Jedno německému producentovi a programátorovi Shantelovi neupřeli ani jeho nejzapřísáhlejší odpůrci: k hudbě z Balkánu přilákal mládež, kterou by před pódium s cikánskou kapelou nedostal ani pár volů. Stěny evropských tanečních klubů Shantel napustil technem, balkánskými dechovkami, odleskem MTV a litry vodky s přiznáním neautentičnosti a egocentričnosti a vědomím, že se pohybuje na minovém poli. „Po pravdě je mi úplně jedno, kam a jak si posluchači Bucovina Club zařadí. Pro mne je to prostě rock’n’roll a někdy i něco navíc,“ prohlásil. Loupil, pravda, nicméně způsobem nepostrádajícím kvalitativní hlavu a patu (cenu BBC Awards For World Music by mu v roce 2006 jen tak nedali) a přesvědčení o přirozeném vývoji taneční hudby rozhlížející se po čerstvých vlivech. Shantelova hudba je vymakanou směsí Balkánu, akustických nástrojů s elektronikou, dubem a hlasy skvělých zpěváků, sebeshazovačného humoru a neodolatelně drtivých temp. Prohlásil o ní, že nemá nic společného s world music nebo etnem. Od remixů postupně přešla ve víceméně autorské skladby, třeskutou nálož novodobé evropské popmusic postavené na východoevropských tradicích z minulosti. „Shantelova divokost pro masy,“ jak ji výstižně popsal znalec romské hudby, anglický novinář Garth Cartwright, neskutečně nakopla nový, brzy velmi rozšířený směr electronic gypsy music udaný v roce 2003 belgickým labelem Crammed Disc přelomovým albem Electric Gypsyland, na němž Shantel vyloženě zazářil remixy skladeb Taraf de Hai douks a Mahala Rai Banda. Nastalou pozornost okamžitě zúročili Gogol Bordello, ačkoliv s elektronikou nemají nic společného, dala vzniknout newyorským Balkan Beat Box, napůl českým !Deladap, rumunským Shukar Collective, srbským Kal, k Balkánu přilákala Zacharyho Francise Condona z kapely Beirut, členy jihoafrické kapely The Kolo Novo Movie Ban nebo celou řadu dýdžejů v čele s Belgičanem Gaetano Fabrim; ba dokonce i DJ Toby2shoes z Kapského města. A nezapomínejme na Gypsyho.cz.
Potvrdilo se, že romská hudba představuje na takovou fúzi ideálního kandidáta, vždyť byla odnepaměti založena na přijímání všemožných vlivů, s nimiž se muzikanti na svých cestách setkávali, takže ani remixování by jim nemělo být tak úplně cizí. „Dokonce i skvělý Béla Bartók vykradl tradiční maďarskou muziku a Beethoven si toho až dost vypůjčil od Mozarta. Hudba za každé situace znamená vykrádání, mixování a splynutí. Nikdy neexistovala vyloženě ,neposkvrněná‘ hudba. Pokaždé potřebuje tvůrčí dialog,“ řekl v rozhovoru pro UNI Shantel.
Jeho předloňské, vydařené album Disko Partizani (viz UNI 2/2008) mohutně zabouřilo na hudební scéně a Shantela s Bucovina Orkestar katapultovalo na ta největší světová koncertní kolbiště, včetně Glastonbury a Colours of Ostrava.
Do Prahy se Shantel & Bucovina Orkestar vrací 7. října, aby představil čerstvou novinku Planet Paprika. Z nastoupené cesty na ní nijak nevybočuje, vlastně by se dalo říct, že zní až příliš předvídatelně, což ovšem neznačí nudu. Zkrátka, jak praví moudré přísloví, „přepřahat koně v trysku se nevyplácí“. Programátory znovu doplňují vynikající muzikanti: bulharský jazzový saxofonista Vladimir Karparov, akordeonisté François Castiello z francouzské cikánské kapely Bratsch a Dario Ivkovic ze Slonovskeho Balu, trumpetista Marko Markovič a především, jako vždy, hlasy k pohledání: turecky zpívající Brenna MacCrimmon z Kanady, ukrajinský klezmorin Yurij „Russendisko“ Gurzhy nebo Jannis Karis, zanášející na Planet Paprika ozvěny laiky – řeckého etnopopu. K němu se zřejmě váže perlička desky: nasamplovaný vokál Anestise Deliase (1912–1944), jednoho z velikánů vrcholné éry řeckého rembetika z kapely The Legendary Quartet of Piraeus.
Pražská podoba Bucovina Orkestar sice dozná změn – z alba v ní najdeme pouze oba akordeonisty – obvyklé odvázanosti se to ale ani v nejmenším nedotkne.
