Rozhovor s Jamesem Mac Gawem, kytaristou francouzské formace Magma, která na podzim roku 2005 v rámci festivalu Alternativa poprvé rozvibrovala Prahu, aby přislíbila, že se do ní rozhodně ještě vrátí, 
se uskutečnil nad jablkovým štrůdlem a kávou v restauraci na Poříčí. James Mac Gaw si Prahu zamiloval a od podzimu 2005 se do ní pravidelně vrací. S pomocí své stále se zlepšující češtiny ochotně, i když trochu opatrně hovořil o Magmě a kapele One Shot, kterou tvoří, společně s bubeníkem Danielem Jeand’heurem, další dva hudebníci Magmy, Philippe Bussonet (basová kytara) a Emmanuel Borghi (piano, klávesy). One Shot na podzim roku 2006 vydali třetí album s názvem Ewaz vader.
Jamesi, jak dlouho už hraješ v Magmě?
Devět let.
Kde jsou počátky tvého zájmu o jejich hudbu?
V Belfortu, ve městě poblíž Švýcarska, ve východní Francii. Bylo mi kolem sedmnácti a s přáteli Philippem a Danielem jsme se rozhodli hrát hudbu Magmy, protože její muzikanti v té době hráli jen projekt Christiana Vandera Offering. Rozhodli jsme se hrát Magmu, protože jsme její hudbu všichni milovali, zbláznili jsme se do ní. První koncert jsme měli v roce 1989. Poté jsme se rozdělili, Daniel hrál ve skupině Don’t die, jiné cover skupině Magmy, která se pohybovala spíš ve střední Francii.
Dondai? Není to jméno jedné písně z alba Magmy Attahk?
Ano, oni to ovšem psali anglicky – Don’t die. S Philippem jsme hráli v jiné kapele, tehdy s bubeníkem Offeringu, neměli jsme žádného zpěváka, jen pět hudebníků: pianistu, kytaristu, basového kytaristu, dalšího basáka a bicí. Jmenovali jsme se Zukunft.
Proč Zukunft?
Hledali jsme francouzský, německý nebo japonský název, ne anglický, vybrali jsme tento, protože Zukunft znamená budoucnost. Poté jsme měli další skupinu, pro tu jsme vybrali kobaianský název Hamtai. Hráli jsme několikrát v Paříži s Julií Vander coby vokalistkou. Tehdy se na nás přišla podívat Stella Vander, bylo to v roce 1990 nebo 1991. Po dvou letech jsme se rozpadli.
Hráli jste i jinou hudbu, nebo jen Magmu?
Jen Magmu! Byli jsme cover skupina. Ale když se Christian a ostatní rozhodli Magmu obnovit, oslovili nejprve bývalé hudebníky, ti však odmítli z rozličných důvodů.
Proč nechtěli pokračovat?
Měli mnoho práce. A někteří z nich nechtěli, protože cítili, že by to už nemohli hrát znovu, protože hudba Magmy je, co se energie týče, zvláštní, velmi zvláštní věc… Poté se rozhodli oslovit lidi, kteří by trochu znali jejich hudbu a mohli by ji zahrát technicky dobře. Jedním z nich jsem byl já.
Byl to Christian, kdo se rozhodl Magmu opět vzkřísit?
Ne tak úplně. Přemýšlel o tom, ale opravdu nevěřil tomu, že by to mohlo být možné. Kromě toho, jeho hudba nabrala jiný směr, než jak byl do té doby chápán tak zvaný Magma styl. Ale když se ho Bernard Yvain zeptal: „Udělal bys to, když ti seženu třicet, čtyřicet koncertů?“, Christian řekl: „Samozřejmě, udělal.“ Ale opravdu nevěřil, že by bylo možné sehnat tolik koncertů po deseti letech bez hraní… Ale Yvainovi se to podařilo a později mu zavolal: „Mám ty koncerty. Všechny.“
Bylo pro něj těžké hrát tuto hudbu po takové době?
Pro Christiana to opravdu nebylo jednoduché…
Ty sám jsi studoval konzervatoř. Jaká byla tvá specializace?
Rozhodl jsem se jít na konzervatoř, protože jsem chtěl znát hudební teorii, kompozici, rozeznat jednotlivé hlasy ve vícehlasé skladbě, znát skladbu orchestru a podobně. Ale bylo mi už devatenáct a byl jsem příliš starý na to, abych s těmito obory začínal. Jediné, co mi zbývalo, byl kontrabas, obrovský těžký nástroj. Nakonec jsem ale vedle něj vystudoval i skladbu a orchestr. Vedle toho jsem stále hrál na kytaru a baskytaru.
Byla hudba jediná volba? Měl jsi jiné plány co bys chtěl v životě dělat?
Sice jsem studoval medicínu, chtěl jsem být psychiatr, ovšem odešel jsem po čtyřech měsících. Nepotkal jsem se tam s medicínou, ale s hudbou… Takže hraješ hojivou, léčivou hudbu… …pokouším se… možná ještě ne, ale rád bych… (usmívá se)
Se svými přáteli hraješ už dlouhou dobu, kde jsou počátky skupiny One Shot?
