Slovo písničkář se v českomoravské kotlině dlouhá léta skloňovalo hlavně ve spojitosti s folkovou a trampskou scénou. Teprve v posledních letech se objevila jména, pro která je folk jen jedním z mnoha vlivů, 
a stejně tak blízko mají třeba k americkým rockovým low-noise kapelám či alternativnímu country. Svůj otisk na této skutečnosti zanechali i zahraniční interpreti u nás buď přímo usazení, nebo si alespoň na domácích pódiích často lebedící. Myslím konkrétně Jamese Harriese, Austina Lucase, Atlantic Cable nebo Glena Hansarda. Vedle vyloženě mladých, růžky vystrkujících (Lilac, Mon Insomnie) jsou nejvýraznějšími jmény této neohraničené scény v posledních letech Ondřej Pečenka aka Folk3mail a Vašek Havelka čili SelFbrush.
Častých přirovnávání k jiným se raději zdržím. Je to nesmyslné a hlavně v tomto případě víc než kdy jindy značně zavádějící. Svými vzory a inspirátory se navíc nijak netají. Ale když jsem Václava viděl poprvé na pódiu festiválku Babí léto v Bohnicích před pár lety (mám dojem, že tehdy ještě pod občanským jménem), napadlo mě u toho, že je tu zas někdo, kdo se nestydí za křehkost a navíc nemusí mlátit do kytary, aby z něj přesto řvalo ono výrazné „jsem tady!“. Komorní, introvertní, anglicky zpívané nálady. Ty písničky už tehdy jasně dávaly najevo, že tu jsou z vnitřní potřeby sdělovat. Že nepotřebují kalkul nejen ve smyslu komerčního dopadu, ale dokonce ani s tím, pro koho či jaké by měly být, aby byly snadněji přístupné a akceptovatelné. Na větu, která říká vše, jsem narazil v jednom diskusním fóru: „Václava si musí každý objevit sám“. Zní to alibisticky, ale je to sakra výstižné. Zkušenost je v tomto případě nepřenosná více než jindy.
Po nenápadných začátcích („…prv- ními posluchači byly koupelnové dlaždičky v Harrachově…“ ) na přelomu 
minulého a tohoto desetiletí se začíná pravidelněji objevovat na klubových pódiích a svou tvorbu zachycuje na několika demosnímcích. Výrazným bodem tohoto období byly společné koncerty s americkým písničkářem Terry Lee Halem. Spojuje se s výtvarníkem a ex-kytaristou Tata Bojs Maťo Mišíkem, který je nakonec jako producent podepsán i pod regulérním debutem Ghost of a Handshake, vydaném u malé, převážně na akustickou hudbu orientované firmičky Good Day Rec. Na tom se ještě ale podepsalo hledání výrazu i ujasňování si pozice i směřování. Nicméně z okruhu muzikantů, kteří se na desce podíleli, krystalizuje SelFbrush jako regulérní skupina. Ta pak funguje až do podzimu roku 2005, kdy ji Václav rozpouští a začíná opět hrát jen sólově. Následně odjíždí do Itálie, kde společně s producentem Massimem Sartorem nahrává nový materiál na chystané druhé album. Mezitím se ovšem vrhá ještě do dalšího projektu. Spojuje své síly s personálně částečně rozloženou, a do té doby téměř instrumentální jihočeskou skupinou Some Other Place, a stává se jejím novým zpěvákem a kytaristou. Po několika koncertech pak mění název na Please The Trees. S podzimem minulého roku se SelFbrush občas rozrůstá na duo o americkou houslistku a zpěvačku Bethany Lacktorin, a v listopadu pak konečně vychází (i přes zájem některých dalších labelů) jako první titul na zcela nové značce Absent Hour druhá deska Three Names. Poklidná, plná až relaxačních ploch, nálad i melancholických zasnění. Tu zneklidňující, jinde až překvapující svou naléhavostí. Mám pocit, že se tady Václav konečně našel a dopracoval k tomu, o co mu vlastně šlo celá ta léta. Přesvědčte se sami. V únoru navíc SelFbrush čeká na domácí poměry vcelku rozsáhlé turné (v dubnu by mělo následovat další po Francii a Itálii) společně s italským alternativním písničkářem Mattiou Colettim, takže si můžete přidat i koncertní vjem. V době, která přeje psychiatrům a výrobcům alkoholických nápojů, to rozhodně není špatná terapie.
