Sekhmet: Te shii es tah

sekhmetVeto Records se neustále snaží objevovat nová seskupení, jejichž osobitý přínos může být v něčem novátorský. Týká se to i švýcarského tria Sekhmet, tedy violoncellistky Sary Käser (1987), klavíristy Raphaela Lohera (1989, který zasahuje do souhry i analogovým syntezátorem) a Vincenta Glanzmanna (1983) s bicími. Jejich debut Te shii es tah, nahraný v lucernské Jazzkantine, dosvědčí na první poslech přemýšlivou prokombinovanost free jazzu, improvizace a soudobé komorní hudby. Přitom deset různorodých zastavení probíhá sice jako celek spíše v meditativní poloze s nástřelnostním prozvučováním a proskučováním, nicméně v každém zvlášť jde o neustále nové zjišťování a ujišťování, kde ještě je možno vyhledávat spojitosti a souvislosti vzájemných kontaktů. Právě tímto souběžně obkročným rozséváním a zvýrazňováním různorodých komponent (aniž výrazněji vybočí ze zádrhelné roviny) překvapují, aniž se o nějakou výlučnost snaží, ta pouze z jejich souhry vyvěrá. A děje se tak od intimní potichlosti a obezřetnostní přemýšlivosti takřka se zatajovaným dechem, tedy od ztišené tajemnosti, kdy záleží na každém tónu, zvuku, úderu, až po zrychlené výbušnění a pospěšné zráznění, kdy jejich rejdivá průbojnost se prozvučuje až k vabankově atakujícímu změtení (jako je tomu v předzávěru desetiminutového Clerte O Gun). Všichni tři na sebe reagují ve vstřícné i antipódní trojhranosti, cello se prohartusovává, prosmyčuje, promelodizovává nad zmermomocňujícím rachocením či hrncovou zátlučností briskních bicích; jejich mátořivé hlomoznění však propasíruje klavír, poskládá je, zaceluje, ale hned zkusmo ohledává další půdu, jako by zjišťoval, zda je vratká či zpevněná, přičemž mu poradensky asistuje cello. Jde o neustálý příliv a odliv, který bych mohl nazvat zdánlivě protimluvně truchlivým rozšvitořováním nebo ohnivzdorným plápoláním. Ale to vše nemá v sobě ani stopu nucenosti, naopak všechno probíhá průsmyčněním zachrumlaných zvuků, které se zviditelňují a zcelistvují s drobnými smrštivostmi a naladivými zpytovánkami, střídavě se zadíravým bobtnáním a potichlostní úklidností, dokud se odléhání zádrmlivě a doskučivě neodsune do vytracena. Členové Sekhmetu mají i svá jiná teritoria, kde se pohybují, ale toto setkání svědčí o jejich škálové spřízněnosti, ve které nenápadně nadzdvihují zádumčivou clonu zadaptování exoticky pojmenovaných témat, dumavě, odhalivě, těkavě nebo proleptávavě ji na jemných vážkách rozjitřují anebo zajitřují. Právě proto se domnívám, že nám tímto debutem neřekli poslední slovo.

Veto Records, 2015, 47:01

Přidat komentář