Čím se vyznačuje řád TRAPISTŮ? Přísnou askezí a vymezením se od vnějšího světa. Modlitbou provázející mnichy od čtvrt na čtyři ráno až do osmi hodin do večera. 
Usilovnou prací držící se benediktínského hesla „ora et labora“ (v češtině „modli se a pracuj“). A především mlčením. Pro jeho závan musíme v České republice cestovat do západních Čech, kde mají sedm let klášter na samotě Nový Dvůr. Výjimkou bude večer v pražském rockovém klubu HooDoo, kde trojice rakouských Trapist vystoupí v sobotu 26. listopadu v rámci festivalu Alternativa.
„Ach, kdybys jen věděl: je tak málo věcí, které vlastníš; a navíc je v mžiku ztrácíš, pokud je nechrání ten, který ti je dal.“ (Svatý Bernard, Kázání na žalm 90)
Vídeňské trio Trapist tvoří ostřílení muzikanti z místní jazzově avantgardní scény. Bubeník Martin Brandlmayr, kytarista a elektronik Martin Siewert a basák Joe Williamson se dali dohromady v roce 2000. Od začátku hravě zapadli do místního plodného kvasu.
Posuďte vlastně sami:
• čerpají z nejrůznějších rockových vlivů (přednost mají ty impulzy, kde se nebrání improvizaci)
• prostor ale dostávají i odlesky klasického minimalismu a „mnišsky“ strohého folk-rocku
• vedle ticha se trio zabývá i hlukem, psychedelicky plápolavým, stejně jako soustředěně násobeným
• akustika se míchá elektrifikovanými nástroji a elektronikou
• to vše k vytvoření unikátního prostoru, kde se rozmazávají hranice mezi bezbřehou improvizací a bohatě strukturovanou hudbou
„Pokud by Morton Feldman, John Cage a David Tudor vytvořili rockovou kapelu, mohli by znít přibližně takto.“ (Peter Marsh / BBC)
Martin Brandlmayr – bubeník s bohatou kapelní minulostí a přítomností. Vyhledávaný studiový spoluhráč. Jeho umění obdivují především příznivci i v Čechách oblíbených Radian, s Deanem Robertsem ale tvoří zadumanější hudbu jako Autistic Daughters, volným jazzovým duchem zase vlaje hudba Polwechsel. Vedle toho Martina najdete v bookletech desek Davida Sylviana, 
Johna Tilburyho, Chada Taylora nebo Franze Hautzingera. Otoma Yoshihidea nebo Martina Siewerta, spoluautora několika multimediálních instalací.
Martin Siewert – workoholik mezi současnými Vídeňáky. Kytarista, elektronik, a krom Trapist člen další téměř desítky sdužení a kapel. Mezi jinými jmenujme alespoň indiepopové The Year Of s Bernhardem Fleischman nem, Christofem Kurzmannem, Paulem Klingem a Wernerem Dafeldeckerem, nebo naopak ryze experimentální partu Efzeg s pěti řadovými deskami ve své diskografii. Vedle činorodého muzicírování je Martinovo jméno často skloňováno v souvislosti s produkováním nebo mícháním desek. Z desítek kreditů vyjímáme alespoň ty nejzajímavější: téměř veškerá tvorba vydavatelství Mosz, Christian Fennesz, Jim O’Rourke, Mika Vanio nebo Soap&Skin.
Joe Williamson – v Kanadě narozený, avšak v Evropě zakořeněný basák a kytarista, milovník volné jazzové improvizace a sonických experimentů. Člen Booklet, Exiles, Free Quartett, Hudson Riv, The Invonvenience, Kletka Red, Tobias Delius Quartet a další řady spolků. Studiový spolupracovník Eugena Chadbournea.
„Budou-li bratři nuceni nezbytností nebo chudobou sami pracovat na sklizni úrody, nebudou se vůbec rmoutit; tehdy budou skutečnými mnichy, když budou žít z práce svých rukou podle příkladu našich otců a apoštolů.“ (Řehole svatého Benedikta, kapitola 48)
Trio prozatím vydalo dvě řadová alba. Před devíti roky poměrně experimentální debut Highway My Friend, který byl de facto záznamem jejich úplně prvního vystoupení ve vídeňském klubu Rhiz, aby o dva roky posléze překvapili indie rockem načichlým pokračovatelem Ballroom. To už je klasická studiová záležitost, i když i v tomto případě to trojice ve studiu koulela na improvizační notu. Základní materie byla ale doplněna o stopy vibrafonu, analogových syntezátorů a modulátorů, stejně jako do hry vstoupilo několik drastických počítačových kouzel se zvukem. Následovala hromada koncertů, ale s neexistencí další nahrávky se aktivita Trapist začala pomalu vytrácet, až před pár lety ustrnula téměř docela.
„Klidná, pozvolná četba znamená, že nezáleží na tom, přečteme-li určitý počet stran… Nepátráme po informacích… Její hodnota nespočívá v nových myšlenkách, které v nás taková četba může vyvolat, ale v tom, čím nám pomáhá se stát…“ (Dom Ambrose)
Naštěstí, aktivita tria se v poslední době začíná pomalu stupňovat. Vídeňský komplikovaný a přesto prostě jednoduchý život…