Čtvrtý, a pokud počítáme i DVD Ropfest z roku 2009, tedy pátý nosič kapely SRPR jen dále rozvíjí její dosavadní tvorbu a to velice mile a stále invenčně. Označení žánru této skvadry jako post- -punk mi přijde jako naprosto zavádějící. Já bych v tom viděl zvonivý neoneoromantismus s podkořenovými občasnými metalovými brusnými výkrutami, uvolněný space i kakodekafonické pasáže ve stylu Devo, dechové ataky blížící se k poetice UJD či taneční rytmy trapnějšího a druhdy naopak svěžejšího typu. Ambient i dupačka si tu docela ladí. Nesmírně důležitá je ovšem textová stránka z pera dvorního zpěváka či spíše recitátora Romana Nerudy, která osciluje mezi brechtovským odcizením, narážkami na absurdní divadlo i zcela niterními náladami bez odkazu na kohokoliv a cokoliv. V tomto ohledu je asi nejsilnější dumkovitá depkově civilistní píseň s prostým názvem Jana. Trochu ska-skákající óda na drogy Kava je sice latentním hitem, jen dle mého názoru poněkud přiblblou srandičkou. Ale vlastně se nakonec do celého milieu alba hodí a bezbřehé břehy finálního songu Řeka to vše patřičně rozvodní do punkevních, tedy ponorných tenat. Mezi nejsilnější psychoanalytické „výlevy“ ovšem patří hned úvodní skladba Narozeniny lavírující na bázi ztráty identity a především mnohovrstevná Arabeska se svou půvabnou nedořečeností non plus ultra. To snad ukáže až chystaný klip, který by se mohl objevit někdy na konci května. Celkově vyvážené dílko s vnitřní energií i dramaturgií, které stojí za několikeré prozkoumání a bedlivé čtení veršů. A vlastně i obal z grafické dílny baskytaristy souboru je nesmírně akční, nabuzující a inspirující. Sedmička je pro SRPR asi šťastným číslem, a když jsou ty sedmičky hned čtyři, je to nářez.
vlastní náklad, 2013, 40:00
