balafonu ovšem nejde jen tak utéct, vždyť v Burkina Faso nahrazuje mezi grioty lidskou řeč: dva se tu potkají a namísto složitého vysvětlování, o co jim jde, vyťukají během okamžiku paličkami do dřeva vše podstatné. Evropská hlava to nebere, na tom není nic zvláštního, a protože se to Carlens nesnažil rozlousknout, vznikl mezi kapelou a Diabatém přirozeností oplývající dialog. Někdy balafon téma skladeb společně s rytmikou „dovypráví“, jindy ho určuje, třeba v závěrečné Negen. Carlensův rukopis se formoval v kapele dEUS, její žánrový rozptyl v hudbě Zita Swoon už není ale tak patrný, ve folkrockových skladbách s banjem, resofonickou kytarou a foukačkou ale na freejazzová sóla a instrumentální fantazie i tak narazíme: v zappovské variaci Everything Has Its Time by ovšem fanouškům navyklým na marimbu neměl znít balafon nepřístojně.Mezinárodní sestava skupiny – Belgičané, kubánský perkusista a vokalistka Kapinga Gysel původem z Konga – Carlensovi umožňuje nedržet se zavedeného rockování, barev a rytmů má k dispozici víc. I dva trumfy: svůj a Awin hlas. Oba vkládají do melodických skladeb vášeň: ona průraznější, on chraplavější. Proto se díky nim v recenzích objevuje resumé: písničkářská nádhera. A tipy pro rádia: Sababu, Taare nebo Majigin.
Nabízí se také jedno srovnání ne úplně od věci: Zita Swoon s Afričany jsou to samé, co Amadou & Mariam s bělošskými muzikanty.
Crammed Disc, 2012, 58:59