Richard Bona: Bonafied

richard_bonaKluk z odlehlé kamerunské vesničky, který si vyráběl struny z brzdového lanka bicyklu, mladý barový muzi­kant fascinovaně zírající „co je to ten jazz“ a nedávno jmenovaný profesor hudby na New York University. Stá­le jedna a tatáž osoba. Proč připo­mínám Bonovy z kontextu vytržené životní mezníky? Právě sedmá řado­vá deska Bonafied totiž názorně uka­zuje, kolik různých světů a přístupů k věci v sobě můžete uchovat – tedy pokud jste génius. Dětskou hravost a vynalézavost, africkou živelnost a mystickou tradici, světoběžnictvím vstřebanou krásu odlišných kultur, vytříbené vzdělání a moudrý akade­mický (bez hanlivého sekundární­ho významu slova, na Bonovi není nic chladného, sterilního a odtažité­ho!) nadhled. To vše prostřednictvím hudby vyplouvá zároveň na povrch.
Zatímco na předchozím albu The Ten Shades Of Blues prozkoumá­val Bona jedinou „globálně bluesovou“ náladovou linii, tentokrát si ne­vázaně užívá různorodých darů hu­debního vesmíru a naprosté vol­nosti pohybu. S radostí zpěváčka ve sboru proplétá hlasy v Akwap­pella. S bravurou „klasickou“ Evro­pou školeného komponisty vypiplá­vá aranžmá smyčců třeba v úvodu Mut’Esukudu, aby v té samé sklad­bě hladce přešel k latin jazzu. V Jan­jo la Maya nakoukne do pařížského šantánu. Spolu s francouzskou zpě­vačkou a herečkou Camille se fol­kově zasní prostřednictvím půvabně (a zdánlivě) naivní písničky La Fille D’a Cote. Skladby Socopao či Tumba La Nyama se roztančí paprsky zápa­doafrického slunce. A v instrumen­tální easy listening úpravě On The Fourth Of July Jamese Taylora pro­mění Bona svoji baskytaru v živou, přítulnou bytost s vlastní vůlí a něž­ným hlasem.
Jak to, že se vznosná, vzdušná, nesourodá krása nerozplyne jako duha, když déšť nebo vodní tříšť definitivně dopadne na zem? „Po­cházím z odlišných krajů, kde mu­zika musí vyprávět nějaký děj. Když jsem byl dítě, hudba pro nás neby­la hudbou, dokud se za ní neskrýval krásný příběh,“ potutelně se usmívá Bona. A dobré příběhy přece vydrží mnohem déle než lidé, natož pomíji­vý atmosférický jev. Bonafied je urči­tě nejdelikátnější a nejmilejší deskou kamerunského vypravěče. Vypravěč hodný své profese má totiž v záso­bě povídání jak pro děti, tak pro pány profesory, a dokáže udržet pozor­nost jedněch i druhých.
Universal Jazz, 2013, 52:31

Přidat komentář