Dle vlastních slov má bývalý frontman Talking Heads David Byrne, po dvaceti letech svých fantaskně bizarních projektů jako byla komputerová prezentace I Love PowerPoint, knižní biblicky pojaté obrázkové rozjímání The New Sins či muzikál o Imeldě Marcos, prý konečně dobrý pocit, že se může zbavit trochu pejorativní visačky „rockové hvězdy fušující do umění “ a sám sebe považovat za skutečného konceptuálního artiste. Přesvědčivě to dokazuje jeho nejnovější dílo: interaktivní, experimentálně -hudební instalace, kterou pod názvem Playing the Building lze navštívit do poloviny srpna v bývalé tovární hale v dávno opuštěné budově Battery Maritime Building na Lower Manhattanu v NYC. O co jde? Uprostřed rozlehlé haly jsou situovány velké archaické varhany, jejichž klávesy jsou nepřehlednou změtí trubek, drátů, kabelů a dalších udělátek propojeny s jednotlivými konstrukčně-strukturálními prvky samotné stavby bývalé tovární haly jako jsou různé kohoutky, potrubí, příruby, tlakové ventily, hydraulické záklapky a podobně. Fyzická infrastruktura tovární haly se tak v Byrnově pojetí proměnila v gigantický hudebně -industriální nástroj. Varhany jsou přes ona udělátka propojeny s technickými instalacemi stavby jako jsou její kovové nosníky, armatury v betonu, stropní překlady, instalace trubek topení, rozvodů vody nebo kanalizační sítě a působí tak, aby tyto stavebně -konstrukční elementy vydávaly, na popud iniciovaný přes klávesy varhan, svůj vlastní zvuk. Této zvukové aktivizace konstrukčních prvků budovy se dosahuje třemi způsoby. Jednak tlakem vzduchu, vibracemi anebo přímo fyzickými údery. Samotná ,udělátka‘ napojená na varhany přitom žádný zvuk nevytvářejí, pouze způsobují, že jednotlivé strukturální prvky budovy vibrují, rezonují a oscilují, čímž se celá stavba zvukově rozezní ve stylu připomínajícím Einstürzende Neubauten. Tóny na klávesnici jsou obecně řazeny od nízkých k vysokým. Žádnou melodii na nich sice nezahrajete, ale přejedete -li prstem přes několik kláves najednou, stylem třeba Jerryho Lee Lewise, dočkáte se zvuku, který jste zaručeně nikdy předtím neslyšeli. Navzdory nápisu na zemi, který vyzývá abyste něco zahráli, se však návštěvníci do toho moc nehrnou, zřejmě z obavy, aby něco nepoškodili. Byrne svůj výtvor považuje za ,dárek veřejnosti‘. Zdůrazňuje přitom, že on sám je zde pouze v roli zprostředkovatele, nikoli hudebníka. „Nejde o hudbu, kterou můžete odněkud stáhnout do iPodu či koupit. Je naprosto originální. Musíte si k ní sednout, sám něco zmáčknout a potom slyšet výsledek. Přitom přesně vidíte, jak to technicky funguje. Kterou klávesou třeba způsobíte, že se rozezní parní přetlakový ventil.“
