SWR Big Band a sólisté: Hommage à Eberhard Weber

swrJedním z vývojových proudů, jimiž se ubírala jazzrocková syntéza, poté v širším pojetí zvaná fusion, byla témbrová hudba fascinovaná zvukomalebnými možnostmi elektroniky. Ti, co se sešli ku poctě ochromeného basisty Eberharda Webera, patří více méně právě k této stylové větvi: ze starších Jan Garbarek, zde na sopránsaxofon, Paul McCandless na sopránsaxofon a anglický roh, z mladších kytarista Pat Metheny, bubeník Danny Gottlieb, okrajově i vibrafonista Gary Burton. Doyenem této romanticko- -impresionistické party je Michael Gibbs (1937), který se spolupodílí na aranžování projektu a společně s Helgem Sundem na řízení SWR Big Bandu. Dalšími aranžéry byli Ralf Schmid, Rainer Tempel a Libor Šíma. Eberhard Weber se narodil ve Stuttgartu v roce 1940. Hrál na kontrabas, později na jeho elektrickou verzi. Debutoval u ECM (1973), stal se jejím kmenovým muzikantem. Založil kvarteto Colours, dlouho hrával se zpěvačkou Kate Bushovou, nejrozsáhlejší diskografii má s Janem Garbarkem. V roce 2007 Webera postihla mozková mrtvice, která mu znemožnila další hraní. Album obsahuje šest titulů: Eberhard Weber je autorem pěti, půlhodinovou skladbu Hommage napsal Pat Metheny – v ní záznam Weberových sólových improvizací do hudby přímo zakomponoval. Weberova hra z pásků je také součástí jeho vlastních Résumé Variations. Vzhledem k tomu, že Hommage zabírá polovinu hudební plochy, zaposlouchejme se do její struktury. První, co posluchače napadne, je stylová spřízněnost zvuku Weberova sólového basování s měkce modulovanou kytarou Methenyho: táhlé tóny obalené lehkými dozvuky, příjemné melodické linky, mollová nálada, ambientně znějící pasáže. U obou jsou zřetelná určitá klišé charakterizující jejich hudbu – občas se automaticky rozvzpomínáte, z které své skladby „opisují“. Dechy SWR Big Bandu se témbru skladby podřizují, osvěžením je delší Burtonovo křišťálové sólo na vibrafon. Dynamika hudby a napětí v ní se zvyšuje kolem sedmé minuty, přichází delší dramatická část s basovými sóly Scotta Colleyho a Webera z pásku. I nadále se v opusu leccos zajímavého děje a skladba míří přes důrazné bubenické sólo pozvolna k utlumujícímu konci. Skladbě Résumé Variations dominuje sopránsaxofon a Weber z pásku – a jsme náladou doma na Garbarkových Visible World či Rites (ECM, 1995, 1998). Weberova skladba Touch je výrazově nejpestřejší, důležitý je zvuk vibrafonu a sólujícího Ernsta Huttera na eufonium. Dobře zní orchestrální zvuk díky dechovým sekcím, zaznamenáme i klavír Klause Wagenleitera ze SWR Big Bandu. Gary Burton skvěle oživuje také ostatní Weberovy skladby – Maurizius, Tübingen a Notes After An Evening – ve všech je dalším sólistou Paul McCandless, svými improvizacemi mnohem zajímavější než Garbarek. Na zvuku všech tří titulů se výrazně a citlivě pro zadaný styl podílí SWR Big Band, což německé rozhlasové orchestry umí na světové úrovni. Myslím, že Eberhard Weber může být s holdem vlastní muzice spokojen a posluchači jazzových impresí, k jejímž prvořadým malířům patří, rovněž.

ECM/2HP, 2015, 69:50

Přidat komentář