Společný zpěv jako nejlepší hudební škola

Anglický písničkář a sběratel lidové hudby Sam Lee nadchl vloni v létě návštěvníky dvou moravských festivalů: Colours of Ostrava a Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Pro autora článku bylo jeho vystoupení vrcholem i jinak skvěle obsazené náměšťské přehlídky.
Profilový článek o  mladém muzikantovi a badateli vyšel v UNI č. 12/2012. Následující krátký rozhovor tedy berte jako drobné doplnění z  úst samotného hudebníka. Hudebníka, který pět let studoval vizuální umění, poté se profesionálně věnoval tanci, živil se jako fotograf, učil, zkoušel studovat antropologii… a o lidové písně se začal zajímat až jako dospělý muž. „Zcela náhodný poslech legendárního zpěváka Harryho Coxe a dalších tradicionalistů z východoanglického Norfolku ho dostal,“ píše Jiří Moravčík ve zmíněném profilovém článku a přidává k tomu následující citát: „Nedokážu vysvětlit proč. Odlišovali se od všeho, co jsem dosud poslouchal. Něco se ve mně hnulo a já se tuhle hudbu chtěl naučit,“ říká Sam Lee. V Náměšti písničkář hovořil s publicisty, muzikology, etnology a dalšími zájemci o tom, jak uchovává pro další generace tradiční hudbu tří specifických skupin obyvatel britských ostrovů: Romů a skotských a irských kočovníků neboli travellerů. Sám nepatří ani k jedné z těchto komunit, ale díky svému nadšení, zápalu, talentu a schopnostem si získal jejich důvěru. Na otázku, proč se vlastně začal sběru lidových písní věnovat, odpovídá: „Věděl jsem, že existují krásné písně, které by jinak mohly zmizet. Rozhodl jsem se tedy, že je půjdu poslouchat tam, kde je ještě někdo udržuje při životě. A kromě toho, že mě zajímá lidová hudba v její původní podobě, mě fascinuje také folkový revival, což se odráží v tom, jak s tradičními písněmi pracuji sám na koncertech a vlastních nahrávkách.“
sam_Lee
Studujete a  shromažďujete hudbu tří komunit: britských Romů a skotských a irských travellerů. Jak byste je charakterizoval?
Jsou to skutečně tři specifické skupiny. Romové se do Británie dostali z Indie přes východní Evropu před šesti až osmi sty lety. Irští a skotští travelleři jsou naopak původní obyvatelé britských ostrovů.
Je to prastará, předkeltská vrstva osídlení.

Čím se od sebe liší tradiční hudba jednotlivých komunit?
Řada písní prostupuje z jedné komunity do druhé, je tam mnoho společného, ale některé písně naopak existují jen v jednom z těchto společenství. Nejbohatší repertoár mají skotští travelleři, kteří udržují při životě obrovskou vypravěčskou tradici. Dnes jich je už jen málo, ale kdysi to byli skuteční strážci těchto pokladů. Irští travelleři mají pro změnu nejpestřejší hudební složku, ovlivněnou usedlou populací Irska. Jednotlivé komunity se dále liší způsobem zpěvu a každá z nich navíc používá svůj jazyk nebo své dialekty. Rozlišujeme tedy písně v romštině, v jazycích irských travellerů (gammon nebo shelta) a ve skotských dialektech.

Zajímal jste se o kočovné komunity a jejich hudbu už v dětství?
Ne, jako malý jsem s nimi v kontaktu nebyl. Samozřejmě jsem o nich věděl a určitě jsem vůči nim neměl žádné předsudky. Vyrůstal jsem v Londýně obklopený lidmi nejrůznějších ras a národností a o žádné z nich se u nás doma nemluvilo špatně. Travellery jsem vnímal jako komunitu, o které jsem něco málo slyšel, ale vůbec mě nenapadlo se o ně nějak víc zajímat.

sam_Lee2Když vás tedy už jako dospělého umělce jejich hudba nadchla, začal jste do jejich společenství postupně pronikat. Bylo obtížné poprvé přijít mezi travellery a požádat je, aby vám zpívali?
V
ůbec to nebylo těžké. Přišel jsem do jejich tábořiště a  zaťukal jsem na dveře karavanu. Uvedli mě dál, povídali jsme si, zpívali jsme, pozvali mě na večeři. A když jsem chtěl odejít, dali mi láhev šampaňského jako poděkování za návštěvu. Bylo mi s nimi tedy příjemně, jsou pohostinní a milí. A jsou rádi, když se někdo o  jejich tradice zajímá.

I když ve vašich žilách nekoluje krev potulných cestovatelů, něco s  nimi společného asi máte. Vím,že rád zpíváte u ohně.
Ano, společný zpěv s kamarády byl pro mne tou nejlepší hudební školou. Sice jsem jako malý chodil do klavíru, ale hudba pro mne byla především zpívání u ohně.

Které hudební nástroje travelleři při zpěvu používají?
Tradiční zpěv se v těchto komunitách obvykle obejde bez doprovodu nástrojů. Jen někdy jsem narazil na whistle, brumle nebo housle a  ve Skotsku se můžete setkat s akordeonem, případně i s doprovodem piana. Banjo se objevuje při poloprofesionálním hraní na ulici a  kytara, ta už je považovaná za příliš moderní nástroj.

Jste nejen sběratelem a znalcem li-dových písní, ale sám tyto písně hra-jete na koncertech a natočil jste také výborné album Ground Of Its Own. Na něm se vedle zmíněné brumle, hous-lí nebo banja objevuje například har-monium, trubka nebo autoharfa. Jak tato aranžmá vznikala?
Aranžuji sám, jsou to všechno mé nápady, které dostávám při poslechu těch písní. Představuji si, které nástroje bych tam chtěl slyšet, a své představy poté realizuji. Živě však hrajeme ještě další písně, které na albu nejsou, a na jejich aranžích se potom podílí celá moje kapela.

sam_Lee3Láska, válka, smrt, práce, příroda – to jsou základní témata lidových pís-ní na celém světě. Máte vy své oblíbené písňové téma?
Oblíbené téma nemám. Písně, které zpívám, se často týkají ztracené, zlomené nebo odloučené lásky, ale mám rád písně o různých činnostech člověka a  také o  různých emocích. Zmínil bych však jiný detail: písně, které zpívám sám, jsou často jiné než ty, které hrajeme s kapelou. Například se spoluhráči za zády se podvědomě vyhýbám historickým tématům. Obecně mám rád písně, jejichž děj nelze zařadit do konkrétní doby a  které se klidně mohou odehrát i dnes.

V  České republice je lidová hudba britských ostrovů velmi oblíbená. Mnoho českých folkových hudební-ků si hraje na Kelty a více či méně zdařile interpretují irské a  skotské balady nebo tance. Jak se na podobné aktivity díváte vy, jako člověk, který je lidovou hudbu zvyklý poslouchat přímo od zdroje?
I u nás máme spoustu folkových kapel, které zpívají irské a skotské balady, ale s tradicí to nemá mnoho společného. Travelleři samozřejmě nejsou jediní, od nichž lze čerpat lidovou hudbu. Balady byly na britských ostrovech velmi populární, zpíval je každý. A je vlastně skvělé, že se britské hudbě věnují i české kapely. Je docela možné, že některé z nich tyto písně hrají autentičtěji než interpreti u nás v Británii. To, jak pracuji s tradiční hudbou já, má k původním verzím samozřejmě daleko. Možná mají tedy některé české skupiny k tradičnímu stylu hry mnohem blíž než já.

Foto Ivan Prokop

Přidat komentář