Veryan Weston / Jon Rose/ Hannah Marshall: Tuning Out

veryanKlávesista Veryan Weston, houslista Jon Rose a violoncellistka Hannah Marshall spolu již dříve hráli v různých konstelacích. V květnu 2014 spojili své síly na Tuning Out Tour, v jejímž rámci vystoupili v několika kostelech po celé Anglii, v nichž Weston využil tracker-action varhany se speciální mechanikou a ostatní dva patřičně přeladili své struny.
Celá produkce má vskutku sakrální a jakoby nadpozemský esprit, povětšinou však v nervnější, jindy i v konejšivější poloze. Prim hrají spíše strunné nástroje, varhany dodávají tajemný základ, ale nezřídka také zabouří a vystoupí na povrch. Vše se odehrává ve vlnách a vlnkách, některé pasáže jsou plny vzrušených tahů smyčci, druhdy si hudebníci vystačí s drobným vybrnkáváním a pípáním varhanních píšťal. Občas se pak vše spojí v monolitickou valivou hmotu. Každý koncert či jeho část má poněkud jinou atmosféru, strukturu a dynamiku. Některý je sevřenější, další naopak fragmentárnější či rozevlátý. Někdy máte pocit, že jsou muzikanti ponořeni sami do sebe, jindy naopak expandují směrem ven. Jsou to mistrovské exhibice bez okázalého exhibicionismu. Expresivní i subtilní, hladivé i drásavé. A přes všechny protiklady vzácně komplementární, vstřícné a souznějící. Přestože má každé vystoupení zářné plochy i momenty, nejsilnější a nejvariabilnější je asi přece jen to závěrečné z londýnského kostela Všech svatých ve zdi, které bylo věnováno saxofonistovi Lolu Coxhillovi, díky němuž se Weston a Rose potkali a který odešel z tohoto světa necelé dva roky předtím. Každopádně má díky geniům loci tahle svobodná improvizace úplně jinou konfiguraci, než kdyby se odehrávala v nějakém klubu nebo na festivalu. Ovšem ten duchovní rozměr není dán pouze tím, ale zejména přístupem umělců s určitými životními mnohdy nelehkými zkušenostmi. To ovšem neznamená, že by tu chyběly odlehčené finesy nebo z celého opusu čišela nějaká přespřílišná úzkoprsá vážnost.

Emanem, 2015, 77:45 + 77:07

Přidat komentář