Ne-tuctuctoví Gotan Project. Škoda, že se nedožil zrození Gotan Projectu, protože tam, kde on skončil, tohle mezinárodní trio pokračuje. Časy se ovšem mění, takže nynější tango nuevo Gotan Project uvedl na globální taneční scénu. Vybudovali most mezi tangem, jamajským reggae, dubem, housem a jazzem. Opar odvěké melancholie rozfoukali tanečními beaty a samply. Balancují mezi starodávnými přístavními kořeny tanga a sofistikovanou současností. Syrovostí a technologickými vymoženostmi.
Gotan Project netrpí nostalgií po zlaté éře tanga, na druhou stranu je fascinuje orchestrální zvuk z třicátých a čtyřicátých let minulého století. Netouží po divočině, nepodrobují tango nepřirozené tuctuctové zkoušce, z koncertů vytvořili patosem nasáklou slavnost. Vážnou a statickou. Heslo zní: nehýbat se!, což nad hlukem maniakálních tanečních elektrobeatů vytváří nezvykle působivou starosvětskou klenbu. Vystupují v kvádrech a fešáckých kloboucích, za zády jim na plátně běží utržky z argentinských černobílých filmů a dobových týdeníků doladěné originální světelnou show. „Ačkoliv pracujeme s elektronikou, a že jsme v tomhle směru perfekcionalisty, nejdůležitější pro nás je atmosféra obestírající naši hudbu. Stav klidu a vážna. Nemáme potřebu lítat po jevišti. Většina hudebníků se pokouší vypadat mladě, my naopak staře. Vezměte si například Rolling Stones s tím jejich věčným teenagerstvím. My sázíme na obleky. Inspiroval mě k nim Dirk Bogarde ve filmu Smrt v Benátkách. Nepotřebujeme se vézt na vlně mládí a vůbec na žádné vlně. Máme své představy o hudbě a prezentaci,“ vysvětluje Eduardo Makaroff.
Elektroautentické tango
Během vystoupení na festivalu v Dranouteru Gotan Project vzdáleně připomněli přístup amerických Residents: úvodní skladbu za sebe nechali hrát mašinky, zatímco oni o sobě dávali pouze tušit svými stíny za průsvitnou plentou. Vizuální složka má pro trio zásadní význam. Aby ne, vždyť dva ze zakladatelů byli léta předtím úzce svázáni s filmem.
Jako hudební konzultant pracoval francouzský DJ Phillipe Cohen Solal (62) s režiséry Tavernierem, Michalkovem a Larsem Von Trierem; sám rovněž skládal a na taneční scéně se objevil po boku elektroprůkopníka Pierra Henryho, jemuž pod jménem Ken Abyss zremixoval klasickou skladbu Psyche Rock.
Argentinský kytarista Eduardo Makaroff (55) ještě než přesídlil do Paříže a v restauraci La Coupole uvedl svůj taneční tango orchestr, patřil doma k nejžádanějším tvůrcům filmových a televizních soundtracků.
Pouze švýcarský elektrokouzelník Christoph H. Muller si hleděl raději zvukomalování a když zjistil, že jeho soused přes ulici Solal sdílí podobnou vášeň, navíc má vztah k latinskoamerické hudbě, založili spolu label Ya Basta! (název knihy revolucionáře Marcose) a mezi léty 1996–2000 vyprodukovali celou řadu cenných nahrávek PCS Mind Food, Fruit of the Loop, Stereo Action Unlimited a Boys from Brazil (jejich vlastní projekt remixů skladeb Astora Piazzolly).
Název Gotan pochází z pouličního slangového humoru Španělů v Rio de la Plata – stačilo slovo tango rozpůlit a složit obráceně.
