Nemám rád komunisty ani liberály

Erik Truffaz, švýcarský, ve Francii žijící sedmačtyřicetiletý trumpetista, je jedním z nejvýznamnějších představitelů kontinentální scény soudobého jazzu, v němž se mísí jazzové postupy s prvky taneční hudby a hip hopu i elektroniky. 10_nemam_rad1 O jeho kvalitách a originalitě svědčí, že koncem devadesátých let uzavřel smlouvu s předním jazzovým labelem Blue Note, u něhož dosud vydává. Úspěch slavil už s deskou Bending New Corners, která se stala ve Francii stříbrnou, ve světě prorazil s albem The Walk Of The Giant Turtle z roku 2003. Zatím posledním Truffazovým albem je letošní Arkhangelsk.

Považujete svou hudbu stále za jazzovou?
Především si je třeba uvědomit, že jazz vznikl na počátku předminulého století, byla to hudba amerického lidu a byla to politická hudba, protože v sobě zahrnovala politický postoj, a my žijeme v Evropě teď. Když se mě novináři ptají na jazz a na Milese Davise, tak jim říkám, že nehraji jazz, že hraji hudbu. Mám blízko k jazzu, protože hraju na trubku, která se v jazzu hodně používá, ale mám-li být upřímný, nás více ovlivňují aktuální trendy jako je drum’n’bass a hip hop nebo minimalistická elektronická hudba a taky kosmický rock. Jsou tu dva odlišné pohledy – pro lidi z rockové scény já skutečně hraji jazz, ale pro jazzové muzikanty hraji pop. Záleží na tom, jestli vidíte loď z pláže, nebo pláž z lodě.

Proč jste se rozhodl hrát zrovna na trubku? To ve vašem mládí nebylzrovna populární nástroj.
Já se pro ni nerozhodl, můj otec byl saxofonista a chtěl mít v kapele trumpetistu, tak mi řekl, abych se naučil hrát na trubku.

…a vy jste u ní zůstal.
Protože jsem se na ni začal učit hrát ještě jako velmi malý, bylo mi šest. Když jsem objevil Milese Davise s jeho rockovým materiálem, tak jsem byl šťastný, že hraju na trubku, použil jsem na ní wah wah pedál. Když mi bylo čtrnáct, začal jsem se učit na piáno. Zbožňuji klasickou hudbu, ne všechno, ale Debussyho, Ravela, francouzské skladatele, kteří hodně staví na atmosféře. Je to blízko mé hudbě.

Vaše koncerty se hodně liší od studiových nahrávek, jsou instrumentální. Nevnímáte to jako rozpor?
Ne, my máme rádi oboje, koncert je prodloužením práce ve studiu. Ve studiu začínáme malovat a na pódiu pokračujeme v malbě a objevujeme další nálady. Koncertování je pro nás nejdůležitější. Naše hudba je živá, protože vychází z interakce mezi hudebníky.

Co vás inspiruje?
Na desce Arkhangelsk jsme si brali inspiraci jeden od druhého, protože jsme pracovali společně. Já jsem třeba složil Red Cloud, to je druhá skladba, ale aranžovali jsme ji společně a zpěvák si k ní napsal text. Inspirace většinou přichází z interakce. Někdy ale nevíte, odkud přichází, možná z nebe, je to dar ducha.

Inspirovala vás hudba nebo atmosféra severu Ruska, když jste nazval desku Arkhangelsk?
Ne, nic takového, my jsme jen třikrát nebo čtyřikrát hráli v Rusku. Právě v Archangelsku máme kamaráda, který nám zorganizoval turné po Rusku. Hodně jsme si je užili, takže jsem zvolil tento název.Poprvé jsme v Archangelsku hráli už v roce 1993. Bylo to úplně bláznivé, protože to byla doba konce komunismu, všechno bylo docela otevřené a svobodné, vy si to jistě pamatujete.

