Baví mě dostávat se ke kořenům Milan Páleš o Antologii moravské lidové hudby

Na počátku sedmého desetiletí se začaly zapouzdřovat veškeré svobodomyslnější kulturní projevy nadějně klíčící v druhé půli let šedesátých. Dotklo se to různých žánrů, ale někdy jen stylových proudů uvnitř nich.
4_ke_korenumWOMEX je sice největším, ale zdaleka ne jediným světovým veletrhem prezentujícím world music a lidové hudební tradice této planety. Všechny mají však jedno společné: Českou republiku na nich nezastupují organizace zaštítěné státem, například ministerstvem kultury a cestovního ruchu, jak je u jiných zemí běžné, nýbrž výhradně soukromé subjekty. Brněnské vydavatelství Indies Scope, festivaloví organizátoři, koncertní promotéři nebo hudební publicisté tak na veletrzích suplují a ze svých fi – nančních prostředků sponzorují jasnou úlohu státu. Při pohledu na reprezentativní stánky severských evropských zemí, Brazílie nebo Jižní Koreje česká výprava proto pravidelně propadá pocitu studu a marnosti, to protože na tuto trapnou skutečnost její členové už léta na mnoha frontách bez výsledku upozorňují. Doteď neměli k dispozici ani opět pro jiné samozřejmý a důležitý nástroj prezentace: albovou kompilaci umožňující „cizincům“ udělat si alespoň částečný obrázek o hudebních tradicích dané země.
Český dluh na tomto poli splatilo vydavatelství Indies Scope (také částečně díky grantu ministerstva kultury) Antologií moravské lidové hudby. Samo od sebe, z vlastní vůle majitele Milana Páleše.Její význam doceníte ale i bez zaháčkování v branži. Čtyřalbovou kompilaci zahrnující všechny významné regiony lze „jen tak“ poslouchat a těšit se z muzicírování a hlasů v mnoha případech doslova vesnických géniů, pokud ale vyrazíte za tou hudbou do terénu, ať už na festivaly, tancovačky nebo do vinného sklepa, hodí se vám také zasvěcený průvodní text hudební publicistky a odbornice Heleny Bretfeldové, nezatížený vědeckým školometstvím.
O práci na Antologii v rozhovoru pro magazín Harmonii řekla: „Prvotní idea Milana Páleše počítala na celou Moravu s dvojalbem; tato představa vzala za své už v okamžiku, kdy jsem připravila písemný návrh pro udělení grantu: to jsme ještě mínili pokrýt alespoň v náznaku většinu moravských regionů, kdy nakonec naplánovaná čtyři alba měla mapovat Horňácko, Dolňácko, Valašsko a „zbytkové“ regiony. V březnu jsem zpracovala první návrh playlistu – a nezůstal kámen na kameni. Vlastně zůstal – Horňácko. Tam bylo od samého začátku jasné, že mu bude patřit celé první album. Pak se k první části Dolňácka, tedy k Uherskobrodsku a Uherskohradišťsku, logicky přičlenilo Strání, (Moravské) Kopanice a Veselsko a zaplnilo se další album. Kyjovské a Strážnické Dolňácko tedy „přeteklo“ do třetího, kde je doplnilo Podluží a Hanácké Slovácko. A čtvrté album zůstalo pro Valašsko a Lašsko, rozšířené o několik ukázek z hraničních regionů Zlínska a Luhačovského Zálesí. Takže Antologie rezignovala na úplnost: na úkor poměrně významných regionů střední a západní Moravy – tedy mimo jiné Hané i Malé Hané, Horácka a Podhorácka, Brněnska i mnohých menších oblastí – jsem relativně důkladně zpracovala ty z mého pohledu zásadní. Myslím si totiž, že pokračovat bude možné, vracet se by bylo problematičtější.“
Éře Čechomoru odzvonilo: příval zčistajasna v sobě lásku k moravské Ženy z Ježova, 2008 lidové hudbě objevujících „lidí z měst“ ustal; už zase se jí věnují hlavně ti, co se v ní narodili nebo její letití propagátoři bez potřeby dávat o sobě vědět v televizních estrádách. Zásluhy Čechomoru a jeho některých následovníků nelze zpochybnit, přitáhli k Moravě a Slovácku pozornost hned dvou generací. Starší, která pamatovala strašidelné cimbálovky v prvomájových průvodech nebo horňácké písničky komunisty drasticky zbavené křesťanských symbolů, a teď je mohla znovu poslouchat v původní, čistokrásné podobě. A mladší, která v návalu popmusic hrnoucí se k nám ze světa neměla potřebu zaobírat se předpotopním kopaničářským zpíváním o Janovi, co brodí koně, doprovázené vrzáním na housle chlapy ve srandovních krojích.
Proměnou prošlo ale i vydavatelství Indies, původně oáza pro alternativní rock. Jaromír Kratochvíl, dnes šéf jedné z odnoží Indies Happy Trails, už léta tvrdí, že lidová moravská hudba není nic jiného, než pořádný moravský bigbít. A Milan Páleš z Indies Scope má také vlastní vysvětlení: „Pro mě osobně je čím dál tím více zajímavá, asi tím, že jsem již starší pán. Dostal jsem se k ní přes své oblíbené folkaře jako je Hutka nebo skupina Javory, a pak jsme začali vydávat alba kapelám, které nějakým způsobem upravovaly nebo vycházely z lidové hudby a teď jsme se dostali až k těm kořenům. A to mě baví.“ Archív Indies Scope je dost bohatý na to, aby o moravské hudbě vydal podnětné encyklopedické svědectví, logicky ale nedisponuje vším. Helena Bretfeldová proto při sestavování antologie čerpala z mnoha dalších zdrojů, například z již zaniklých malých vydavatelství, která se na scéně objevila v 90. letech, a za důležitý pramen považovala rovněž alba, která si léta vydávají obce samy: mají sice především formu „hudebních pohlednic z výletu“, v druhém plánu nicméně uchovávají velmi cenná svědectví o umění regionálních zpěváků a hudebníků, jejichž jména často už o desítky kilometrů dál nikomu nic neřeknou.

