Extempore 1978–1979

Od prosince 1974 do května 1978 vystupovalo Extempore s šesti koncertními pořady. Za tu dobu skupina několikrát změnila sestavu, zřetelně se vyvíjela její hudba, méně nápadně název:extemporeThe Naive Extempore Band byl na začátku roku 1976 upraven na The Rock And Jokes Extempore Band.
Zůstávala však ústřední osobnost: Jaroslav Jeroným Neduha, zpěvák, textař a zpočátku i hlavní skladatel. V koncertní pauze (od května do prosince 1978) ale došlo k zásadní transformaci. Odešel Neduha, a tím tedy v Extempore nezůstal ze zakládající sestavy už nikdo. Vedení převzal Mikoláš Chadima a soubor opět obměnil název – teď to byl The New Rock And Jokes Extempore Band.
Chadima přes léto absolvoval náhradní vojenskou službu, baskytarista Stanislav Simon a perkusionistka Marta Gotthard- Zelinková mezitím sháněli nové spoluhráče. Nakonec skupinu doplnil bubeník Miroslav Staněk, který po pár týdnech zkoušení přivedl kytaristu Josefa Zárubu. Po autorské stránce začal zcela dominovat Chadima: zpíval, psal nejen veškerou hudbu, ale i texty. Zpočátku do jisté míry kráčel v Neduhových stopách, opět zvolil formu koncepčního pořadu s libretem. Dal mu název Zabijačka.
Ve své autobiografické knize Alternativa, která v revidované verzi znovu vyjde letos v září, Chadima vzpomíná: „Celý příběh byl inspirovaný vzpomínkou na skutečné zabijačky, kterých jsem se jako malej účastnil s rodiči u našich venkovských příbuzných. A na to, jak mi bylo líto zabíjeného zvířete, což mně nebránilo v tom, abych po jeho usmrcení a zpracování hodoval s těmi, kterým zvířete líto nebylo. V krátkosti jsem si načrtl hlavní osu příběhu, který měl spočívat v tom, že tentokrát prase unikne svému osudu a místo něj nacpou do jitrnic vraha – řezníka.“ Čtyřicetiminutová Zabijačka má předehru a pět zpívaných částí. Už Příjezd hostů s verši „I když je všechny zveme / tak radost z toho nemáme / jsou to nedožerové / všechno sní a nic nezbyde“ napovídá, že Mikoláš zvolil značně sarkastický tón. Následuje lyrická melodie Chvalozpěv na prase: „Krásné je prase dospělé / tlusté, až je to úžasné / čisté – člověku podobné.“ Čuník tuší, co ho čeká, a v části Vepřova zpověď si stěžuje: „Radši zavřenej být / než skončit v žaludkách / člověčích, člověčích / v blbejch jitrnicích!“ Černý humor nabírá grády ve skladbě Zabíjení, kdy opilý a nešikovný řezník Nedopil „špatně zamířil a do břicha svýho nůž pohroužil“. V závěrečné Žranici jsou přecpaní hosté udiveni skutečností, že řezníka nemohou nikde najít a z chlívku se ozývá chrochtání. Majitel prasete nedobrovolné lidožrouty svým vysvětlením nijak neuklidní: „Hosté drazí, já nezabil Nedopila / byla to náhoda nemilá / a když jsem vás domů nechtěl poslat s prázdnou / takovou ostudu mít / musel jsem řezníka použít.“
Zabijačka celkem plynule navázala na předchozí tvorbu Extempore, i když celkový zvuk je zřetelně drsnější. Chadima se ještě pořád držel zavedených rockových postupů, o kompozičním novátorství se zatím nedá moc mluvit (i to je ovšem relativní: v domácím kontextu šlo o výjimečný počin, Zabijačku však tehdy mohli slyšet a posoudit jen návštěvníci sedmi koncertů, na nichž během šesti měsíců zazněla; když se začala šířit na samizdatových kazetách, měl už Chadima za sebou hodně další, odvážnější hudby). S výjimkou přespříliš rozvláčných instrumentálních pasáží ve čtrnáctiminutovém Chvalozpěvu na prase (Chadima tam sóluje na saxofon a vibrafon) celá Zabijačka velmi dobře odsýpá, působí uceleně a stojí na opravdu dobrých skladatelských nápadech.
