Největší světový veletrh world music WOMEX vyhlásil své prestižní ceny a výsledky anket. Vzhledem k tomu, že toto mezinárodní setkání odborníků, novinářů, promotérů a vydavatelů čítá na tři tisíce lidí, mají taková ocenění svou váhu. To platí také pro brněnské Indies Scope, bodující v první světové dvacítce nejvýznamnějších vydavatelství. Putovní akce se od letoška na tři roky přesunula ze španělské Sevilly do dánské Kodaně, kde budou kopie šest tisíc let staré sošky turecké bohyně plodnosti slavnostně předány na závěr pětidenního veletrhu, v neděli 1. listopadu.
Ceny WOMEXU za celoživotní přínos se udělují od roku 1999 a mezitím je například obdrželi Nusrat Fateh Ali Khan, organizace Freemuse, Andy Palacio nebo jihoafrická ženská vokální skupina Mahotella Queens. Vloni se organizátoři poprvé rozhodli předat ceny dvě: dostaly je maďarská tradiční skupina Muzsikás a oddělení lidové hudby Sibeliovy akademie z Helsinek. U tohoto počtu zůstal WOMEX i letos. Zcela oprávněně si pro ně přijede skupina Staff Benda Bilili z Demokratické republiky Kongo a Christian Mousset, ředitel festivalu Musiques Metisses z francouzského Angouleme a zároveň šéf labelu Marabi.
Ve srovnání s legendárními jmény, jimž se takové cti dostalo, má ocenění ještě vloni světu naprosto neznámé kapely paraplegiků z předměstí Kinshasy nádech naprosté senzace a snad i příchuť zviditelnění, nicméně pouze do chvíle, než si přečtete životní příběh bezdomovců na bizarních tříkolkách, obnášející podle manažera Tinariwen Andyho Morgana „proporce eposu“, jejichž fascinující hudba vzešla před třiceti lety z ulice. Ne nadarmo se říká, že Staff Benda Bilili mají dimenze kubánské Buena Vista Social Clubu. Před čtyřmi lety je nedaleko kinshaské zoologické zahrady objevili francouzští fi lmoví dokumentaristé Renaud Barret a Florent de la Tullaye, zkoprnělí nad svéráznou syrovou směsí konžské rumby, kubánského mamba, medových vokálů, reggae, funky a rhythm’n’blues. Čtyři videa umístili na you tube a šestice starších pánů doprovázená sedmnáctiletým sirotkem z ulice Rogerem, sólujícím na vlastnoručně vyrobený jednostrunný nástroj satongé měla zaděláno na totální, celosvětový úspěch. Zanedlouho se za Staff Benda Bilili vydal belgický producent Vincet Kenis (Konono No.1 a Kasai All Stars) a natočil s nimi debutové album Trés Trés Fort (Crammed Discs), které vyšlo letos na jaře a okamžitě vzbudilo nevídanou pozornost. „Musíme najít způsob, jak na ulici v Kinshase přežít. Jako všichni okolo nás. Bez ohledu na to, že jsme postižení, musíme zůstat silní. Viděli jsme toho až příliš hodně a dost toho vytrpěli, ale teď je správná chvíle na to, udělat svět radostnější,“ řekl k tomu kytarista Coco Ngambali. Staff Benda Bilili v létě poprvé překročili hranice Kinshasy a objevili se nakrátko v Evropě. Až si v Kodani převezmou zaslouženou cenu, odstartují v londýnském Barbican Centru své úplně první koncertní turné v životě a nepochybujte o tom, že se brzy objeví i v Česku.
Christianu Moussetovi, „nenápadnému hrdinovi ze zákulisí“, jak ho nazval šéfredaktor magazínu fRoots Ian Anderson, vděčíme za hodně: už pětatřicet let vede festival tvořící bránu africké hudby do Evropy. Premiéru si tu odbyli Salif Keita, Cesaria Evora, Johnny Clegg, Rail Band a desítky dalších, jejichž alba následně vydával na Label Bleu a Marabi. Jen těžko se najde víc lidí tak upřímně zapálených pro africkou hudbu. Za všechny to řekla malijská zpěvačka Rokia Traoré, přijíždějící z vděčnosti do Kodaně osobně Christianovi cenu předat:
„Díky, Christiane, za představení Afriky jako krásné a bohaté, zatímco Západ ji vidí jako chudou, hladovou a bez kultury. Odlišnost je nejkrásnějším bohatstvím našeho světa a vy jste její součástí. I když je to velmi náročné, oddáváte se své práci stále s velkou rozkoší.“
Zatímco zmíněné ceny vycházejí z hlasování delegátů WOMEXU, nejlepší alba a labely za období mezi dvěma ročníky určuje padesátka rádiových dýdžejů z pětadvaceti zemí vytvářejících Evropský žebříček world music (WMCE), k nimž patří také Petr Dorůžka. Belgičané Crammed Discs si už léta udržují na scéně world music silnou pozici – v roce 2004 dokonce obdrželi cenu WOMEXU. Připomeňme si jejich objevitelské působení na Balkáně (Electric Gypsyland, Taraf de Haidouks, Kočani Orkestar, Mahala Rai Banda aj.), v Kongu (Konono No.1, Kasai All Stars, Staff Benda Bilili), v Brazílii nebo na poli elektronických fúzí. A co je hlavní, ve svém úsilí nepolevují, takže zvítězili zcela zaslouženě. A ocenit se musí rovněž šestnácté místo Indies Scope, okupujících už zcela běžně každou chvíli přední místa žebříčku. Nedávno dost dlouho s deskou Fonok dvojice Dva.
Co se týká alb, o velké části z nich jste se v UNI dočetli. Někteří z tvůrců je dokonce v Čechách na koncertech osobně představili. A to, že dobrá polovina pochází z Afriky, jenom podtrhuje slova Rokii Traoré.
Labely:
1. Crammed Discs (Belgie)
2. Real World (UK)
3. Cumbancha (USA)
4. World Circuit (UK)
5. Six Degrees (USA)
6. Lusafrica (Francie)
7. Sterns (UK)
8. World Music Network (UK)
9. Essay Recordings (Německo)
10. Galileo MC (Španělsko/Německo)
Alba:
1. Oumou Sangare: Seya (World Circuit)
2. Staff Benda Bilili: Tres Tres Fort (Crammed Discs)
3. Chiwoniso: Rebel Woman (Cumbancha)
4. Issa Bagayogo: Mali Koura (Six Degrees)
5. Novalima: Coba Coba (Cumbancha)
6. Lila Downs: Shake Away (EMI)
7. Dub Colossus: In a Town Called Addis (Real World)
8. Amadou & Mariam: Welcome to Mali (Warner)
9. Justin Adams & Juldeh Camara: Tell No Lies (Real World)
10. DuOud: Ping Kong (Marabi)