4_ke_korenum_2Co tě, Milane, přivedlo na myšlenku Antologie? Nechal jsi se například inspirovat zahraničím, kde velikostí srovnatelné státy považují takřka za svou národní povinnost prezentovat světu své hudební dědictví v podobné formě?
Prvotní impuls přišel před několika lety, když jsem chtěl darovat známé do Německa nějaký přehledný komplet moravských písní, které jsme u ní na návštěvě zpívali. Ale v obchodech jsem nic vhodného neobjevil. K dostání byly pouze různé kompilace pseudofolklóru, dechovek a country. No a když jsem pak viděl na veletrhu WOMEX jaké pěkné kompilace mají jiné podobné regiony v Evropě, řekl jsem si, tak to zkusím vydat já.

Jezdíme spolu na WOMEX, napadá mě, jestli jsi se při pohledu na stánky nabízející ohromné množství propagačních a hudebních materiálů zdravě nenaštval. Vždyť Českou republiku vedle festivalových promotérů a hrstky novinářů už léta zastupuje vlastně výhradně tvoje vydavatelství Indies Scope, což je smutné.
Není to smutné, je to zoufalé, ale lidé, kteří mají moc tuto situaci změnit, to tak asi nevidí anebo nechtějí vidět, podporuje se především vývoz aut, materiálů a energií, ale kultura je na vedlejší koleji. Zkoušel jsem podávat žádosti o grant na veletrh, kde bychom mohli prezentovat naši hudební kulturu, ale neuspěl jsem.

Na místě je otázka, zda se nechystáš do budoucna na antologii lidové hudby českých krajů?
Zatím ne, myslím, že by to měl udělat někdo z Čech, někdo, kdo se v něm vyzná a hlavně má k té hudbě osobní vztah, protože čas a práce vynaložená na takovýto projekt se nikdy nemůže vrátit pouze prodejem alb, to musí udělat někdo z lásky. Já bych rád ještě připravil album, na kterém budou vánoční písně ze všech moravských regionů, které jsme na Antologii záměrně nedávali, protože se jedná o specifi cké písně. A také někdy v budoucnu ještě možná dojde na moravské regiony, které jsme v základní verzi vynechali.

Indies Scope už vydali několik alb s moravskou lidovou hudbou, bylo by tedy z čeho vybírat, přesto Antologie zahrnuje z větší části převzaté nahrávky. S jakou ses u jejich majitelů setkal odezvou? Přivítali tvůj bohulibý záměr nebo si někteří kladli nějaké podmínky?
Jak kdo, někdo byl rád, že se objeví na takovéto kompilaci, někdo řešil, proč právě tato píseň, ale celkově asi byli všichni muzikanti vstřícní a nabízeli i jiné své kapely.

Proč sis vyhlédl jako kurátora Helenu Bretfeldovou, bez debat odbornici na svém místě?
Protože se dlouho známe, potkáváme se na různých festivalech a akcích. Do výběru jsem jí nemluvil, pouze jednu skladbu jsem si do kompilace prosadil a něco málo vyřadil, když se mně nepodařilo sehnat licenční práva. Jinak jsme se na počátku dohodli, co by tam mělo být a k čemu bude kompilace sloužit, a Helena již vše řídila dle tohoto zadání.

Přidat komentář