Tyondai Braxton: HIVE1

hive_1Americký skladatel Tyondai Braxton, mimochodem syn jazzového avantgardisty Anthonyho Braxtona, patří ve svých šestatřiceti k renomovaným autorům soudobé hudby. Jeho díla objednává Carnegie Hall, hrají Bang On A Can All Stars, Kronos Quartet, Alarm Will Sound i BBC Symphony Orchestra či London Sinfonietta. On sám měl čest interpretovat novou verzi In C Terryho Rileyho. Má za sebou spolupráci s Philem Glassem, na svůj festival ho přizval Brian Eno.
V projektu HIVE se Tyondai Braxton zcela ponořil do elektronické hudby. První skladby cyklu vytvořil v roce 2013 pro newyorské Guggenheimovo museum jako součást multimediálního díla zahrnujícího architektonické instalace. Dánský architekt Uffe Surland Van Tams naprogramoval světýlka prozařující skrz perforovanou dřevěnou stěnu tak, aby dokreslovala atmosféru, součástí instalace byly i piedestaly pro pětici hudebníků. Skladby fungují i bez vizuálních dojmů, ale nám, kteří jsme odkázáni „pouze“ na nahrávku, pomůže, představíme-li si něco dostatečně futuristického. Můžeme začít třeba zrovna u „Velké spirály“, budovy Guggenheimova musea.
HIVE1 napsal Braxton sice pro až pětičlenné obsazení, ovšem polovinu skladeb pásma interpretuje na albu sám pomocí počítačové zvukové syntézy a samplů. S modulárním syntezátorem (tedy starým dobrým analogem) vypomohl brooklynský skladatel a improvizátor Ben Vida. Ale především Braxton zaměstnal hned trojici hráčů na perkuse. Mohlo by se proto zdát, že autor kladl důraz na „konvenční“ rytmus, jenže neplatí to zcela. Na „rovném“ rytmu stojí track Amlochley, jenže zrovna v něm perkusisté nehrají, jde o naprogramovanou smyčku. Nepřímočaré, ale pravidelné patterny nesou kompozici Boids i závěrečnou „tribální“ Scout1. Autor tu tam využil krátkých rytmických elementů i jinde. Většinou však pracuje v duchu téměř úplného rozvolnění rytmu a bicí nástroje mají, stejně jako zvuky syntetické, výrazovou a zvukomalebnou roli.
„Projekt má výrazný sociální aspekt. Technicky řečeno, interpreti kusu jsou velmi silně propojeni,“ vysvětlil Braxton název HIVE (úl) v rozhovoru pro Guardian. Soudě (subjektivně) podle skladbami navozené nálady, jde o spojení poněkud nervní. Vzájemnou harmonii vystopujeme až ve druhém (třetím?) plánu. V kompozici Outpost sice autor navodil samplem cvrčků poklidnou ambientní atmosféru, ale jen do prvních výraznějších ruchů. Nejde ovšem o samoúčelné hry se zvukem. Braxton patří k natolik komplexně uvažujícím komponistům, že i v říši sonických vpádů, šumů a útržků zachovává vyváženost, vypráví.

Pro ctitele netradičních zvukových krajin představuje dobrou zprávu číslovka přidaná na albu k názvu cyklu. Zjevně se můžeme těšit na HIVE2.

Nonesuch, 2015, 42:10

Přidat komentář