Australskofrancouzská formace Thy molphthalein vznikla na objednávku německého rádia SWR 2 v Baden Badenu. Základní myšlenkou bylo vytvořit kolektiv hráčů, kteří mají do statek zkušeností s akustickým hra ním i elektronikou a jsou schopni pře skakovat mezi těmito světy. 
Hlavním hybatelem je zde klavírista a skladatel Anthony Pateras, který před ča sem vystoupil na festivalu Alternativa společně se svými australskými ko legy – kytaristou Davidem Brownem a bubeníkem Seanem Barterem. Ten přizval do projektu bubeníka Willa Gu thrieho, který se nedávno představil také sólově v Praze v Komunikačním prostoru Školská 28 a dokázal, že je schopen filigránských poloh i patřič né údernosti. Dalšími Australany jsou kontrabasista Clayton Thomas, který ovšem – pokud není zrovna někde na turné, což je skoro pořád – bydlí v Berlíně, a hráčka na kontrabasovou flétnu Natasha Anderson. Její olbří mí nástroj je už na pohled umělec kým dílem a zvukově je to také dosti specifická věc. Hlavním elektronikem je pak francouzský zvukový manipulá tor Jérome Noetinger, jehož potenciál využívá na poli improvisingu ve Fran cii každý, kdo něco znamená. Pateras vytvořil pro tuhle partičku základní hu dební struktury, ale zbylí členové při šli ve finální fázi také se svou troš kou do mlýna a vše pochopitelně dává prostor pro cílenou improvizaci. Kaž dé vystoupení je tak specifické, což ovšem neznamená, že se kapela se jde až na pódiu a pak se uvidí. Podle Paterasova dobrozdání naopak musí tvrdě a často zkoušet. Jejich debuto vé album, které vyšlo pouze na vinylu, dostalo název Ni maitre, Ni marteau, což je slovní hříčka, která odkazuje na slavný opus pianisty, serialistického skladatele a dirigenta Pierra Bouleze Le marteau sans maitre (Kladivo bez mistra) a znamená Ani mistr ani kladi vo, což vzniklo při prvních zkouškách, kdy si hráči utahovali z Anthonyho, a když se je snažil kočírovat, tak ho oslovovali „Ano, mistře“. Album je koncertním záznamem a vyšlo na la belu Editions Mego. Ovšem Thymol phthalein je mnohem lepší vidět na vlastní oči, neboť na pódiu je to vel ká taškařice, zejména Clayton se při preparování svého nástroje pomocí různých plechových cedulek a dalších objektů skutečně vyřádí. V současné době hraje soubor čtyři základní kom pozice, ovšem na pražský připravují zcela novou skladbu, která vznikne až v průběhu listopadu. Celkovou myš lenkou je, aby měl každý člen souboru jeden kus, jehož bude hlavním autorem a aranžérem. Krkolomný název kapely odkazuje na jakousi látku na bázi kyse liny, která pomáhá při měření pH, údaj ně je prý také součástí zmizíku. Skuteč ně jejich hudba připomíná roztodivné chemické reakce a místy je hodně ky selá až sžíravá, jindy zase poměrně zá saditá. Anthony sice tvrdí, že mu lidé říkají, že je jeho hudba legrační, ale on sám na pódiu působí skoro nejvážnějí. Smrtelně vážný šprýmař.