Koncertní premiéru nové Extempore odehrálo 13. prosince 1979 v pražském klubu Eden, další koncert se konal 21. prosince v Divadle na Solidaritě. Vzhledem k tomu, že v Extempore nezůstal nikdo z původních členů, musela se kapela znovu přihlásit k přehrávkám (v kategorii lidových hudebníků). Se Zabijačkou by je těžko udělala, a beztak bylo třeba repertoár rozšířit o samostatné písničky, které by se daly hrát i na tancovačkách. A tak se do repertoáru Extempore dostala tvorba anglických punkových kapel s Chadimovými českými texty. „Já jsem se poprvé setkal s touhle muzikou před prázdninami,“ vzpomíná Mikoláš. „Měl jsem štěstí, že manažerem The Old Teenagers byl Karel Habal. Karel punk miloval a byl jedním z prvních, kdo měl desky s touhle muzikou. Když mi poprvé pustil desku Sex Pistols, jásal jsem. Tahle muzika mi připadala jako důležitej zvrat. Bylo to jednoduchý a bylo v tom hrozně moc energie. Punk tehdy vůbec neletěl, a tak byl Karel rád, že našel spřízněnou duši, a začal mě hned zásobovat deskama.“ Na CD Zabijačka, vydaném v roce 1999, byla zařazena i většina punkových písní – v sestřihu nahrávek z 23. února a 15. června 1979. Bohužel chybí jedna z nejvydařenějších, Anonym (byť CD má stopáž 72:25, takže místo ještě bylo) a také Four Minutes To Twelve od Fugs. Protože obal vůbec neuvádí původní názvy písní ani jejich autory (Chadima si je totiž už všechny ani nepamatoval), jistě nebude na škodu vyjmenovat aspoň zde, odkud čerpal.
Nejvíc skladeb Mikoláš vybral od skupiny Dr. Feelgood: She Does It Right (Strýc Venda), Keep It Out Of Sight (Maděra), Roxette (Lihovar), I Don’t Mind (Budík se mi nelíbí). Všechny pocházejí z debutové desky Down By The Jetty (1975). Tam je i slavné Boom Boom od bluesmana Johna Lee Hookera – Extempore píseň hrálo právě v aranžmá Dr. Feelgood a s českým textem Bum bum bum, který zpíval Slávek Simon. Od Stranglers Chadima zvolil dvě písně – Peaches (Krysař) a London Lady (Český holky), obě z alba Rattus Norvegicus (1977). Dvě skladby jsou od Magazine, z prvního alba Real Life (1978): Recoil (Čaj) a Shot By Both Sides (Anonym). Od Generation X Extempore nazkoušelo Day By Day (Den co den) z alba Generation X (1979), od Wire píseň Lowdown (Láva a štáva) z desky Pink Flag (1977). Four Minutes To Twelve od Fugs zůstala bez českého textu (originál k nalezení na albu The Belle Of Avenue A z roku 1969). V porovnání s původními verzemi znějí předělávky velmi dobře. Hlavně písně od Dr. Feelgood jsou daleko syrovější a intenzivnější než pubrockové originály, které mají blíž třeba k raným Rolling Stones než k punku. Z dvou písní od Stranglers se rozhodně víc povedl Krysař; London Lady je už v původní verzi poněkud nevýrazná a Extempore to nezachránilo ani textem o českých holkách, které „na cizince se hned smějí / do barů se pozvat dají / peněženky vyprazdňují“. Od Magazine se velmi vydařil Anonym („Psal, zlost měl / anonym hnusnej / Procházkovi mlátěj děti / Novákovi jsou vrazi / včera v hospodě bigbít byl / všichni byli nazí!“), naproti tomu Čaj nemá opravdu silný hudební nápad a Mikoláš nenapsal ani dobrý český text. Den co den a Láva a štáva překypují potřebnou punkovou energii a rozhodně se vyrovnají předlohám, možná jsou ještě přesvědčivější. Text Krysař pak dál žil v repertoáru Zikkuratu, který si k němu složil vlastní hudbu.
