Stinka: Bído, čau…

stinka-cau-bidoNa druhém albu rozvíjí akordeonistka Hana Lundiaková dále své osobité pojetí tvorby. Z houfu postradůzovských harmonikářek se jasně vyděluje, její styl je hodně odlišný a bližší alternativní scéně. Šramlu, kterému se věnovala v Rudovousu, dala definitivně vale. Staví na opakujících se minimalistických frázích, které mají často vysloveně charakter znepokojivého rockového riffu. Blíž než ke klasickým minimalistům typu Philipa Glasse a Stevea Reicha má k Velvet Underground a k různým raným postvelvetovským projektům Johna Calea a Nico, i když lze samozřejmě občas mluvit i o ohlasu šansonu nebo styčných bodech s Tomem Waitsem.
Velvetovský charakter je nejpatrnější v až loureedovské Čekni děti II, kde Stinka hraje na zkreslenou kytaru a na druhou ji doprovází producent Ondřej Ježek z OTK. Postvelvetovský charakter se však objevuje i v dalších písních, jako je Lajkuj! nebo v první částí Popelářské, než se začne v pomalém závěru rozpadat. Stinka se však nenechává na druhé desce uzavřít do žádné žánrové škatulky. Hned úvodní Za trubkou jdou s hammondkami a vysokou trubkou má blízko ke kombinaci filmové předehry s taneční hudbou, protože stojí na smyčce, která dobře ladí s její zálibou v kratičkých opakovaných motivech. Brown Beaver se pohybuje někde mezi brechtovským kabaretem a parafrází kubánské hudby okořeněné soulem, zatímco v Malém ptáčkovi se objevují názvuky písničkářské psychedelie šedesátých let, jak ji profiltrovává Jim O’Rourke. Nechybí ani přerývané waitsovské blues, aby odlehčený hravý kuplet Letní Letná přinesl vzdálený ohlas cirkusové hudby a vysloveně šansonový text: „pojď ke mně bankrotáři / můžem se obejmout / jen máloco nám schází / cirkus na dohlednou /… / tak mi pluj, odpluj… / bído čau… / já mám dnes večer swing / já mám dnes večer lindy lindy hop / krindy pindy…“
Vyznění alba umocňují poetické texty plné náznaků, které dokáží dobře vystihnout i současnou realitu a tnout do hloubky „je den bombardovaný zprávami / nikdo nic neviděl / posekáno hláškami / prázdnými hláškami / stay in touch, arbeit macht frei / v mobilních rakvičkách / našleháno / s lacinou smetanou / nasdílím tě / boduj mě, boduj / vždyť dal sem ti lajk!“ Místy však nechybí až bondyovská sevřenost: „Zpívá malý ptáček / zpívá krátkej umíráček, zpívá píseň smutnou / že mu hlavu utnou.“ K působivosti textů přispívá silné podání Lundiakové, která je přece jen lepší zpěvačka než muzikantka. Album je sice vynikající, ale místy mu chybí silnější melodie, která by se nakrátko vynořila, aby vytvořila kontrast k onomu kolotoči útržků a nervních miniriffů, které tak dobře vystihují dnešní dobu. Je to škoda, protože album je jednou z nejzajímavějších letošních desek, znepokojivých a enervujících, které nutí k opakovanému poslechu. To ale nic nemění na tom, že Stinka je skutečně mimořádná osobnost, bez ohledu na to, nakolik se na albu podepsal Ondřej Ježek.

Polí 5, 2015, 30:34

K poslechu: https://poli5.bandcamp.com/album/b-do-au

Přidat komentář