Zpočátku na tango trio moc nesázelo: „Považovali jsme ho za hudbu pro starší generaci. Piazzolla byl posledním, který se odvážil narušit jeho obecně vnímaný obraz. Snažil se, aby znělo víc funky a my, aniž bychom zpočátku chtěli, jsme nakonec v jeho práci pokračovali. Hodně nás ovlivnil, myslíme si, že je pro tango stejně důležitý jako Gershwin pro jazz.“
Dohromady se dali náhodou, všichni tři milovníci argentinské hudby a zvláště bubeníka Dominga Cura z Buenos Aires. S přáním vyprodukovat techno verzi některých jeho nahrávek se na zbylou dvojici obrátil Makaroff. Ta to odmítla. Makaroff to ale nevzdal, na druhý den se vrátil do jejich studia s návrhem natočit hudbu rozkročenou mezi technem a tradicí, velkoměstské, nadále teatrálně svůdné tango pro taneční kluby a zbořit tak letitý předsudek, že tango náleží pouze pamětníkům.
Šli až na jeho samou africkou rytmickou dřeň, k argentinským perkusivním stylům. Zrychlením tanga hutným technem a předimenzováním původní hypnotičnosti se tudíž neocitli mimo mísu. Nezapomněli ani na akustické nástroje, konkrétně s nimi se ovšem nadřeli nejvíc. Při natáčení prvního singlu s coververzí Piazzolovy skladby Vuelvo al Sur totiž zjistili, že bez zvuku bandoneonu to nefunguje. S ním a houslemi už ano. Oslovili proto argentinské hudebníky žijící v Paříži, o nichž věděli, že by za tango a písně milonga dokázali položit život: Nini Flores, zběhlý ve stylu chamame, dokáže z bandoneonu vyždímat emoce málem jako Piazzola a legendární Gustavo Beytelmann za klavírem se s tangem v srdci narodil. Nezůstalo ale pouze u nich: dánská houslistka Line Kruse kvůli Gotan Project opustila domovský Latino Quartet a vyhráli to i s katalánskou zpěvačkou Cristinou Viallonga, noblesní, chladnou vášnivostí sálající žačku Nico nebo někoho podobného. Uhrane vás pouhým pohybem ruky.
Po dvou následujících singlech Triptico a Santa Maria (tahle skladba zazněla ve filmu Smím prosit s Richardem Gerem a Jennifer Lopez), začaly, jak říká klasik, na Gotan Project hvězdy svítit zdarma. Oslovili je tvůrci amerického seriálu Sex ve městě, švédští a japonští dokumentaristé a extravagantní bretaňské zpěvačce Brigitte Fontaine pomohli se vypořádat s Astorem Piazzolou na jejím hodně nevšedním albu Rue Saint Louis en I’ile.
Plánovaný nájezd na klubovou scénu pak překonal veškerá očekávání Gotan Projectu. Vtrhli sem s elektroautentickým tangem, aniž by kdo jen tušil, jak se na tuhle hudební starobu pohybuje; převládající strohé techno, spíš udolávající než tanečně inspirující, nabourali nepoznanou kreativitou – vždyť kdo by nechtěl být z tranzu buzen naříkavým a v daném strojově atakujícím prostředí bizarním bandoneonem?
V říjnu 2001 Gotan Project zasadili úder nejtvrdší: album La Revancha del Tango, řazené magazínem fRoots mezi nejlepších deset natočených toho roku na světě. A než se stačili rozkoukat, prodalo se ho na milión kusů. Což není zrovna málo, vezmeme-li v úvahu, že jako alternativu ambientní dupárně nabídla svůdné tango. Hudbu z tanečních.
Z pobřeží na širé moře
Následující dva roky se Gotan Projectu slily v nonstop koncertní turné, během něhož původně studiový projekt tří osobností muzikantsky nabobtnal a vykrystalizoval v dokonalou jevištní souhru techniky a muzikantů; vlastně řádnou kapelu, oceněnou vzápětí BBC Awards 
World Music za nováčka roku 2003.
