Před pražskou zastávkou jsme k posezení s frontmanem Tomem Barmanem a kytarisou Maurem Pawlowskim přizvali i členy domácích kapel Houpací koně a Bez peří, 
kteří se ke své lásce k hudbě dEUS s oblibou hlásí. Profesionální poskytovatel rozhovorů Tom se svým zakouřeným hlasem hlásil o slovo zdaleka nejvíc, zatímco poněkud zádumčivě působící Mauro si osahával gyps zpevňující zlomenou ruku. Pro kytaristu krapítek prekérní situace…
Koukám, že se Maurovi stalo něco nemilého…
Tom Barman (B): Mauro si zlomil ruku, když hrál fotbal. Kdyžtak máme nějaké fotky té ruky, kdybyste je chtěli zveřejnit. (ironicky se směje)
Mauro, jak se ti vůbec se zlomenou rukou hraje?
Mauro Pawlovski (M): Zkrátka musím.
Co by ti zabránilo, abys vystoupil?
M: To by mě museli popravit. Teď už je to lepší, ale minulý koncert byl silnou psychedelickou zkušeností.
Byla pauza, kterou jste si posledních pár let dopřávali, delší, než jste chtěli?
B: Určitě. Původně se mělo jednat o obvyklé období klidu po turné, chtěli jsme si dát tak rok pohov. Začal jsem točit krátký film. Jenže z krátkého filmu se najednou stal film dlouhý. Craig (Ward, kytarista) odešel z kapely a pak se zase vrátil, takže se odehrávaly takové čachry, které se kapelám někdy stávají. Také jsme podnikli příšerné turné v roce 2004, což se stalo naprostou katastrofou nejen proto, že se odehrálo uprostřed nahrávání desky. A abych to zkrátil: Craig a Danny odešli a Mauro (kytara) a Alan (basák) zase do kapely přišli. Konečně jsme tedy dokončili desku a zase vyrazili na šňůru.
INVENTURA
Květnová rokenrolová lázeň belgické chlouby dEUS v libeňském Abatonu utopila obavy. O to, zda personální šejkr, kterým si kapela prošla, nezničil uhrančivého ducha kapely, která v polovině devadesátých let působila minimálně na evropské altrockové scéně jako zjevení. Po několikaleté tvůrčí odmlce se dEUS loni s velkou slávou vrátili s nečekaně popově provoněnou deskou Pocket Revolution. Z desky kromě jiných silných momentů vyčnívá skladba evidentně inspirovaná povídkou Raymonda Carvera What we talk about when we talk about love. Následovala vyčerpávající šňůra povětšinou vyprodaných a nejen zmlsaným tiskem velebených koncertů.
Většinu koncertů vyprodáváte. Doufali jste v tak silný comeback?
B: To tedy ne! Samotné dokončení nahrávky byl veliký úspěch. Bylo to nejdůležitější, co jsme mohli udělat. Zašlo to tak daleko, že jsem si říkal: Jestli tuhle desku dokončíme, je mi úplně jedno, jak bude přijata, protože to samo o sobě bude malé vítězství. Nechci znít zbytečně dramaticky, ale to období bylo skutečně hodně dramatické. No a nakonec jsme šli ve většině zemí, co se popularity týče, nahoru. Hrajeme teď ve větších sálech. Hlavně ve Francii, Holandsku, Itálii nebo Irsku.
Také jste hráli v Izraeli nebo na Islandu.
B: Tam jsme překvapivě dost populární. Myslím, že s tím má hodně co do činění skutečnost, že nás v polovině devadesátek docela tlačilo MTV. Tehdy bylo ještě evropské a všude stejné.
Houpací Koně a Bez Peří, kteří tu sedí, jsou klasickým příkladem toho, jak mezi sebou kapely fúzují. Je to tak i v Belgii?
B: U nás spolu buďto hrajeme a máme se rádi, nebo se nenávidíme. (smích) Je zhola nemožné, aby člen kapely, která už je v povědomí publika, začal hrát v jiné známé kapele. Scéna je příliš malá.
Jsi režisér a wikipedia na tebe prozradila, že ještě na letošek chystáš nový film. Jak to všechno stíháš?
B: To je lež! Teď se budeme hlavně soustředit na novou desku dEUS. V ideálním případě, až se vrátím ze šňůry, pro mě bude připraven hotový scénář od někoho jiného. Protože, kdybych chtěl dělat všechno, vzalo by mi to zase další čtyři roky života. Jsem velký lenoch, takže čím víc toho na sebe vyžvaním, že udělám, tím větší tlak na sebe vyvíjím a víc věcí nakonec opravdu udělám.