Pět dnů nato, konkrétně 12. října, vystoupí v brněnské Flédě rumunská dechovka Fanfare Ciocarlia, jejíž členové kdysi nazvali Shantelovo počínání „psím hovnem“. Na rozdíl od Taraf de Hai douks, Kočani Orkestar nebo Mahala Rai Banda se na albech Electric Gypsyland nikdy neobjevili, zato si jejich skladbu Asphalt Tango vzali do pará parády Basement Jaxx. Nakonec, i když bez sebemenší snahy, Shantela potkali na taneční kompilaci Gypsy Beats and Balkan Bangers, sestavenou Russem Jonesem (Future World Punk) a Felixem Buxtonem (Basement Jaxx).
Fanfare Ciocarlia objevil a do světa uvedl východoněmecký producent Henry Ernst. Ideálně si to načasoval: Evropa řičela v roce 1995 blahem nad Kusturicovým fi lmem Underground a poptávka po balkánských dechovkách stoupala. O rok později přijel Ernst do čtyřsethlavé vesničky Zece Prajini, ležící kousek od hranic s Moldávií, kterou byste ale na mapách nenašli a přestože tudy vede železnice, vlak tu nestaví a tak nezbývá než skákat za jízdy. Tam i nazpět. Ernstovi řekli, že v ní snad každý chlap hraje na nějaký dechový nástroj. Nejednalo se přitom – podobně jako u Tarafů – o cikánské lautari, tedy rodové profesionální hudebníky, nýbrž o zemědělce a nezaměstnané dělníky víceméně na mizině, hrající na svatbách, křtinách a pohřbech. A bráno do důsledků, ještě jejich dědové patřili k ursari, potulným a vyhledávaným krotitelům medvědů. Ernstova nabídka založit kapelu co by zněla jako ty z Undergroundu, jim přišla docela vhod. A co je důležité, z fl eku mu dokázali, že s tím nemají sebemenší problém. Na prvním německém turné sice Ernst prodělal kalhoty, to se však brzy změnilo: s Fanfare se upsal německému labelu Asphalt Tango – věrní mu jsou dodnes – a společně se vydali na nikdy nekončící celoplanetární koncertní šňůru. „Když jsme vyjeli poprvé do Německa, nikdo z nás předtím neměl pas a dál než pár kilometrů z vesnice jsme se většinou nedostali. Život nestál za nic, hraní na kdysi opulentních svatbách ubývalo, protože lidi ze zavřených továren na ně neměli peníze. Bez Henryho by vesnice skončila špatně. Hudba by v ní pravděpodobně vymřela, protože mladí přestali mít o hraní za pár korun zájem,“ vzpomíná v magazínu fRoots trumpetista a zpěvák Custica Trifan. Zahrát byli a jsou Fanfare schopní snad úplně všechno: klezmer, místní rumunskou a cikánskou hudbu, Bollywood nebo Vivaldiho. „Kradli jsme, kde se dalo po celém Balkáně a bavilo nás předělávat rádiové hity, třeba Born To Be Wild nebo skladbu z fi lmu o Jamesi Bondovi,“ vysvětloval Trifan. Na otázku, proč znějí tak mocně a řízně, odpověděl: „To bude asi tím, že kolem nás vždycky žili Maďaři a ti mají přece rádi ostrá, kořeněná jídla.“
Protože z prodeje desek ani z ocenění (BBC Awards For World Music 2006) by se neuživili a v Zece Prajini nezafi – nancovali první romský kostel v Rumunsku, koncertují do roztrhání těla. Ernst je prý sice přemlouval, aby raději postavili školu, kde by se vedle rumunštiny mohly děti učit romštině, ale bylo mu řečeno: „Jsi náš manažér, ale na Boha nemáš.“
Ani stovky vystoupení ale na neskutečné energii Fanfare neubraly a rychlosti je nezbavily. Předloni se podíleli na velkolepém albovém a koncertním projektu Queens & Kings, v němž doprovodili přizvané hvězdné romské zpěváky včetně Sabana Bajramoviče, Mitsoury, Esmy Redžepové, Ljiljany Butler nebo Jony Ilieva.
Do Brna Fanfare Ciocarlia, podobně jako Shantel, také nepřijíždějí s prázdnou: právě jim vyšlo reprezentativní album Live, záznam fantastického berlínského koncertu z roku 2004. K němu na DVD přibalili také jeho fi lmovou verzi a vynikající, velmi ceněný dokument o historii skupiny Iag Bari režiséra Ralfa Marschallecka; jako bonus klipy, diskografi i a celkovou historii.
Foto archiv