Co pro vás znamená spolupracovat se zpěváky a s rapery, jako jsou Nya, Christophe nebo Ed Harcourt, kteří docela pravidelně hostují na vašich studiových deskách?
Chceme skládat písně, protože máme rádi písňovou formu. Já vždycky poslouchal písně, od Beach Boys a Bea tles až po Radiohead.

10_nemam_rad2Je pro vás podstatný text? Ovlivňujete nějak, co říká?
Na texty nemám žádný vliv, já texty nepíšu, takže o tom nemohu nic říci, ale snažím se být s lidmi, kteří mají podobné cítění, stejný politický postoj. Kdyby napsali fašistické texty, tak bychom to neakceptovali. Ale jsou poetické a jdou stejným směrem, jako moje myšlenky.

Už podruhé jste použil slovo přídomek politický. Co vás k tomu vedlo?
Je to pro mě velmi důležité. Když jste umělec, můžete mluvit s novináři, máte možnost jim říkat, co si myslíte. Já nesouhlasím se způsobem, kterým se svět vydal, kdy bohatí jsou pořád bohatší a chudých přibývá. A není to jen v Americe. Na světě vládne pravice. A já si nedokážu představit, že finančníci mohou za odpoledne u počítače vydělat třeba dva miliony. Takto to nemůže fungovat. Nesouhlasím s komunisty, protože oba víme, co udělali, ale nesouhlasím ani s americkou liberální ekonomikou, to je katastrofa. A nyní jsme se ve Francii vydali toutéž cestou s mužem, který zabíjí to, zač mnozí lidé bojovali celá léta. A taky jde o ekologii, mám o tom mnoho informací. Už od doby, kdy jsem byl teenager, jsem si uvědomoval, že svět takto nemůže dál existovat, protože všichni lidé chtějí příliš moc, příliš moc toho kupují a není možné toho tolik produkovat po celá léta, aniž by to nepřineslo problémy. Nemám rád tento systém, ale na druhou stranu jsme sem paradoxně přilétli letadlem, nepřijeli jsme vlakem…

Myslíte si, že je to jen otázka pravice, kterou reprezentuje ve Francii Sarkozy, když labouristé za Tonyho Blaira dělali ve Velké Británii přesně stejnou liberální politiku.
On je Sarkozyho vzorem, Sarkozy ho má rád. Nejhorší je, že trend je obecný, že někteří lidé z levého spektra dělají přesně totéž.

Neomezuje vás nějak v kariéře, že pocházíte z malé neanglicky mluvící země, jako je Švýcarsko?
Ale já žiju ve Francii a naše hudba je určená francouzskému publiku, je francouzská.
A jsme šťastní, protože máme dobré publikum ve Francii, je to velká země a můžeme tam prodat hodně desek. Polovina našich cédéček se prodá ve Francii a polovina koncertů se koná taky tam. Pro nás to tak obtížné není, i když do jisté míry taky, protože to není pop, není to hudba určená pro rádia, v USA nebo v Británii bychom s tím měli potíže. Ono to hodně záleží na tom, jakou hudbu hrajete. Kdybych hrál čistý jazz, bylo by to mnohem těžší a asi bychom teď tady spolu neseděli a nehovořili. Takovéto kapely ve Francii mají jen málo koncertů – s výjimkou lidí jako je Scofield nebo Mehldau.

Ale vy jste schopen se hudbou uživit?
Ano, což je neuvěřitelné.

Co pro vás znamená smlouva s Blue Note?
Byli jsme překvapeni, že s námi podepsali smlouvu, nemohli jsme tomu věřit. Neuvěřitelně změnila můj život, protože oni mohou album distribuovat po celém světě, je to velká firma. Někdy to kvůli lidem nefunguje, ale je to lepší a snazší než s jakoukoli malou společností, protože mohu být tady v Praze a moje cédéčka se tu prodávají v obchodě. To je ale jen jedna stránka, další je, že Blue Note je slavná značka spojená s lidmi z groove scény.

Připravujete něco do nejbližší budoucnosti?
Během několika měsíců nám vyjde CD a DVD s koncertní nahrávkou z Montreaux.

Přidat komentář