Je příjemné vědět, s jakou zodpovědností a s jakým zápalem tvůrce pomáhal na svět svému dílu. Petr Váša v rozhovoru v zářijovém čísle UNI líčil: „Na půl roku jsem si sedl k etymologickému slovníku, definoval jsem si významové okruhy, které mě zajímaly, a vypisoval jsem si slova latinského nebo řeckého původu.“ Vzniklo koncepční album Eldorado s anglickým podtitulem Around the world in a song cycle, nazpívané v translatině, jazyce složeném z obecně srozumitelných slovních základů v různých jazycích, z vědeckých názvů rostlin a živočichů, historických epoch nebo citoslovcí.
Doporučuji poslouchat Eldorado minimálně třikrát. První pokus je na pouhé otestování. Zjistíte, co všechno je dovoleno (ano, úplně všechno), pobavíte se při názvech dinosaurů, zopakujete si latinská jména velkých koček a připomenete si jednu egyptskou královnu. Napodruhé si album můžete vychutnat jako ucelený příběh. Autor vám v bookletu napovídá, že začnete doma, ve střední Evropě, pak se přesunete do světa a na závěr se opět vrátíte domů, obohaceni o exotické tvory a rostliny. Teprve teď si uvědomíte souvislost mezi písněmi Loch Ness Questions a Dinosong, mezi „příběhy“ o královnách Hatšepsovet a Birgit nebo mezi texty o leguánovi a chameleonovi. A až si Vášovy hrátky s jazykem jaksepatří užijete, dejte si Eldorado potřetí a tentokrát se soustřeďte na hudební složku a aranže. Antilopa Adax skáče v hiphopovém rytmu, píseň Chameleo Million je vystavěná jako malá symfonie, Orcano je možná první píseň Petra Váši ve stylu country. A Tomato je opravdový hit, který by – vím, že je to utopie – mohla nějaká osvícená komerční stanice zařadit alespoň do nočního vysílání.
Eldorado má svou koncepcí blíže k syčáckým „operám“ (SSSS, Lišák je lišák) než k řadovým albům jako Máj v dubnu nebo Krása. O to pochopitelnější je výrazná účast hostů, v tomto případě především zpěvaček Jennifer DeFelice (pamatujete si ji z někdejších Sleďů, živých sleďů?) a Jany Šteflíčkové. Naopak pouze symbolickou roli (v jediné písni) zbylí Syčáci přidělili svému bubeníkovi Aleši Pilgrovi. Rytmickou složku tentokrát obstaral především Petr Zavadil, aranže jsou z větší části dílem Petra Zavadila a Tomáše Fröhlicha a kytaru a basu ve většině skladeb nahradily samply (mimochodem i banjo je na albu zastoupeno častěji než kytara!). Petr Váša se kromě hudby, textů a přednesu na albu realizoval i jako autor výtvarné složky. I díky tomu je dílo dotažené do posledního detailu, a to včetně dobrého zvuku a vtipných glos v bookletu. Nejvíce mě pobavila informace, že „dinosauří hlas v pozadí Dinosongu je zpomalený zpěv drozda“.
Petr Váša na Eldoradu zúročil téma, které jej fascinovalo od dětství a s nímž seriózně pracoval v 90. letech se svými studenty na JAMU. Záleží na každém posluchači, jak k dílu přistoupí. Lze je považovat za pouhý žertík fyzického básníka. Nebo lze při čtvrtém, pátém a šestém poslechu objevovat další finesy v jednotlivých skladbách. Případně se po desátém poslechu můžete sami na půl roku zavřít do studovny a oddat se srovnávací jazykovědě a etymologii. Eldorado je skvělá pomůcka pro odreagování a ještě skvělejší analytický materiál. A i když album – kromě ptáka drozda – neobsahuje žádné slovo v češtině, v úplném závěru se skrývá informace pro obyvatele dalekých planet o tom, jak český jazyk funguje. „Check the Czech like this.“ Užijte si to.
Indies Happy Trails, 2013, 54:26