Nechtěl by sis sám zrežírovat film o dEUS?
B: Ne! To by byla ,Hard dEUS Night‘! V bookletu desky, obsahující hudbu k tvému poslednímu filmu, se vyznáváš z lásky k jazzu, konkrétně k Charliemu Parkerovi. Chodíš na koncerty?
B: Ano, někdy. Nechci se tady předvádět, jak tomu rozumím. Ale svoboda jazzového projevu mě inspiruje, nicméně technická stránka věci… Zkrátka žárlím na lidi, kteří dokáží s pomocí svého ná stroje něco sdělit. Já to nedokážu. Nástroj je jen něco, co mě doprovází, zatímco se snažím něco sdělit hlasem.
Píšeš si texty rovnou v angličtině?
B: Ano. Craig kdysi plnil roli velmi důležité zpětné vazby, co se angličtiny týče. Ale já přemýšlím v angličtině, čtu jenom v angličtině, část mé rodiny je anglická a celá má zatracená sbírka desek je v angličtině, takže s tím nemám potíže. Ale vy zpíváte v češtině, ne?
dkp: Ano.
B: To je cool!
Ti lidé ve vašich videoklipech jsou vaši přátelé?
B: Jsou. Viděl jsem hru, ve které hráli. Byla to hra Alana Platela a mně učarovala vitalita celého představení. Nemělo to nic společného s moderním tancem a měl jsem z nich stejný dojem jako z vydařeného rockového koncertu. A když jsme se s nimi po sléze setkali, všechno tak nějak sepnulo. Taky kolem sebe měli spoustu krásných dívek. (smích) Proto jsme s nimi taky spolupracovali.
Také je ve vašich klipech spousta vody.
B: Voda? Jo to už nám někdo říkal. Sám nevím, odkud to vychází.
Nejsi bývalý plavec?
B: To teda ne! Já plavání nesnáším! Mám rád potápění v moři, ale plavání v bazénu sem a tam je nuda. Když jsem byl malý, zabýval jsem se mořeplavbou. To mě zajímá dodnes, tedy kromě vody.
Také prý hraješ squash?
B: Ano. Vlastně začnu znovu hned v pondělí, protože na turné strašně pijeme a kouříme. (mohutně kašle) Potřebuji se zase dostat do kondice. Hrával jsem ho jako teenager.
Jak se na tak dlouhém turné ubráníte ponorkové nemoci?
M: No, minulou neděli jsme hráli fotbal… (ukazuje zlomenou ruku)
Přijde mi nemožné po každém koncertě pít a kouřit a přežít to…
M: Je to naprosto v pohodě. Respektive, je to možné.
B: Přesně, věř mi! (se smíchem odklepává popel po stole)
Tome, taky vystupuješ jako DJ, co pouštíš za hudbu?
B: Desky pouštím, jen když jsem doma. Hraji nějaké electro, house, techno, zlámané beaty.
Mauro, tancuješ mu na to?
M: Jasně!
B: On je vlastně taky DJ.
M: Ale hraji pouze pro dámy, sorry kluci.
Nechcete probíhající turné zaznamenat na film, nevydáte živé DVD?
B: Ano. Kamarád, co nás právě natáčí, pracuje na dokumentu pro někoho jiného, ale máme také své vlastní kamery. Natočili jsme koncert v Bruselu a v Izraeli.Takže chceme udělat zatraceně dobrý film. A chceme to vydat ještě před další deskou.
Díváš se rád na záznamy vašich vystoupení?
B: Chci to mít jen zaznamenané. Ale dívat se na to fakticky nemůžu, protože pokud se koncert povedl, záznam mi dojem jen zhorší. Je to dvojrozměrné. Když si zase myslím, že se show nepovedla, kouknu na film a obvykle si řeknu: Tak zlý to zase nebylo. Ale dívám se na nás, jen když je to nezbytné. Je to jak dívat se na svou první soulož nebo polibek s dívkou. Když se na to podíváš znovu, řekneš si: Mno, tak parádní to nebylo.
Ale vaši fanoušci se na to koukají opakovaně.
B: To je pravda. Ale právě proto chceme vydat něco fakticky dobrého.
Také jsi podnikl sólové turné. Bylo to kvůli situaci v kapele?