První provedení Zabijačky a punkových písní zaznělo 23. února U Zábranských. Následující týdny však byly pro Extempore dosti dramatické. Mohla za to hlavně tancovačka v restauraci Dům svobody v malé obci Libouchec (v okresu Ústí nad Labem), kam Extempore přijelo hrát 3. března. Na punk rock nějak nebyli v Domě svobody zvyklí a policejní orgány se daly do pohybu. Následovala série nepříjemných výslechů, ústecká krajská prokuratura zahájila proti Chadimovi trestní stíhání, to však bylo v srpnu zastaveno a případ nakonec skončil jen pokutou. Její odůvodnění stojí za ocitování:
extempore_2Komise ochrany veřejného pořádku MNV Libouchec po provedeném správním řízení dne 10. 1. 1980 rozhodla takto: Mikoláš Chadima porušil pravidla socialistického soužití tím, že dne 3. 3. 1979 v Domě svobody v Libouchci jako vedoucí hudebního souboru Extempore produkoval hudbu nevhodným způsobem a vystoupení komentoval nevhodnými výroky. Tím porušil ustanovení § 19 z. č. 60/61 Sb. a uvedeného přestupku se dopustil podle § 26 odst. 1 písm. c téhož zákona se mu ukládá pokuta ve výši 500,– Kčs, splatná do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí připojenou složenkou. Jednání M. Chadimy bylo původně vyšetřováno jako trestný čin výtržnictví. Vzhledem k menší společenské nebezpečnosti bylo usneseno postoupit věc k projednání příslušnému MNV Libouchec. Po prozkoumání celého spisu bylo nesporně prokázáno, že se M. Chadima svým jednáním dopustil přestupku podle § 19 z. č. 60/6l Sb. na zábavě 3. 3. 1979 v Libouchci. Z magnetofonového pásku je zřejmé, že M. Chadima jako vedoucí hudebního souboru Extempore používal při uvádění písně několikrát slova sračky, místo „píseň Zabijačka“ uváděl píseň jako „Žranice“, samo jeho chování silně negativně působilo na přítomnou mládež, která se zde shromáždila z různých míst ČSR, takže se chovala hlučně, pískala, vykřikovala, svlékala se do polonaha, ohmatávala se na sále, sama se vyznačovala řevem, výchovně to na přítomnou mládež škodlivě působilo.“ Podpis: Předsedkyně komise ONV Jana Krajčovičová Kvůli těmto nepříjemnostem Extempore nemohlo v květnu 1979 zahrát na osmých Pražských jazzových dnech, ale pražské publikum je přesto mělo šanci vidět: 25. května v Edenu, 27. května na parníku Jazzové sekce, zvlášť důležité bylo vystoupení v Tesla klubu U Zábranských 15. června 1979. Chadima k jevištní spolupráci přizval výtvarníka Martina Němce (později založil skupinu Precedens). Manažer Extempore Pavel Turnovský o koncertu v bulletinu Jazz č. 27/28 (1982) napsal: „Celý sál se noří do jedovatě zeleného světla, pod stropem a vedle jeviště se nadouvají desetimetrové Aberrátorovy polyetylénové nafukovací jitrnice – faly, zosobňující Otce – Řád – Den. Na jevišti, před kachlíkovou scénou potřísněnou všemi produkty lidského organismu, stojí Extempore s nabílenými tvářemi – maskami znemožňujícími otevřený a srdečný kontakt mezi hudebníky a posluchači. V sále za vysilujícího vedra zuří Zabijačka. Po ní následuje nálet Jaro léto podzim zima, v jehož předposlední části si hudebníci mění nástroje k hypnotické free pasáži: Chadima – g, Staněk – b, Záruba – perc, Simon – sax, fl, MGZ – dr. Po závěrečném boogie dochází na punkové písničky. S posledními takty jsou faly odříznuty a obětovány potlačené agresi posluchačů. Jsou z nich v okamžení cáry. Jejich zničením symbolicky zabíjejí synové svého Otce – Uzurpátora s věčně vztyčeným prstem. Excitované dívky se brodí po kolena mléčnou opalizující hmotou. V tom okamžiku Extempore vrací hudbu jejímu původnímu dávnému poslání, které bylo tlakem civilizací dávno ztraceno: preventivní skupinové psychoterapii.“
Během roku 1979 hrál Chadima také s Classic Rock’n’Roll Bandem a v improvizační skupině Kilhets – tedy hudbu opravdu hodně rozdílnou. Tvůrčí svoboda Kilhets na něj měla velký vliv, některé experimentální postupy a originální nástroje (preparovaná kytara) chtěl využít i v Extempore. Záruba a Staněk radikálnímu vývoji nemohli stačit: poslední, krátký a nepovedený koncert v tomto složení proběhl 30. června v Trutnově. Pak na kytaru přišel hrát Ladislav Brom, bubnovat začal Mirko „Ali“ Horáček. Premiéra nové sestavy se konala 10. října v Nymburku na rockovém festivalu Konfrontace 1979, kde zaznělo velmi divoké provedení skladby Jaro léto podzim zima. Následovaly hned dva koncerty na devátých Pražských jazzových dnech s novým pořadem.