Makaroff se Solalem hodně času trávili také v Argentině. Studovali dobové materiály, navštěvovali a ke spolupráci přesvědčovali zapomenuté mistry tanga. Kývl jim například Piazzollův spoluhráč Nestor Marconi, přezdívaný Seňor Bandoneon. Dveře před nimi nezabouchl ani zpěvák, klavírista a trombonista Juan Carlos Cáceres, jehož doslova archeologické kutání v africké minulosti tanga Solala odjakživa fascinovalo. Těšili se také na nahrávání s Domingem Curou. Letenky do Buenos Aires v kapsách, nažhavení a natěšení, když se dozvěděli, že zemřel. „Mrzelo nás to, na druhou stranu jsme mu všichni záviděli a ze srdce přáli smrt, která ho potkala. Ke konci vystoupení, za mohutného potlesku, dostal infarkt. Před všemi těmi nadšenými lidmi se na pódium sesunul mrtvý k zemi,“ vzpomíná Solal a dodává: „Album Lunático, dozrávající v ten čas v našich hlavách, jsme se rozhodli celé věnovat památce Cury.“ Skladbu Domingo zpívá jeho přítel Jimi Carlos, černošská argentinská hvězda první velikosti.
Lunático pojmenovali po závodním koni Carlose Gardela a z velké části natočili v Buenos Aires. Otočili na něm o sto osmdesát stupňů. Z tanečních klubů se přenesli do předválečných kabaretů, v uších orchestr bandoneonisty Anibala Troila, vyhlášený v padesátých letech po celé Jižní Americe. Solal v uplynulých měsících hodně poslouchal Serge Gainsbourga, Johnnyho Cashe, Nicka Drakea a bluegrasové veterány Union Station. Gotan Project tak zničehonic v textech do určité míry zdekadentněli, hudebně zdůstojněli. Prvotní už pro ně není tanec, ale způsob, jak se k němu dobrat, všechno to krásné, tajemné a nepolapitelné, co mu předchází.
Smyčcový orchestr nese stopy ponurosti Angela Badalementiho, Cristinin zpěv bloudí noční šansonovou Paříží, techno oddaně slouží Beytelmannovu klavíru; duní si jen tak v podloží, vědomo si toho, kdy může mít navrch a kdy má naopak ustoupit do pozadí. Gotan Project tentokrát hodně pracují s ambientními zvuky, ozvěnou zašlosti, praskotem drážek asfaltových desek, vjemy daného prostředí, do něhož vás ve skladbě Lunático vtahují dupotem koňských kopyt, ruchem závodních tribun i orchestrální naléhavostí jakoby vzešlou z pera nenapodobitelného mistra filmové hudby Zdeňka Lišky.
Gotan Project se vzpírají přirovnání, utíkají z jednoznačnosti, riskují odmítnutí. Tango například zkonfrontovali i s fenoménem dneška – hip hopem. Argentinská dvojice Koxmoz (Apolo Novax s Chili Parkerem) ale vůbec nezní nepatřičně. Podobně, když se Cristinin zpěv v úvodní Amor Porteňo prolíná s viřivým bubnováním členů americké skupiny Calexico.
Gotan Project se přeměnili v pestré kolážisty, elegantní solitéry. Následováníhodné vůdce tanga. „S Le Revancha del Tango jsme se pohybovali na pobřeží tanga, na Lunático už ale beze strachu plujeme na širém moři,“ tvrdí Solal.
Tango znovuzhodnocené rockovým mládím
„Gotan Project obdivuji, dělají to dobře, nicméně zvolili jiný úhel pohledu. Pro mě představují elektronické tango z Paříže, znějí příliš lounge. My žijeme v Rio de la Plata, jsme Argentinci a Uruguajci, s evropskými salóny nemáme nic společného,“ říká leader kapely Bajafondo Tango Club, kytarista a producent Gustavo Santaolalla. Dokonce Gotan Projectu nabídl své služby. Odmítli ho. Dva kohouti na jednom smetišti se snesou těžko a Gustavo má o elektrotangu přece jenom jiné představy, než ,konzervativnější‘ Pařížané. Je ročník jedenapadesát, odmala rocker tělem a duší. Milovník Beatles, odmítající ovšem znít jako Cream nebo Traffic ve španělštině. Ve skupinách Arco Irish a Soluna měl vždycky spíš ambice slučovat rock s tradiční hudbou z Rio de la Plata. Být svůj. V hloubi sedmdesátých let, kdy v Argentině vládla vojenská junta, to proto neměl lehké: narazil u rockerů, tradicionalistů i u policie. „Už si ani nevzpomínám, kolik hodin jsem tehdy strávil ve vězení a kolik mých přátel zmizelo. Má hudba se ocitla na černé listině a tak jsem raději vzal roha do Los Angeles, kde žiju dodnes,“ řekl v rozhovoru pro magazín fRoots.