B: To ne. Byl to zkrátka čas odpočinku. Dělal jsem na filmu a odehrál nárazový koncert pro přátele. Jeden promotér to viděl a požádal mě, jestli bych nezahrál na více místech. Pak se to natočilo a vydalo. Bylo to absolutně neplánované, ale byla to sranda. Dělal jsem zrovna nějaké electro v Magnus (Barmanův projekt se CJ Bollandem) a cítil jsem, že podvádím svou hlavní lásku, což jsou písně. Takže jsem do toho šel také proto, abych se emocionálně vybalancoval.
Co vlastně znamená název vaší poslední desky Pocket Revolution?
B: Pro mě to znamená malou změnu. Také je to návaznost na oxymóron jako bylo třeba Ideal Crash. Jde o pa radoxy. Taky to pěkně pasovalo k obalu desky, který vznikl jako první. Malé změny umožňují ty velké.
Tvojí specialitou je používání dvou mikrofonů…
B: Nejdřív jsem to viděl u The The a moc se mi líbilo, jak v jedné písní zpívali čistě a v další použili zkreslený hlas skrz druhý mikrofon.
David Eugen Edwards je také používá. Zároveň jsi hrál na desce projektu Lilium, což jsou také členové bývalých 16 Horsepower. Jak jste se k sobě dostali?
B: Byli jsme s nimi na turné a musím říct, že to jsou skutečně skvělí chlapíci. Je jedna radost s nimi pra covat. Navíc se teď do projektu Davida Eugena Woven Hand vrátili skoro všichni zbylí členové, takže to bude stejná síla jako dřív.
dEUS O NÁS
Zajímala nás konfrontace dEUS s českou hudbou, která jim je stylově blízká. Takže při povídání přepadáme dEUS s audio technikou a několika písničkami kapel Bez peří a Houpací koně a předkládáme texty přeložené do angličtiny.
Máte nějaké povědomí o české hudbě?
M: Známe Plastic People, jako asi každý. (smích) Ale taky Už jsme doma a Ivu Bittovou. Vzala si teď Belgičana, takže odtud ta konexe. Pouštějí se písně kapely Bez peří.
dkp: Zvuk není zrovna nejlepší…
B: Myslím, že Steve Albini by s tím nesouhlasil. (smích)
M: Mám rád mizerný zvuk. Opravdu.
B: „Krvácíš z dásní“ – asi měl příliš speedu. (smích) Probíhá debata kvůli překladu do angličtiny.
B: Hele chlapi, hlavně se nerozpadněte v téhle místnosti, ok?! (smích)
dkp: Jak Tome řešíš, když potřebuješ něco napsat a nejde to?
B: Dám si láhev whisky.
M: Těžko se mi reaguje rovnou při poslechu. Nevím co k tomu…
B: Česká republika – osm bodů! (smích) Jednou jsem dal svému hrdinovi Louovi Barlowovi kazetu svých nahrávek a tenhle podělanej král lo-fi mi řekl (imituje znuděný hlas) „Nemáš cédečko?“. Věřili byste tomu?! Já mu s celou svou láskou dám kazetu speciálně vyrobenou pro něj a on na mě s tímhle! Nakonec se ale cítil trapně a když při koncertě přetrhl strunu, improvizoval: „Díky za kazetu, díky!“
Souhlasíte s tím, aby si lidé nahrávali vaše koncerty a měnili si je jako bootlegy?
B: Tohle mi je úplně jedno. Hraje písnička Houpacích koní.
Jiří Imlauf: Tahle je o sexu…
B: Zrovna jsem to chtěl říct. (smích) Hudebně to zní všechno moc hezky, ale melodicky, myslím v případě zpěváka, to není úplně…
On tady sedí naproti.
B: Aha, tak nic… (smích)
Stíháš ještě vůbec poslouchat hudbu neznámých kapel?
B: Dělal jsem to celých šest let. Organizoval jsem koncerty v Antverpách. Bylo to po desce Worst Case Scenario. Proposlouchával jsem se haldou demosnímků. Ale stane se ti tak jednou za rok, že narazíš na něco fakticky dobrého. Naposledy se mi to stalo s Absinth Minder. Myslím, že o nich brzy uslyšíte. Hraje další píseň Houpacích koní.
B: Tahle je zase o sexu ve vlacích? (smích) Ne, tady to je fakticky dobrý: „Cítím se mnohem líp, když na ně nemyslím…“
Místo: Praha, Abaton, 10. 5. 2006
Hovořili (abecedně): Tom Barman, markéta ďurica, Jiří Imlauf, Míla Kolenatý, Mauro Pawlowski, dkp, Tomáš Turek
Obrazově zachytil Karel Šuster a zpracoval Tomáš Turek