Jeden z největších a nejvýznamnějších středoevropských festivalů nabízí ve dnech 3.–6. července už po čtyřiadvacáté velmi pestrý a objevitelský program. Světové hvězdy se v něm střídají s unikátními objevy, poznání s možností ideální relaxace.
Malé durynské město Rudolstadt vzdálené dvě hodiny jízdy autem z Chomutova se na čtyři dny promění v poutní místo vyznavačů roots, folk a world music, jak uvádí podtitul festivalu. Mezi jeho pravidelné návštěvníky se už léta řadí také našinci, pro něž je atraktivní souběh příznivé ceny – permanentka 72 EU nebo denní vstupenka 36 EU – a opulentního programu, zahrnujícího na dvě stě vystoupení umělců z třiceti šesti zemí.
Do Rudolstadtu by měli povinně zavítat umanutí starostové a zastupitelé některých tuzemských měst, v nichž se konají festivaly, aby konečně už jednou pochopili, že podobné akce jejich městům neškodí, ale naopak je zviditelní a vedle prestiže jim přinesou také ekonomický zisk. Házení organizátorům klacky pod nohy, vystavování likvidačních pokut a poukazování na pro občany nepříjemná omezení, by v Rudolstadtu – ale ani jinde v zahraničí – nikdo nepochopil. Město se doslova obrátí naruby: třicet tisíc obyvatel se zvýší o dalších čtyřicet. Hraje se úplně všude: na dvaceti pódiích rozmístěných na ulicích, v místním kostele, divadle a rozsáhlém parku. Na velkém náměstí, hned vedle radnice, se současně s koncerty koná obří jarmark a úzkými uličkami proudí davy návštěvníků, které místní vítají s úsměvy a pochopením pro dočasný hluk. Součástí programu jsou přednášky, taneční a hudební workshopy ve školách, besedy s umělci a v neděli organizátoři myslí i na nejmenší návštěvníky: interaktivní a co do nabídky atrakcí a soutěží bezkonkurenční Kinderfest je už léta ozdobou festivalu, proslulého svou vstřícnou, rodinnou atmosférou.
Dramaturgie Tanz und Folk festivalu, zkráceně TFF, je pověstná širokým záběrem a vytříbeným vkusem. Mezi tradice patří každoroční zaměření na Magickou zemi, tanec a Magický nástroj. Letos Tanzanie, samba a nejrůznější basové nástroje. Na ně budou hrát například Mikhail Dzyudze (RUS), Michel Godard (FRA), Mattis Kleppen (NOR), Naranbaatar Purevdorj (MON) nebo Louis Sclavis (FRA).
Hudba z Tanzanie zůstává stále na okraji zájmu, ale nespravedlivě. Pokud si vzpomenete, jak to v Praze kdysi rozjela skupina Jagwa Music, získáte rámcovou představu o strhující a spontánní pouliční hudbě z metropole Dar es Salaam. V Rudolstadtu ji bude reprezentovat bubeník Kaya Baikoko se svým ansámblem Dogo Dogo. Nejpopulárnějším stylem východoafrické země zůstává muziki wa dansi, jeho verzi z 80. let, kdy do něho vstoupily syntezátory, představí skupina Black Warriors podporovaná soundsystemem Analog Africa, tedy zakladatelem stejnojmenného labelu a DJem Samy Ben Redjebem. Dalším pro Tanzanii (ale i pro Zanzibar) charakteristickým stylem je taarab a směs afrických, arabských, indických a evropských vlivů zahraje skupina Kithara, vedená mistrovským hráčem na quanun Rajabem Suleimanem a přidá se také turecký loutnista Derya Takkali.
Rudolstadtská dramaturgie od samého začátku zaměřuje pozornost na scénu anglického folku. Tentokrát vsadila na rodinné stříbro: ikonická „grande dame“ temných balad June Tabor a folkrocková instituce Oysterband natočili v roce 2011 báječné album Ra-gged Kingdom a připomněli jím, proč patří do čítanky anglického folku. A protože společně vystupují zřídka, jejich koncert bude na festivalu patřit k největším tahákům. Předpokládejme, že i skotská písničkářka Eddi Reader, která se v únoru po šestileté pauze rovněž vytáhla skvělým albem Vagabond.
