Kluk z odlehlé kamerunské vesničky, který si vyráběl struny z brzdového lanka bicyklu, mladý barový muzikant fascinovaně zírající „co je to ten jazz“ a nedávno jmenovaný profesor hudby na New York University. Stále jedna a tatáž osoba. Proč připomínám Bonovy z kontextu vytržené životní mezníky? Právě sedmá řadová deska Bonafied totiž názorně ukazuje, kolik různých světů a přístupů k věci v sobě můžete uchovat – tedy pokud jste génius. Dětskou hravost a vynalézavost, africkou živelnost a mystickou tradici, světoběžnictvím vstřebanou krásu odlišných kultur, vytříbené vzdělání a moudrý akademický (bez hanlivého sekundárního významu slova, na Bonovi není nic chladného, sterilního a odtažitého!) nadhled. To vše prostřednictvím hudby vyplouvá zároveň na povrch.
Zatímco na předchozím albu The Ten Shades Of Blues prozkoumával Bona jedinou „globálně bluesovou“ náladovou linii, tentokrát si nevázaně užívá různorodých darů hudebního vesmíru a naprosté volnosti pohybu. S radostí zpěváčka ve sboru proplétá hlasy v Akwappella. S bravurou „klasickou“ Evropou školeného komponisty vypiplává aranžmá smyčců třeba v úvodu Mut’Esukudu, aby v té samé skladbě hladce přešel k latin jazzu. V Janjo la Maya nakoukne do pařížského šantánu. Spolu s francouzskou zpěvačkou a herečkou Camille se folkově zasní prostřednictvím půvabně (a zdánlivě) naivní písničky La Fille D’a Cote. Skladby Socopao či Tumba La Nyama se roztančí paprsky západoafrického slunce. A v instrumentální easy listening úpravě On The Fourth Of July Jamese Taylora promění Bona svoji baskytaru v živou, přítulnou bytost s vlastní vůlí a něžným hlasem.
Jak to, že se vznosná, vzdušná, nesourodá krása nerozplyne jako duha, když déšť nebo vodní tříšť definitivně dopadne na zem? „Pocházím z odlišných krajů, kde muzika musí vyprávět nějaký děj. Když jsem byl dítě, hudba pro nás nebyla hudbou, dokud se za ní neskrýval krásný příběh,“ potutelně se usmívá Bona. A dobré příběhy přece vydrží mnohem déle než lidé, natož pomíjivý atmosférický jev. Bonafied je určitě nejdelikátnější a nejmilejší deskou kamerunského vypravěče. Vypravěč hodný své profese má totiž v zásobě povídání jak pro děti, tak pro pány profesory, a dokáže udržet pozornost jedněch i druhých.
Universal Jazz, 2013, 52:31