Scéna psychobilly dokázala nabídnout zajímavou kombinaci hororové atmosféry, punkové energie a tradic rockabilly, bohužel ale většina písní si je podobná jako vejce vejci. The Quakes představují vzácnou výjimku, i když struny kontrabasu Vince Orrexxe po většinu času stylově pleskají o hmatník a rytmus bubnů je tradičně vyklepávaný. Kytarista Paul Roman se však nenechává stylem svázat a nedrží se zuby nehty jen trashové kultury, jejímž předním reprezentantem v oblasti hudby je právě psychobilly.
Roman je především písničkář a hledá adekvátní formu pro svou tvorbu. Pokud to náhodou není zrovna neorockabilly a psychobilly, tak si s tím nedělá žádné problémy. V You’re Joke s rychlým refrénem má nejblíž ke clashovskému punku.
Stylové skladby, mající ale blíž k neorockabilly než k temnému psychobilly, nechybějí. Hned úvodní Dark Shadows mají ten správný švih a stojí na stylovém riffu kytary, která je mírně ovlivněná surfem, i když refrén má blíž k nové vlně. Kořeny Paula Romana potvrzují našlápnuté Die To Young s působivými mezihrami, glisandy kytary a výkřiky, i Wildcat nesoucí se ve středním tempu, ve které nechybí pohrávání si hororovou náladou, mezihra kontrabasu i trocha toho pitvoření v hlase, které ale má spíš charakter koření. Stylové je i It’s A Curse, i když zpěv je místy až překvapivě melodický.
V dalších skladbách je vidět, že žánr je Romanovi těsný. Promise utíká v refrénu až někam k nové vlně, jak ji hráli Stranglers, a titulní Planet Obscure je příjemně uvolněná a melodie je výraznější než vyklepávaný rytmus. Streets Are So Lonely je odlehčená písnička, kterou by mohl mít v repertoáru klidně Huey Lewis, jen vyklepávaný rytmus naznačuje, jaký styl je Romanovi nejbližší, či s jakým začínal. Don’t Follow Me by zase mohla klidně hrát jakákoli merseybeatová skupina. Festa Do Estica E Puxa by dobře zapadla mezi surfové instrumentálky.
Roman má blíž než k ortodoxnímu psychobilly k raným představitelům rock’n’rollu a rockabilly, kteří taky neměli jednu písničku jako druhou, zabrousili tu k baladám, tu ke country. Lze ho brát i jako představitele první vlny punku, kteří se především snažili být sví. A jsou cítit i jisté společné rysy s Tomem Robinsonem nebo Ianem Durym, kteří se podobně jako Clash nenechali svázat jedním stylem.
Planet Obscure navzdory svému názvu neudělá radost milovníkům nejrůznějších úletů. Ukazuje Romana především jako osobitého a invenčního písničkáře.
Crazy Love Records, 2012, vinyl