Sara Tavares u nás zatím příliš známá není, ale koncert v rámci Colours of Ostrava by mohl leccos změnit. Hudba lisabonské písničkářky dokáže být přesvědčivá a dojímavá doslova do morku kostí. Od pop-soulových začátků a prozpěvování písní Whitney Houston v polovině 90. let urazila Sara Tavares obdivuhodnou cestu za dědictvím kapverdského stylu morna, obohaceného ovšem o latinskoamerické rytmy, písničkářskou tradici pevninské západní Afriky, kosmopolitní folk či fado.
Ve své biografii uvádíte, že patříte k již druhé generaci kapverdských imigrantů, žijící v Portugalsku. Ale přestože jste začínala jako popová zpěvačka a využíváte řadu globálních inspirací, kapverdské dědictví působí ve vaší současné hudbě velmi silně a autenticky. Je to zásluhou portugalské komunity přistěhovalců z Kapverdských ostrovů nebo na Kapverdách často pobýváte?
Má na tom podíl obojí. Odmala vnímám velký vliv kulturního života kapverdské komunity nejen doma v Lisabonu, ale na jakémkoliv místě, kde se vytvořila kapverdská diaspora. A to je dnes opravdu velmi silný hlas. Dá se říci, že v současnosti je kapverdská kreolština druhý nejpoužívanější jazyk v Lisabonu. A protože vnímám svoje kulturní kořeny, vždy jsem se snažila co nejvíc jezdit na ostrovy a pít inspiraci z původního pramene. Cítím intenzivní osobní potřebu dostat se co nejblíže k historii krve, která mi koluje v žilách.
Co vás dnes napadne, když si poslechnete písničku Chamar a Música, kterou jste se už v šestnácti letech proslavila? Je to pořád dobrá popová balada, navíc stále populární, viz třeba počet „kliknutí“ na YouTube. Ale prakticky vůbec nekoresponduje s vaší pozdější muzikou.
Když se ohlédnu zpátky, je to opravdu zvláštní pocit. Vlastně jsem se s žánrem téhle písničky a svého tehdejšího repertoáru nikdy doopravdy neidentifikovala. Ale byla jsem prostě holka, která dostala dar hlasu a musela ho využít. Tehdy jsem prostě popadla šanci splnit si sen, že se stanu profesionální zpěvačkou. Pamatuji si, jak moc jsem se cítila šťastná už jen proto, že jsem mohla držet mikrofon a jezdit zpívat do zahraničí s velkým orchestrem.
Kdysi jste vysvětlovala, že hlavním tématem úspěšného alba Balance (2006) je vnitřní rovnováha člověka, třeba vyvažování mezi smutkem a radostí. Vaší zatím poslední deskou je Xinti (2010). O čem pojednává ta?
Xinti znamená Prociťuj. Zažívej. Deska je celá o tom, nechat posluchače prostě vnímat hudbu. Protože vznikala po albu Balance, kolem kterého byla spousta koncertování po celém světě, promo aktivit a rozhovorů, ve kterých jsem vysvětlovala svoje kořeny a jaké prvky obsahuje moje muzika, chtěla jsem nechat lidi naopak zapomenout na fakta. Aby tentokrát jenom prožívali zvukovou zkušenost bez informací o tom kdo, kde, odkud a proč muziku hraje.
V roce 2010 jste musela podstoupit náročnou a nebezpečnou operaci, vyjmutí mozkového nádoru. Měla tahle závažná životní zkušenost vliv na vaši hudbu, na témata nových písní?
Spíš na celý život než na hudbu. Uvědomila jsem si, že jsem největší část svého dospělého života strávila ponořena do muzikantské kariéry, nahrávání, koncertování. Ztratila jsem spoustu důležitého času, který jsem měla trávit soukromým životem, spolu s rodinou. Proto jsem od té doby nic nenahrála a jen málo zkomponovala. Vlastně teprve teď začínám cítit potřebu naplno se vrátit do muzikantského života. Naučilo mě to stát mnohem pevněji na zemi.
Na Colours of Ostrava bude vystupovat také Anna Maria Jopek, na jejíž desce Sobremesa (2011) hostujete. Dovedete si představit společný jam?
Jé, nevěděla jsem, že Anna bude v Ostravě také! Kdo ví, ale kdyby se to podařilo zařídit, ráda do nějakého společného vystoupení půjdu. To by bylo vážně moc hezké.Sara Traceves
Neděle 21. července, 15.45, Gong Vítkovice stage