S Emmanuelem jsme se potkali až díky Magmě, ale s Philippem a Danielem jsme hráli od patnácti. One Shot vznikl v roce 1997, kdy jsme se rozhodli hrát kromě Magmy společně. První album vyšlo po roce a půl, je to živá nahrávka, ale nahrávali jsme ji na farmě… (směje se) Jeden z našich přátel měl rozlehlou zkušebnu na farmě v Brittany. Technik si připravil své věci na hromadu dřeva s matracemi, které nás od něj dělily. Album jsme nahráli za hodinu a půl a pak jsme udělali dvě různé verze poslední skladby. A bylo to hotové. Zvuk není úplně báječný, ale mám tuhle desku rád, zní opravdu divoce…
Jak Francouzi přijali obnovenou Magmu a One Shot?
Jsou tu dva velké rozdíly. První je ten, že Magma je světoznámá skupina, ale One Shot je svého druhu podivná, výstřední hudba, tento druh hudby není dělaný pro širokou skupinu posluchačů, i když jsme na novém albu pracovali tři roky a měli jsme čas ho připravit lépe. Měli jsme více času ve studiu, abychom ho propracovali, po pěti letech od poslední desky se náš způsob hraní změnil a tentokrát jsme využili více studiových možností nahrát skladby jiným způsobem, trochu je rozšířit. Ale přesto je to jen nahrávka, skutečný One Shot se odehrává na scéně. Co je pro tebe zajímavější: komponování ve studiu, nebo živé hraní? Upřednostňuji oboje. (smích) Přípravu, kompozici, též nahrávání, mám rád celý proces, ale na scéně nemáš druhou šanci, a to je opravdu vzrušující. Ve studiu nemůžeš postihnout, co probíhá při živém koncertě mezi lidmi a muzikanty. Nejde jen o zvuk, o tóny, ale o energie procházející skrze hudebníky a publikum.
Je to stále tatáž hudba jako ve studiu, nebo ji energie živého hraní mění v něco jiného?
To, co děláme ve studiu, je myšlenka té hudby, ale pak je rozdíl cítit energii vlastní práce přímo na scéně. Jde o velké emoce, které nemůžeš zažít ve studiu při nahrávání. Na druhou stranu strašně miluji nahrávání, můžeš při něm prožít něco velmi zvláštního, s hudbou, kterou máš pod kůží a jejíž zvuk ti připomíná něco roky vzdáleného.
Christian Vander je známý jako obdivovatel Johna Coltranea. Zbožňuješ taky nějakého muzikanta jako on?
Ne. Nezbožňuju. (zvážní a stroze dodá) Ne jako Christian. Věřím, že hudba je všude, chápu to tímto způsobem. Nechci vzdávat někomu hold celý svůj život. Očividně nemám žádného guru, ale byl jsem velmi ovlivněn Christianovou prací, jím samotným, nicméně snažím se otevírat, nakolik je to možné, dalším vlivům. Například indické hudbě, klasice, staré jugoslávské muzice, čemukoli…
Co pro tebe osobně hudba znamená?
Myslím, že hudba může zasáhnout, dotknout se duše. Aniž bys na to byl připravený. Ale až poté, co se něco dozvíš o určité kultuře, můžeš mnohem hlouběji cítit, jak tě její hudba může oslovit. Ale to dokonce platí i o tom, co nazýváme komerční hudbou, například o lidech, kteří poslouchají techno. Něco žijí a cítí cosi za tím. Možná to není příliš duchovní, ale je to jejich cesta.
Jak bys charakterizoval hudbu Magmy?
(směje se) Magma je armáda dětí a hudba je naše zbraň!
Je to možné říci také o One Shot?
Mohlo by to tak být řečeno, je to trochu podobný způsob, ale…
…říkal jsi, že Magma je svého druhu rodina…
Ano, to je pravda, Stella to řekla též na scéně během pražského koncertu…
…počítám, že One Shot v tomto smyslu asi není skupina ,synů‘?
Ne (směje se), jsme prostě čtyři chlapi a chceme hrát. A chceme to dělat způsobem, ve kterém jsme společně svobodní. Jestliže změníme přístup tím, že příště uděláme akustickou desku, uděláme to tak. To, co se snažíme dělat, je být přesvědčiví… jednou ranou – One Shot! Na scéně, v životě. Pro mne je to stejné jako lidská snaha být člověkem.
Na začátku jsme se bavili o tom, že jste hledali jiné názvy než anglické, proč tedy One Shot?
Má to původ v bývalé kapele, kterou jsme měli s Danielem a Frankem Vedelem. One Shot pro nás znamená skutečnost, že každá chyba na scéně je nezvratná. Ve skutečnosti to pochází z filmu Lovec jelenů…
…myslíš hraní ruské rulety?
Ano. Jedna kulka, jedna rána. Nové album One Shot Ewaz vader má velmi zvláštní název, mohl bys ho vysvětlit, nebo je to tajemství? Není to tajemství (směje se), byla to hra. Název pochází z hraní s několika slovy, jde o zkratku z francouzského výrazu. Celá věta zní „tu vois ce que je veux dire“, česky „chápeš, co myslím?“, nebo „víš, co mám na mysli?“ Po mnoha pivech na baru, když tu větu řekneš už posté, vyslovíš to poněkud líně a přepis toho zvuku je… „ewaz vader?“