Uchamžiky

Své nejoblíbenější kapely mám rád neustále. Ale jednou za čas přijde období, kdy se pro ně znovu nadchnu. Jsou jako sopky. Pořád jsou tady, tyčí se v mé sbírce, dělá mi dobře, že jsou (nebo alespoň byly). Občas vezmu do ruky nějaké album, řeknu si: „Jo, to je skvělá deska!“ a zase ho uložím. Pořád to bublá. Pak ale přijde impuls (článek, zmínka ve filmu) a je tu erupce! Znovu si začnu o kapele číst, vyhledávat videa, pouštět alba. Jsem jimi znovufascinován. Pak to zase přejde do doutnání. Nelze být fanoušek na plný plyn všech skvělých kapelou najednou. Rád bych, ale nejde to. Zkoušel jsem to. Proto to doutnání.
Takže zrovna teď u mě probíhá jedna z dalších vln uctívání Big Audio Dynamite. Přestože pár hitů měli, stejně bych řekl, že je to nedoceněná kapela. Jeden z důvodů je jasný. Bylo těžké pohybovat se ve stínu The Clash, předchozí kapely Micka Jonese. Málo kapel na světě dokázalo udělat takový stín – tak jasně zazářit! Další nevýhodou B.A.D. bylo, že byli na správném místě, ale trochu brzy. Když indie scénu zachvátila na přelomu 80. a 90. let vlna tanečních kytarovek, první verze kapely, která už od roku 1985 kombinovala chytlavé refrény, kytarové riffy, taneční podklady a samply, se pomalu rozpadala. Na jejím popelu vyrostli Big Audio Dynamite II, později Big Audio a nakonec opět Big Audio Dynamite. Ale bez ohledu na variantu názvu a sestavy, muziku dělali pořád stejně skvělou! Kdybych měl svůj pocit z kapely definovat jedním slovem, byla by to asi lehkost (ale velmi dobře snesitelná!). B.A.D. zní, jako by to nic nebylo, jen zapojit kytaru, nahodit riff, zpěvovou linku, dospodu dát rozjetý taneční podklad, navrch pár filmových samplů a už to jede! Předpokládám, že ve skutečnosti za tím bylo mnohem více práce, ale důležitý je ten pocit. Jakoby nejen jejich hudba, ale celý život byla brnkačka! Se stejnou lehkostí kapela i vznikla. Jones, Don Letts a další seděli v klubu a někdo řekl: „Hele, my vypadáme jako kapela.“ Mick na to: „To je fakt. Pojďme ji založit!“ (A když později dělali první promo fotky, bavili se během pózování o tom, že by ještě potřebovali klávesáka. Fotograf vykoukl zpoza aparátu: „Já na klávesy trochu hraju.“ Proto je na obalu desky This Is Big Audio Dynamite kapela jen ve čtyřech. Pátý, Dan Donovan, je ještě za objektivem.)

Přidat komentář