Všechno začalo v roce 1916 nebo vlastně ještě o několik let dříve, kdy se několik futuristů a dadaistů usadilo v San Francisku a založili zde společenství zvané Sleepytime Gorilla Press, které se prezentovalo otevřením (a prakticky okamžitým uzavřením) 
výstavy, nazvané ,Muzeum budoucnosti‘. Na sklonku minulého tisíciletí se tohoto odkazu ujala skupinka avantgardních umělců (jen tak mimochodem spřízněná s naší úderkou Už jsme doma) a rozhodla se tento starý mýtus oprášit. Co to v praxi znamenalo? Spojit dávnověké ohlasy raného modernismu se současnými výboji sofistikovaného metalu a ještě dál až k vikingským kořenům. Vpravdě superskupina SGM totiž integrovala ve své době řadu výjimečných osobností sanfranciské scény.
Když v roce 1999 pohřbili baskytarista Dan Rathburn a kytarista Nils Frykdahl kapelu Idiot Flesh, rozhodli se spojit své síly s šarmantní houslistkou a zpěvačkou Carlou Kihstedt, s níž se setkali při různých seancích již v její tehdejší domovské skupině Charming Hostess. Bubenickou sekci vytvořili David Shamrock (kterého záhy vystřídal i budoucí manažer kapely Frank Grau) a Moe! Staiano. Vedle klasických nástrojů si pak všichni členové do svého nástrojového parku přibrali řadu nejrůznějších udělátek vlastní výroby. První veřejné vystoupení mohla zaznamenat jen banánová slupka v hledišti (jak symbolické!), ale již o den později se představili publiku – přesně o třiaosmdesát let po otevření ,Muzea budoucnosti‘.
Jejich fenomenální debut Grand Opening And Closing nejen oprášil dávnou (anti)historii, ale představil naprosto svébytný sound, kde se mísí magnetický protometal dávných Hawkwind s voodoo kadencí brazilské Sepultury či 
severskými mýty pradávné Skandinávie a v neposlední řadě i ozvěny hnutí Rock In Opposition. Carla v sobě zkrátka nezapře svou spolupráci s Fredem Frithem a Nils zase své předky v rohatých přilbách. Vše na vystoupeních malebně ,vyzrůděno‘ v bizarních kostýmech, s pomalovanými obličeji a s celkovou ambaláží jakési kapely z jiných časů, které se možná na tento svět ještě navrátí. Album zcela signifikantně otevírá skladba Sleep Is Wrong, kde se všechny zmiňované atributy dokonale mísí a střídají. SGM jsou sice tělesem výrazných osobností, ale dokáží se skvěle přizpůsobit celku. To dokázalo i jejich konceptuální album Of Natural History, pseudodarwinovská feérie o přežívání. Tehdy kapelu opustil Grau a záhy ho následoval i Staiano a novými posilami v perkusivní sféře se stali Matthias Bossi z kapely Skeleton Key a Michael Mellender, který hraje i na nástroj s názvem elektrická slinivka břišní.
Samostatnou kapitolu tvoří minimalisticko-industriální DVD The Face, na němž se podílel neuvěřitelně expresivní výtvarník Shinichi Momo Koga. Jeho tvář zde „žvýká srdce temnoty“ za doprovodu někdy až šramloidních songů či vytváří obraz „posledního lidského stvoření“.
Na klasické albové trojce In Glorious Times SGM ještě přitvrdili a své jevištní show následně vycizelovali do podoby pohanských rituálů. Jejich koncerty jsou totiž skutečně jakýmsi prolnutím zašlých dob a hluboké budoucnosti. Bývalí i
současní členové kapely mají spoustu dalších aktivit. Za zmínku stojí bezesporu Staianův improvizační soubor MOE!KESTRA! či jeho spolupráce s nizozemským kytaristou Terriem Exem, kde po sobě v průběhu vystoupení házejí židlemi, což poněkud zpochybňuje informaci, že svou činnost v SGM opustil, aby se mohl víc věnovat rodině. Carla dokáže nadchnout v křehkých ,písních‘ Kafka Songs skladatelky Lisy Bielawy či jako protagonistka souboru Two Foot Yard. A Nils se zase například věnuje prapodivnému středověkému folkrocku v jinak dívčí formaci Faun Fables. Prostě partička k pohledání. Foto Kateřina Ratajová
Diskografie:
Grand Opening And Closing (2001 Seelan/Chaosophy, reedice 2006 The End Records)
Live (2003)
Of Natural History (2004 Mimicry Records)
The Face (DVD 2005)
In Glorious Times (2007 The End Records)
www.sleepytimegorillamuseum.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Sleepytime_Gorilla_Museum