Na vystoupení U Zábranských 2. listopadu Chadima vzpomíná: „Scénu ze Zabijačky jsme nechali i na Velkoměsto. Dr. Zawrach [tedy Martin Němec] ji ale se svejma kámošema doplnil o dvě parádní figuríny. Jedna z nich byl punker jak vystřiženej ze západních časopisů a druhá takovej tatík, kterej lidem připomínal Karla Velebného. Figuríny stály mezi náma na jevišti, vypadaly jako živý a lidem, který vcházeli do sálu, chvilku trvalo, než zjistili, co jsou ty dvě osoby zač. Abychom lépe do scény zapadli, upravil pro nás dr. Zawrach kusy šatstva. K tomu bíle nalíčené obličeje a vše tradičně nasvíceno zelenou a modrou barvou.“ Další den Extempore hrálo ve sportovní hale Folimanka.
Vladimír Kouřil ve své knize Jazzová sekce v čase a nečase 1971–1987 vylíčil atmosféru takto: „Na střeše haly se otáčela policejní kamera. Údajně proto, že někdo vyhrožoval, že bude uložena nálož pod Nuselským mostem – tehdy zvaným Klementa Gottwalda. Další kameru jsme o přestávce objevili v konstrukci pod stropem haly. Karel Srp na jednání s policisty dosáhl dohody, že uniformovaná policie nevstoupí do haly, aby neprovokovala návštěvníky. Koncert od koncertu se však okolí Folimanky zaplňovalo plně obsazenými policejními auty a vedlejší ulice přistavenými antony. Nejhorší to bylo v sobotu, protože se zřejmě policii doneslo, že vystoupí i ‚nežádoucí‘ skupina Extempore, která jediná neprošla povolovacím řízením. Těsně před jejím vystoupením skutečně policie, uniformovaná i v civilu, přes veškeré domluvy vnikla zadem do sálu a začala prohledávat zákulisí. Hledala záminku, aby koncert mohla zrušit. K tomu by jí stačilo nachytat v šatně připravenou Chadimovu partu. Doufali jsme, že jakmile budou muzikanti na jevišti, policie před davem na basketbalovém parketu nezasáhne. Skutečně, Extempore na poslední chvíli vběhlo na scénu, aby odehrálo jeden ze svých nejlepších koncertů.“
Chadima koncert ve své knize Alternativa popsal: „V rychlosti jsme se nalíčili. To už se k nám donesly zprávy, že civilové, doprovázení rudejma vejložkama, šmejděj po hale. S nervy napnutými k prasknutí jsme netrpělivě očekávali, až se objeví Pavel Turnovský, kterej dokončoval scénu, s hlášením, že je všechno připraveno. Ale Pavel nešel, místo něj nakukovali do naší šatny ti, co věděli, že nejsme povolení, a hlásili, že civilové se svým doprovodem nalezli příchod k šatnám se zjevným úmyslem najít ‚někoho‘ a získat tak záminku k ukončení programu. Pavel se objevil v okamžiku, kdy jsme už měli blízko k hysterii. Oznámil, že je vše hotovo a cesta na plochu volná. Policajti prý z druhé strany právě začali prohlídku šaten. Opatrně jsem otevřel dveře a vykouknul ven. Čistej vzduch. Jednoho po druhém jsem vypouštěl svý spoluhráče na chodbu. Když jsem vylézal jako poslední, otočil jsem se. Za mnou se to, bohudík ještě v dostatečné vzdálenosti, zelenalo. V tu chvíli jsem ztratil už tak dlouhou dobu týrané nervy a zařval z plných plic: ‚Fofr, už jsou tady!‘ Koutkem oka jsem zahlédl, jak policajti reagují na můj výkřik, ale to už byla kapela v plném běhu a v něm jsme se objevili na place. Teprve tam jsme si oddechli a uvěřili tomu, že Velkoměsto na Dnech opravdu zahrajeme. Přes všechny nerváky se koncert podařil. Ve druhém tématu, Varování darebáků ředitelem výzkumného ústavu, jsme si dokonce vysloužili nadšenej potlesk na otevřené scéně.“
Ten rok pak Extempore vystoupilo už jen jednou – 11. listopadu ve Veleni. Ladislav Brom se pak rozhodl odejít, místo něj se kytaristou skupiny stal Jiří „Ňory“ Radechovský. Extempore už zbývalo jen 20 měsíců další existence, ty však byly jeho vrcholným obdobím.

Diskografie:
The New Rock And Jokes Extempore Band – Zabijačka (Black Point, 1999)
Mikoláš Chadima & The Extempore Band – Velkoměsto (Globus, 1991) – na první desce vinylového dvojalba je záznam koncertu 3. listopadu 1979, který nikdy nevyšel na CD; kompaktní disk Velkoměsto (Black Point, 2001) přináší první čtyři témata Velkoměsta v pozdější nahrávce z roku 1980.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *