Švýcarský tenorsaxofonista a basklarinetista Christoph Erb založil v roce 2007 své Veto Records, kde se mohl patřičně prezentovat i s podobně naladěnými kolegy. To mu nestačilo. Roku 2011 po čtyřměsíčním pobytu v Chicagu připojil Veto / Exchange, věnované improvizovaným setkáním s mezinárodním převisem, konkrétně na ose Lucerne – Chicago. Po nedávno vydané studiové nahrávce Duope téměř v totožném obsazení (bez violoncellisty Freda Lonberga-Holma) vyšel nyní jako 10. počin této edice koncertní záznam Live in Toledo. Podílejí se na něm (a na koncertní šňůře, sahající od Itálie přes Slovinsko a Německo až do Norska) další tenorsaxofonista a basklarinetista Keefe Jackson a violoncellistka Tomeka Reid. A tato trojice dává od počátku znát, o co jí jde: o roztroušenou, propepřenou, proharašovanou improvizaci, profukovanou, prosmýčenou a prošmejděnou saxy nebo klarinety, které zdánlivě hajdalácky pokřikují, popraskávají, kejhají, zlořečí si i se potýkají, vzdychavě prosvišťují do zvukových expanzí i se naopak mátořivě ulebeďují, prostě dělají, seč jsou, všechno možné i nemožné, co by od nich posluchač nečekal, a hrčivým jistěním cella, které oba výtržníky nejenom vlnovitě (do)provází, nýbrž vše zároveň prolíná a nadnáší. Sami hudebníci se občas pozastaví nad svým hlukařením, rozlíceně si nad ním uplivují, ale pak se všichni opět šejkrovitě, výhybkově, chrápavě či tetelivě rozhudou, vzájemně se obskakují i se dohadovačně zarputí, předávají si vůdčí role, a ty znásobují do výtržnosti, fandí si a přikládají každý svá polínka do stáložárnosti koncertního kolotání. To platí nejenom o vstupní extravaganci Upward, Behind the Onstreaming, zaplňující podstatnou část desky, ale i o přídatné Manne du Ciel, která je sice obdobně štiplavě virválující, štěbetavě rozverňující a poklepně výštěkná, ale také sevřenější, soustředěnější, náhlučně monolitnější a, dá-li se vůbec toto označení v tomto případě použít, i melodičtější. Kdo má v oblibě takové hudební vídrholcování, přijde si tu na své.
Veto Records / Exchange, 2014, 37:37