S partnerem Anibalem Kerperem tu založil label Surco zaměřený na alternativní latinsko-americkou rockovou scénu. S nahrávkami skupin Molotov, Orishah, Bersuit, La Vela Puerca si získali značný respekt a několikrát byli nominováni na cenu Grammy Latin, aby ji nakonec získali za album mexických divochů Café Tacuba.
Ze jména Gustavo Santaolalla naskakují radostné pupínky také filmovým fanouškům. Coby tvůrce soundtracků k filmům Amores Peros, 21 Gramů, The Motorcycle Diaries nebo Zkrocená hora, za nějž si došel pro Oscara, by už do konce života nemusel hnout ani prstem. Kam s tím ale na něho, zvlášť když ho lákala taneční scéna.
Směr k elektronice Santaolallovi udali němečtí Kraftwerk, jejichž album Autobahn doslova rozebral do posledního šroubku. Chytrý z toho ale stejně nebyl, v hlavě se mu rozsvítilo teprve s náhodným poslechem Portishead. Ještě ten večer se Santaolalla zavřel s uruguajským DJem Juanem Campodonico do studia, kde se mu přiznal, že by si drum’n’bass přál napasovat na tango. „Budete-li chtít pracovat s hudbou reprezentující Buenos Aires a Montevideo, pravděpodobně se nemůžete minout s tangem, milonga, murga a candomble. Tvoří DNA těchto měst, součást tamní zvukové krajiny. O počítače, internet, družicové systémy a mobilní telefony tam také nemají nouzi, tak proč nespojit staré s novým? Tradiční hudbu zahrát s pomocí moderní techniky?“
Bajafondo Tango Club mohl vzniknout. A s ním také ne nahodilé přirovnání ke Gotan Project, protože i Bajafondo postavili před pult mladého DJe Luciana Superviellea muzikanty s bandoneonem, kytarou, houslemi a kontrabasem. Veronica Losa jim vytvořila velkolepou multimediální zadní projekci, reflektující na vlnách tanga politické násilí v Argentině, místy děsuplné obrazy, rozporuplné jako celá Latinská Amerika. Na festivalu v Rudolstadtu její videoprojekce nastolovala fascinující okamžiky: na plátně se válely zohavené mrtvoly, do toho hrálo tango a pod pódiem tančilo publikum.
„Naše muzika na rozdíl od Gotan Project vychází z rocku, zní daleko divočeji, ostřeji a nekompromisněji,“ uvádí vše na pravou míru Gustavo. „A také s námi zpívá Adrian Varela s Cristobalem Repetto, exponenti staré školy, světobolní romantici ochotní vstoupit do manželského svazku s drzým mládím a technem.“
Bajafondo Tango Club udávají nový směr v latinsko-americké elektronické hudbě. Slovy Gustava Santaolalla: „Znovuzhodnotili tango mládím.“
Vzpomene si ještě někdo, že před lety vystoupili také v pražských klubech Roxy a Abaton?
Doporučená diskografie:
Astor Piazzolla – Muerte del Angel (BMG,1973)
Astor Piazzolla – Concierto de Nacar (BMG, 1983)
Astor Piazzolla – Tres Minutos con la Realidad (BMG, 1989)
Gotan Project – La Revancha del Tango (Ya Basta!, 2001)
Gotan Project – Lunático (Ya Basta!, 2006)
Bajafondo Tango Club – Bajafondo Tango Club (Universal, 2003)
Bajafondo Tango Club – presenting Supervielle (Universal, 2005)
www.piazzolla.org
www.gotanproject.com
www.bajafondotangoclub.com
Foto archiv a Yvetta Stránská