Avantjazzová formace The Remote Viewers, jejíž název je odvozen od pozorovatelů, kteří jsou schopni se na dálku propojit s živými či mrtvými osobami či nahlédnout do vzdálených koutů země, vznikla v roce 1998 pů vodně jako saxofonové trio, které charakterizovala brilantní hráčská technika a kritiku zaujaly i svébytné coververze skladeb od Madonny až po Sun Ra i občasný mrazivý zpěv Louise Petts. Po jejím odchodu ze scény v roce 2003 se její bývalý manžel a od počátku leader kapely, saxofonista David Petts, uzavřel sám do sebe a pozvolna začal vytvářet novou hudební koncepci. Po čtyřech letech se vše zúročilo v pětidiskovém kompletu nazvaném Control Room, který položil základ nové podoby flexibilního souboru, v němž ovšem nikdy nechybí spoluzakladatel, saxo fonista Adrian Northover a saxofonist ky Caroline Kraabel a Sue Lynch. Na dalších albech s nimi pravidelně hraje především fenomenální kontrabasista John Edwards, ale i řada perkusistů. Dave Petts stále více dokazuje, že umí být mistrem rozsáhlých strukturalis tických kompozic i úderných kratších skladeb. 
Pojem avantjazz je pro něj v současné době již vlastně poněkud těsnou škatulkou, neboť chvílemi přechází zcela ústrojně do krajin současné vážné hudby a nejrůzněj ších zvukových experimentů včetně hry na hlukový generátor, což je ja kási malá kovová krabička s různými přepínači a dalšími hejblátky, která vytváří zvláštní jemný šum. Davidův skladatelský potenciál nezná mezí a vždy dokáže překvapit něčím ne otřelým. Aktuální album City Of Nets z letošního roku nabízí povětšinou parameditativní polohy, ale i reflexi současného industriálního světa a mikrokosmický prostor. To bude tvořit i páteř pražského vystoupení, v němž ovšem dostane zhruba z po loviny prostor improvizace. Kromě saxofonové baterie budou celkový zvuk zahušťovat přednatočené pásky a elektronika a Dave s sebou přiveze i dva minisyntezátory, čímž by vše mělo dostat další dimenze. Nebude s největší pravděpodobností chybět ani kompozice The Memorial z opusu To The North (2010), která výrazně dokumentuje Pettsův smysl pro vrstvení saxofonových partů a nezapře jeho smysl pro repetitivní nostalgii. Oba protagonisté sice vystupují v perfektně padnoucích oblecích, což ovšem vůbec nezna mená, že by výsledná produkce byla jakkoliv naškrobená či prvoplánově uhlazená. Nepostrádá sice v dobrém slova smyslu britskou noblesnost, ale je i pozitivně nervní a hluboce emo ciální. The Remote Viewers rozhod ně nejsou kapelou, jež by se snažila podbízet posluchačům, přesto má ve svém repertoáru široké spektrum, kde si každý vnímavý posluchač pro sebe něco najde. Podrobnější historii kapely najdete v profilu v UNI 6/2009.