A pokud jde o legendy, ze Spojených států přijíždějí hned dvě: sedmdesátiletý country-blues-folkový písničkář David Bromberg, kamarád Boba Dylana i George Harrisona a kombinátor avantgardy s brazilskou hudbou, naprosto nepředvídatelný rocker Arto Lindsay. Nové vlastní desky nevydává a věnuje se spíš hudbě pro moderní balet. A tak každé, v Evropě vůbec ojedinělé setkání s Lindsayem naživo lze považovat za svátek.
Potemnělé emocionální písničkářství bývalého triphopového DJe Finka nevytěsňuje odkaz anglických velikánů Nicka Drakea a Johna Martyna a jeho koncert patřil loni na Colours of Ostrava k nejpříjemnějším.
V Kanadě žijící turecký programátor a hráč na rákosovou flétnu ney Mercan Dede do Rudolstadtu přiváží vydařené loňské album Earth, na kterém hostovaly dvě výjimečné zpěvačky: Azam Ali z Íránu a Sabahat Akkiraz z Turecka. Pro jeho průkopnický mix tureckého súfismu a západní elektroniky mu oprávněně říkají Derviš moderního světa. Z Turecka pochází také současná senzace na scéně world music: kurdská zpěvačka rembetiko písní Çiğdem Aslan doprovázená početnou akustickou kapelou. Její loňské album Mortissa bodovalo snad ve všech výročních anketách. Podobně se lze těšit na strhující, energicky až spalující rodinnou skupinu Alaev Family z Izraele, jejíž židovští předci pocházejí z emirátu Buchara, rozkládajícího se v letech 1785–1920 na území dnešního Tádžikistánu a Uzbekistánu. Známe je z festivalu Respect, takže víme, do jak vysokých otáček dokážou koncert rozjet. Vypadá to ale, že budou mít v Rudolstadtu silnou konkurenci: v Evropě naprosto neznámá japonská čtrnáctičlenná kapela Turtle Band drtí publikum směsicí punku, rocku, tlukotu bubnů taiko a hlasem leadra Yoshikiho. S čínskou skupinou Dawanggang to zas tak horké nebude, nicméně jejich složitá, experimentálně vedená hudba coby vize kytaristy a zpěváka Songa Yuzhe, vám pořádně zamotá hlavu. Obavy vzbuzuje také bizarní mix hudby z And, Bollywoodu a gypsy music od chilské skupiny Kali Mutsa se zpěvačkou Celine Reymond. Její rodinné kořeny sahají mezi romskou komunitu na jihu Francie, nicméně dramaturgům Rudolstadtu se vždycky dalo věřit, takže se nechme překvapit.
Příznivci zdaleka klidnější folkrockové hudby s nádechem country si naopak užijí kanadskou písničkářku Carole Facal, trio polského houslisty a zpěváka Janusze Prusinowskiho a estonského folkaře Silver Seppa.
„Skvělé, sežeňte si to. Jakkoli,“ zakončil kdysi rázně šéfredaktor Ondřej Bezr recenzi alba Ya Dunya od mezinárodní, v Holandsku založené skupiny NO Blues. Nebyl tehdy důvod ho neposlechnout, však se to také vyplatilo, jejich „100% arabicana“ chutná prostě fantasticky. A totéž platí o koncertu.
Slavní Gurdjieff Ensemble z Arménie vydávají alba u ECM i z toho důvodu, že se věnují akustické duchovní hudbě, zatímco irští We Banjo 3 naopak hospodským odrhovačkám s rock’n’ rollovým nasazením a po právu se stali jednou z nejvíc vzpomínaných kapel z loňského veletrhu Womex.
Třeba jen kvůli nim se letos vyplatí do Rudolstadtu zajet, samozřejmě myšleno s nadsázkou, protože celý program je opět parádní. K dispozici jsou dobře vybavené a prostorné kempy nebo místní hotely a ubytovny. Celé město festivalem žije od rána do noci a otevřena je většina obchodů, kaváren a restaurací, takže i v tomto směru se tu o vás postarají.
