Jsou lidé (i hudebníci), kteří si při svém cestování zapisují zážitky a dojmy z měst, krajin a lidí do zvláštního sešitku, vlastně jakéhosi cestovního deníku, přičemž pilně fotografují (nejpilněji Japonci). Japonská zvuková sochařka Sawako má jinou metodu. Zachycuje atmosféru prostředí na mikrofon, a tak třeba z jejího evropského turné v roce 2007 vznikl pozoruhodný sled průslechů (podle vzoru průhledů) z Nagoye a Tokia přes Paříž a Bordeaux do Barcelony, Lisabonu, Berlína až po Brooklyn, ale to bych ještě musel připomenout drobná zachycení Kanady, Švýcarska, Holandska, Belgie a Itálie, což je malý cestovatelský, ale i poslechový rekord. Nemysleme si však, že Sawako používá pouze tento putovní puzzle, jaký můžeme najít na CD Summer Tour, to by bylo příliš přímočaré.
Sawako, která se narodila v Nagoyi, od šesti let se věnovala japonskému divadelnímu umění nó a více než deset let zasvětila výuce hry na klavír, vystudovala interaktivní telekomunikaci na univerzitě v New Yorku, což obnášelo kromě jiného audiovizuální umění, postlineární narativnost, práci s počítači a rozhlasové a televizní vyjadřovací prostředky. Tyto předpoklady i výsledky studia informatiky na Keio University v Japonsku si pak přetvořila po svém. Základem jejího hudebního vyjádření sice zůstávají fragmenty každodenního života, dokáže však odhadnout napětí mezi tichem a dynamikou jevů, přetváří s pomocí digitální techniky reálné záznamy do jiné dimenze, spojuje zcela osobní, individuální pohled s obecně platným, aktuální záznam s jeho virtuálním pojetím. V tomto ohledu je její dílo naprosto jedinečné. I když evokuje svět, podřizuje inspiraci svému zaranžování, i když sděluje zážitky ze svého života (dívčího s odérem nevinnosti, studentského, průraznějšího), prolne se do obecnější platnosti. Vybírání a procesorování zvukové ambaláže prolíná s klavírem a hlasem i s nástroji dalších hudebníků, jako je Aoki Hayato (kytara, pianika) nebo Taylor Deuprée (kyma) na CD Hum, ale ta spolupráce se může odehrávat i na dálku (poštou, e-mailem) a může se týkat, jak je poznamenáno v přílože ke kompaktu Omnibus, i ptáků, poletujících v japonském hlavním městě. Z hudebníků se soustředila zejména na ty, jejichž zájmy jsou totožné; jsou to například Toshimaru Nakamura, Taku Sugimoto, Kenneth Kirschner, Jacob Kirkegaard nebo Andrew Deutsch.
Její alba se sice námětově liší, přesto trvá základní tónina jemného ambientu, postromantického výrazu a bezbranné snivosti. „Moje dílo je něco jako osobní a intimní deník, obojí – nefiktivní i fiktivní,“ vyznala se. „Mé výtvory obvykle začínají spíše jako zachycené a posbírané okamžiky než jako mnou složené melodie. Pro mne, která jsem vyrůstala ve městě, je umělé prostředí něco jako nová ekologie. Jsem více zvyklá na hučení ledniček a aircondition nežli na 
zpěv cikád a ptáků. Nadto mě zajímá spojitost digitální a organické stránky.“ To znamená i prolnutí hudby se zvukovými událostmi, takže vzniká cosi třetího. Podle Sawako je to konstrukce prodekonstrukci a hudba znamená sloučení abstraktního zvuku a konkrétního hluku. Jako když sedíte v kavárně, kde se můžete soustředit na blízký hovor a nevnímat pozadí přítomné hudby, anebo – pakliže uslyšíte známý hit – můžete věnovat pozornost jemu a ,oslyšet‘ blízké hlasy. Daří se tyto dvě krajnosti převést na společného jmenovatele? Sawako se o to alespoň pokouší. A každopádně se jí daří nacházet novou harmonii, která je dnes stejně typická pro japonské hudebníky, jako druhdy jejich nejkřiklavější výbušnost. Tvoří mu protipól, může být konejšivá a léčivá. Což by náš eruptivní svět měl kvitovat s povděkem.
Nejnověji Sawako přidává ke své tvorbě vizuální procesorování v reálném čase, protože jí připadá, že videozáznam pomůže pohroužit se do atmosférického charakteru zvuku. Možná, že tím svede ještě více zvýraznit svoji „svěží, originální senzitivnost, která už nyní je naprosto osvobozena od zafixovaného obrazu konvenčního japonského sentimentu.“ To prohlásil nad dílem Sawako Yuko Zama (Improvised Music From Japan) a její nápaditě nehalasná alba, kroužící nad bezhlasím a pronikající do našeho vědomí i podvědomí, to jenom potvrzují.
Diskografie
Nana (2002 Throat)
Nin (2003 Aesova)
Cotor (2003 Grain of Sound)
Fishwish (2004 MagicLF)
Yours Gray (2004 and/OAR)
Sawako + Asuna (2004 Cherry Music)
S + Asuna: Aihara (2004 Autumn Records)
Hum (2005 12k)
Omnibus (2005 Community Library)
Summer Tour (2007 Anticipate)
Madoromi (2007 Anticipate)
Bricolage (2002 Illegal Art)
Toxic Girls (2002 Tsunami -Addiction)
Try Again (20002 Tsunami -Addiction)
Phonography 2 (2002 and/OAR)
Andrew Deutsch: Electronic Garden (2003 Anomalous)
1 Minutes Compilation (2003 UMU)
Two Point Two (2003 12 k/Line)
Another Kind of Language (2003 and/OAR)
Phonographic Migrations (2003 Tiramizu)
Remusik (2004 Antikrec)
Oral Extention (2004 Odorico)
Taylor Deupree: January (2004 Spekk)
HYPO: Random Venetiano (2004 Active Suspension)
35 Mutant Seconds: Remix of Rafael Toral (2005 Grain of Sound)
Kowun-Ryusui: Picnic (2005 360’ record)
Springs (2006 Odd Shaped Case)
Forms (2006 Antikrec)
Yasuhiro Ozu: Hitokomakura (2007 and/OAR)
Skoltz_Kolgen: Silent Room (2007 SK Factory/Arcadi/Optical Sound)
Rhyzm (2007 Cherry Music)
Atlantic Waves 2007 – Festival Sampler (2007 Wire)
Extra CD (2007 Gonzo Magazine)
http://www.troncolon.com